Co říci pacientkám o bankách pupečníkové krve
Není to tak dávno, co se porodník příliš nezamýšlel nad tím, co udělat s krví, která zbyla v placentě a pupečníku po porodu. Náš pohled se však zásadně změnil po objevu, že pupečníková krev je hodnotným zdrojem hematopoetických kmenových buněk. Tento objev umožnil v roce 1988 prof. E. Gluckmanovi z Hôpital St. Louis v Paříži provést první transplantaci sourozenecké pupečníkové krve šestiletému chlapci s Fanconiho anémií.1 Od té doby bylo již z mnoha nejrůznějších (pouze ne-autologních) indikací (tab. 1) provedeno více než 6 000 transplantací pupečníkové krve. Výhody a nevýhody pupečníkové krve jako zdroje hematopoetických kmenových buněk
Oproti kmenovým buňkám z kostní dřeně nebo z periferní krve dospělého dárce nabízejí kmenové buňky z pupečníkové krve několik výhod. Dárcovství z kostní dřeně vyžaduje počítačové vyhledávání potenciálního dárce v Národním registru dárců kostní dřeně. Vybraný kandidát poté musí podstoupit řadu dalších testů a poměrně náročný odběr kostní dřeně se všemi jeho potenciálními riziky. Naproti tomu pupečníková krev je testována předem a již hotová je dostupná v počítačové databázi. Díky tomuto postupu je pupečníková krev dostupná daleko rychleji, a to asi ve čtvrtině času (zdroj informací: Christina Grier, National Donor Program, září 2005). Daleko důležitější než uspořený čas jsou však biologické vlastnosti kmenových buněk pocházejících z pupečníkové krve. Jsou totiž daleko „tolerantnější“. Shoda v HLA mezi těmito kmenovými buňkami a příjemcem totiž vůbec nemusí být perfektní. Výsledky transplantací z klinických studií jsou přitom obdobné jako u pacientů, jimž byla transplantována kostní dřeň s daleko větší shodou v HLA antigenech. U pupečníkové krve postačuje většinou shoda ve „4 ze 6“ HLA antigenů. Při použití kostní dřeně jako zdroje kmenových buněk je však nutná daleko rozsáhlejší shoda v HLA lokusech – „9 z 10“ nebo dokonce „10 z 10“. Transplantace pupečníkové krve je u příjemce také spojena s výrazně nižším výskytem akutní reakce štěpu versus hostiteli.2 Hlavní „brzdou“ transplantací pupečníkové krve je to, že celková dávka získaných buněk dosahuje zhruba jen asi 10 % dávky, kterou nám poskytne dospělý dárce kostní dřeně. To omezuje použití pupečníkové krve pro děti nebo drobnější dospělé.3 Pokud se potvrdí slibné výsledky pokusů in vitro s množením kmenových buněk a jejich kombinováním, mohli by se v budoucnu vhodnými kandidáty pro transplantaci pupečníkové krve stát i dospělí pacienti. Jak je pupečníková krev získávána
Jako gynekologové/porodníci si jistě přejeme získat co nejvíce údajů o bankách pupečníkové krve a dozvědět se všechna pro i proti, abychom mohli svým těhotným pacientkám předložit vyvážené informace. Nejvhodnější je pacientku poučit během třetího trimestru. 4 Pokud se žena rozhodne, že pupečníkovou krev daruje do veřejné banky, je třeba získat její informovaný souhlas ještě před začátkem porodu. Pokud to však z nejrůznějších důvodů není možné, měli bychom od ní během porodu žádat alespoň tzv. minimální souhlas, který bude po porodu řádně doplněn.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc.
Jen málokteré medicínské téma vyvolává v současnosti tolik kontroverzních názorů a iniciuje tolik, často velice ostrých polemik, jako je otázka využitelnosti kmenových buněk z pupečníkové krve. Přestože jde o oblast hematologicko-transplantologickou, jsou porodníci a porodní asistentky součástí začleněných odborníků tím, že jsou u zrodu rozhodnutí rodičů o odběru placentární krve a po ukončení druhé doby porodní jsou to zase oni, kdo vlastní odběr realizují. Další fáze osudu kmenových buněk jdou už mimo nás. Nicméně i o nich musíme být rámcově informováni, protože jsme to většinou my, kdo první podáváme rodičům v očekávání informace o organizaci, technickém provedení a smyslu konzervace kmenových buněk. Ostré spory mezi zastánci protichůdných stanovisek a nejasnosti, které zatím léčbu pomocí kmenových buněk provázejí, jen těžko napomáhají stanovení jednotného balíku informací, které bychom měli těhotným poskytnout.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 4/2006, strana 31
Zdroj: