Co se letos povedlo v českém zdravotnictví
Zpravodajství ze zdravotnictví obsazují témata, která reflektují nejistotu všech, kdo se v systému pohybují – nerovnoměrný přístup k péči, personální devastace některých oborů, narůstající deficit veřejného zdravotního pojištění. Pozitivní sdělení se vedle znepokojujících zpráv prosazují hůře. To snadno vede k vychýlenému vnímání, kdy se skutečnost zdá horší, než skutečně je. I proto v závěru roku připomínáme pár věcí, které se podle všeho povedly. Výběr do takového TOP 10 je ale ze své podstaty limitovaný. Za seznamem nečinícím si nárok na objektivitu není žádná propracovaná metodika. Má jen být určitou protiváhou negativních sdělení, která si pozornost veřejnosti získávají snadněji. A také vlastně nejde o něco, co se izolovaně odehrálo v roce 2025 – až na výjimky jde o výsledky dlouhodobé práce, u které se prostě zrovna ukázalo, že měla smysl.
Posílení primární péče
Úhradovou vyhláškou pro rok 2025 byly poprvé plošně podpořeny nové týmové praxe praktických lékařů, které navyšují dosavadní kapacitu. Za první pololetí díky tomu uzavřela Všeobecná zdravotní pojišťovna smlouvu na týmovou praxi se 177 ordinacemi, z toho 144 tvořili všeobecní praktičtí lékaři a 33 pediatři. Svého praktického lékaře našlo v týmových praxích 9 000 a praktického lékaře pro děti a dorost 640 klientů VZP. Postupný přechod od ordinací s jediným lékařem a jedinou sestrou k týmovým praxím je jednou z klíčových součástí reformy primární péče. Týmové praxe totiž umožňují vtáhnout do oboru na částečný úvazek lékaře, kteří by jinak nemohli pracovat, a také zaplatit další personál, a tím zvýšit kapacitu služeb.
Vyhláškou vyšla změna preventivních prohlídek u praktických lékařů, která směřuje k důslednějšímu a individualizovanějšímu vyhledávání rizikových faktorů pro jejich včasné ovlivnění. Spolu s tím dál rostou úhrady za prevence. Praktický lékař by tak měl být aktivnějším koučem zdraví svého registrovaného klienta.
Ačkoli je toho na poli primární péče nadále hodně k řešení, dá se konstatovat, že v roce 2025 proběhly některé konkrétní kroky k posílení významu primární péče.
Posun v elektronizaci a AI v medicíně
Ovoce těchto snah sice ochutnáme až v roce 2026, i tak ale oceňujeme nebývalou aktivitu týmu Národního centra elektronického zdravotnictví a široké platformy jeho spolupracovníků na poli elektronizace zdravotnictví. Vznikly standardy některých částí elektronické dokumentace a základ pro spuštění registrů pro autentizaci pojištěnců, zdravotníků a poskytovatelů zdravotních služeb v národním systému elektronického zdravotnictví. Jak se s jednotlivými připravenými nástroji, jako jsou elektronické žádanky nebo sdílený zdravotní záznam, popasuje praxe, bude záležet i na jejich integraci do nemocničních a ambulantních informačních systémů. Konečně se ale postavily základy národního e‑heddddalth, na kterých se dají stavět plošně dostupná řešení. Se vší úctou k dosavadním ostrůvkům budovaným odspodu, zejména z pohledu pacienta bude toto nový level elektronizace.
Současně v českých nemocnicích intenzivně probíhá adopce umělé inteligence. Česká asociace umělé inteligence vydala příručku pro nemocnice o využití AI. Na ministerstvu zdravotnictví vznikla nová pracovní skupina pro umělou inteligenci a ta vydala odpovědi na nejčastější dotazy, na Lékařské fakultě Ostravské univerzity vznikla nová Katedra umělé inteligence, digitalizace a inovativních technologií. Některé nemocnice zavádějí interdisciplinární inovační komise, které posuzují nové technologie, včetně těch s umělou inteligencí, jestli stojí za otestování, a vyčleňují na tyto inovace prostředky z investičních plánů. Vznikají také interní směrnice nemocnic s pravidly využívání velkých jazykových modelů pro pracovní účely.
Vývoj softwarů s umělou inteligencí jde velmi rychle dopředu – ve světě AI se nová generace rodí co čtvrt roku, ne‑li častěji. To naráží na běžný proces vstupu technologií do úhrad veřejného zdravotního pojištění. Než nemocnice vybere, otestuje a adoptuje nový zdravotnický prostředek s AI nebo jinou inovaci, trvá to řadu měsíců, zvlášť když se k tomu vypisuje veřejná zakázka. Následně schválení nového ambulantního výkonu v seznamu výkonů nebo vstup nového nákladu do úhrad přes DRG představují další roky. To už ale může být AI prostředek zastaralý. Vstup tohoto druhu inovací do úhrad tak zůstává výzvou pro další roky. Stejně tak je zapotřebí vznik nových doporučených postupů.
V roce 2025 se aplikace EZKarta začala měnit z covidové „Tečky“ na skutečnou bránu do elektronického zdravotnictví. Nová sekce Moje zdraví zpřístupnila uživatelům přehled screeningových vyšetření a preventivních prohlídek, a to včetně historických dat z let 2010–2024. Rodiče mohou kontrolovat i záznamy svých dětí, součástí je také modernizovaná digitální očkovací průkazka.
Zobrazovaná data vycházejí z vykázané péče a aktualizují se pololetně. Přehled je informativní, ale poprvé umožňuje občanům uceleně vidět, jakou prevenci v posledních letech skutečně absolvovali. Cílem je, aby prevence byla dostupnější, srozumitelnější a více propojená s běžným životem.
Nejbližší vývoj počítá s personalizovanými notifikacemi a centrálním objednáváním na vyšetření, které má být napojeno na rezervační systémy zdravotnických zařízení. Přibýt má také mapa poskytovatelů či elektronická žádanka usnadňující předávání péče.
Výrazně pokročilo také elektronické hlášení infekčních nemocí. Po pilotním provozu se do systému zapojila velká většina ordinací primární péče a elektronizace postupně nahrazuje papírové a telefonické hlášení ARI/ILI a dalších vybraných diagnóz. Nový způsob sběru dat přináší přesnější a rychlejší přehled o epidemiologické situaci a současně snižuje administrativní zátěž lékařů.
Další vrstvu dat poskytne připravovaný centrální přenos laboratorních výsledků. Laboratoře se zavazují sdílet i pětiletou historii, což umožní vznik tzv. zdravotních map – například cholesterolu, NT‑proBNP nebo PSA – a cílenější plánování prevence na regionální úrovni.
Základní architektura je modulární a rychle škálovatelná. Stejný datový most, který dnes přenáší informace o očkování a infekcích, lze v případě potřeby rozšířit o nové parametry a využít i při mimořádných událostech. Digitalizace se tak nejen v primární péči stává nejen nástrojem monitoringu, ale i praktickou oporou pro řízení péče v reálném čase.
Když už dostat mrtvici, tak v Česku
Péče o cévní mozkové příhody dlouho byla ve stínu kardiologie – považovalo se za dané, že o nemocné s infarktem myokardu se české zdravotnictví dokáže postarat špičkově, ale u pacientů s ikty zaostává. V poslední době je ale zřejmé, že v tomto nevyhlášeném závodě se výsledek mění. Léčba akutního koronárního syndromu je stále světová, ale management CMP kvalitou své organizace, sledováním kvality a prací s daty utíká dopředu – a kardiologové se možná mohou od neurologů v lecčem inspirovat. Výsledkem je mimo jiné to, že v České republice 37 procent pacientů s ischemickou CMP podstupuje trombolýzu, což je nejvíce na světě. I v podílu nemocných s mechanickou trombektomií je Česko na špičce – léčeno je takto 12 procent pacientů a tento podíl stále stoupá. Lepších je jen několik zemí. Třicetidenní mortalita se dostala na 11,7 procenta a dále klesá. Průběžně se kultivuje síť akreditovaných pracovišť, která se této problematice věnují – iktových center a komplexních cerebrovaskulárních center. Na tato oddělení se dostává 85 procent pacientů, výzvou do budoucna tedy je soustředit do center i ty zbývající. Centra podléhají systematické kontrole kvality – trvale se hodnotí 12 hlavních indikátorů a vedoucí center pravidelně dostávají informaci o tom, jak si stojí v porovnání s ostatními pracovišti.
Pomáhají i rozumné změny v platbách za péči, například to, že trombolýza se dostala mimo paušál nemocnice, což management motivuje k tomu, aby o rozvoj tohoto segmentu měl i ekonomický zájem.
A dobrou zprávou je i to, že obecně klesá počet pacientů s ischemickou CMP, což je s velkou pravděpodobností dáno lepší a důslednější léčbou fibrilace síní, hypertenze a dyslipidémie. O tom, kolik práce za tím vším je, hovořil v podcastu Druhý názor Medical Tribune doc. MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., předseda Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP.
Zlatý hattrick vinohradské kardiologie
Česká kardiologie se (na rozdíl od většiny dalších specializací) na největších mezinárodních kongresech neztrácí. Kardiologické klinice 3. LF UK a FN Královské Vinohrady se letos povedlo něco, co by se ve sportovní terminologii dalo nazvat zlatý hattrick – prezentovala svá data v těch nejprestižnějších sekcích (Hot Lines, resp. Late Breaking Clinical Trials) na všech třech nejvýznamnějších světových kardiologických akcích – výročním zasedání Evropské kardiologické společnosti (ESC), American College of Cardiology (ACC) a American Heart Association (AHA). Na kongresu ESC to bylo zveřejnění prvních závěrů studie DAPT SHOCK AMI. Hlavní investigátorkou této akademické studie byla prof. MUDr. Zuzana Moťovská, Ph.D. Její tým se zaměřil na zcela pragmatickou otázku týkající se antiagregační léčby u nemocných s infarktem myokardu s kardiogenním šokem, tedy u velmi vulnerabilní populace, kde je jakékoli klinické hodnocení mimořádně obtížné a u které klinicky využitelná data často chybějí. Konkrétně se zde porovnával intravenózně podávaný inhibitor P2Y12 cangrelor oproti drcenému ticagreloru. Autoři práce vycházeli z předpokladu, že cangrelor má potenciál být optimálním lékem pro pacienty s AIM komplikovaným iniciálně kardiogenním šokem, kteří podstupují PCI. Primární cílový ukazatel složený z celkové mortality, infarktu myokardu nebo CMP ve 30 dnech statisticky významně ovlivněn nebyl, v řadě sekundární parametrů ale byl cangrelor lepší – například míra komplikací PCI byla v kontrolní větvi dvojnásobná. „I když není jednoznačně potvrzeno ovlivnění primárního cílového ukazatele, já si odnáším, že cangrelor je účinnější při srovnatelné bezpečnosti. Kdybych si měla zvolit pro sebe, tak si ho vyberu. Nebudu jej ale dávat nemocnému, u kterého si nejsem zcela jistá, že jde o AIM,“ komentuje prof. Moťovská. „To, co se tomuto týmu investigátorů povedlo, je naprosto neuvěřitelné, je to vzor nejen pro českou kardiologii, jak provést akademickou randomizovanou klinickou studii,“ řekl k tomu předseda České asociace akutní kardiologie prof. MUDr. Jan Bělohlávek, Ph.D.
Na ACC se jednalo o studii PRAGUE‑25. Ta se zaměřila na katetrizační ablaci fibrilace síní u obézních pacientů. Porovnávala intervenční výkon s řízeným úsilím o modifikaci životního stylu doprovázeným antiarytmickou léčbou. Zde se ukázalo, že ablace je superiorní oproti konzervativní léčbě v míře ovlivnění arytmie. „Je ale třeba myslet na celkové zdraví, a tak je třeba adherenci k režimovým opatřením maximálně posilovat bez ohledu na provedenou ablaci, zvláště u mladších pacientů,“ říká hlavní investigátor prof. MUDr. Pavel Osmančík, Ph.D.
Na zasedání AHA pak šlo o studii SHAM‑PFA. Hodnotila ablaci pulsním polem u nemocných s fibrilací síní. Její unikátní design zahrnoval specifickou formu zaslepení – i pacienti v kontrolní větvi podstoupili krátkou anestezii, kdy jim byl proveden vpich v místě možného vstupu katetru. Dále pak byli sledováni tak, že ani oni, ani zdravotníci nevěděli, zda skutečně ablaci podstoupili. Tento postup vycházel ze zkušeností s podobně designovanou studii SYMPLICITY HTN‑3 – v jejím případě zaslepení vedlo k významnému ochlazení nadšení pro renální denervaci. U ablace pulsním polem k takovému rozčarování nedošlo – tento postup i zde potvrdil svůj přínos, stejně jako v otevřených studiích. Studie SHAM‑PFA představovala společný projekt s Nemocnicí Na Homolce, pacienti tedy byli zařazováni ve dvou centrech – celkem šlo o 60 nemocných. Data na kongresu AHA prezentoval americký kardiolog Vivek Reddy.
Vzdělávání nelékařů dostalo dlouhodobý plán i jisté financování
České zdravotnictví vstupuje do zásadní etapy, která má během následující dekády odvrátit hrozící nedostatek všeobecných sester, záchranářů či porodních asistentek. Vláda letos schválila rozsáhlý dvanáctiletý program za 12,8 miliardy korun, jehož cílem je systematicky navýšit kapacity studia nelékařských zdravotnických oborů. Jde o největší investici do této oblasti v historii, opřenou o detailní populační predikce ÚZIS.
Analýzy ukazují, že během 10–12 let odejde do důchodu zhruba 30 000 úvazků všeobecných sester – téměř třetina současné pracovní síly. Až 27 procent sester je dnes starších 55 let. Bez zásahu hrozil v příští dekádě kolaps některých typů péče, zejména dlouhodobé, geriatrické a domácí. Nový program proto cílí především na sesterské profese a jejich generační obměnu.
Do projektu se zapojilo 17 vysokých škol, z toho šest lékařských fakult. Již v letošním roce dostaly školy první finanční podporu ve výši 200 milionů korun, díky níž se podařilo navýšit počty přijatých studentů ještě před formálním schválením programu. Zájem uchazečů je vysoký – mnohé školy hlásí naplnění závazku navýšit kapacity o 20 procent.
Program je inspirován úspěšným modelem pro vzdělávání všeobecných lékařů, který běží od roku 2019 a přinesl až třetinový růst produkce absolventů. Podle modelu ÚZIS by měl nový nelékařský program během 12 let připravit 22 000 odborníků, z toho více než 11 000 všeobecných sester, 3 600 záchranářů, 2 550 porodních asistentek, 1 750 radiologických asistentů a 1 250 nutričních terapeutů.
Zásadní roli však nadále hrají i vyšší odborné školy, zejména tam, kde samotné univerzitní kapacity nedokážou pokrýt celou poptávku po nových úvazcích. Na výzvu ministerstva zdravotnictví začaly kraje již před několika lety navyšovat počty studentů na VOŠ, a ty tak dnes představují flexibilnější cestu, jak do systému rychleji dostat nové profesionály. Vyšší odborné školy proto nejsou součástí vládního programu, ale běží jako paralelní, komplementární linie, která pomáhá zvládnout demografickou křivku a pokrýt chybějící úvazky v ošetřovatelství.
Pozitivní zprávou je, že většina absolventů v systému skutečně zůstává. Podle dat ÚZIS působí 85–90 procent absolventů klíčových nelékařských oborů ve veřejném zdravotním pojištění, obavy z masivního odlivu do zahraničí se nepotvrzují. Studenti také přicházejí do praxe dříve – například radiologičtí asistenti už během studia pomáhají v nemocnicích, kde nahrazují chybějící personál během dovolených.
Vedle navyšování kapacit se zlepšuje i prostupnost vzdělávacího systému: více se uznává praxe při přechodu z maturitního oboru praktická sestra na VOŠ a z VOŠ na bakalářské programy, což zkracuje celkovou dobu přípravy bez snižování kvality. Připravují se také změny, které mají těsněji propojit vyšší odborné školy s veřejnými vysokými školami a kraji, aby regionální školy mohly lépe reagovat na potřeby místních nemocnic a sociálních služeb.
Ačkoli odbory upozorňují, že vyšší počty absolventů samy o sobě nezajistí stabilitu personálu bez zlepšení pracovních podmínek, představuje vládní program první skutečně dlouhodobé a finančně kryté řešení, které má potenciál odvrátit největší personální hrozbu českého zdravotnictví. Poprvé tak existuje ucelený plán, jak zvládnout generační výměnu a připravit zdravotní i sociální služby na demografické změny, které Česko čekají v příštích dvou desetiletích.
Propojená zdravotní a sociální data umožňují přesnější plánování péče
Jedním z nejdůležitějších letošních posunů je vznik legislativně ukotveného systému, který poprvé propojuje zdravotní a sociální data. Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí tím odstranily dlouholetou „datovou slepotu“, která bránila porozumět tomu, jak skutečně žijí a jakou péči potřebují lidé s demencí, chronickými nemocemi či vysokou závislostí na pomoci druhých. Díky propojení lze dnes analyzovat situaci více než milionu občanů, včetně klientů pobytových služeb a seniorů odkázaných na domácí péči.
Nový datový most umožňuje přesněji plánovat kapacity, cílit investice a hodnotit, zda se nákladná léčba promítá do lepší kvality života nebo návratu pacientů do práce. Podklady už nyní stojí za tvorbou strategií v oblasti geriatrické a paliativní péče, určením potřeb terénních služeb či navýšením vzdělávacích kapacit pro nelékařské profese. Resorty tak získaly nástroj, který dokáže ukázat nejen rozsah potřebných služeb, ale i efektivitu jednotlivých opatření.
Propojená data přinášejí konkrétní výsledky i v medicíně. Umožnila například zanalyzovat skutečné trajektorie pacientů v závěru života, vyčíslit rozsah domácí péče o lidi s Alzheimerovou chorobou nebo popsat přínos moderní léčby roztroušené sklerózy, díky níž zůstává většina pacientů pracovně aktivní. Zcela nový pohled získaly resorty také na personální nedostatky v sociálních službách či na to, jak často pobytová zařízení spoléhají na zásahy zdravotnické záchranné služby.
Po letech roztříštěných informací má Česká republika k dispozici jednotný datový základ, který umožňuje připravovat zdravotní a sociální systém na stárnutí populace s mnohem větší přesností a odpovědností než kdykoli předtím.
Reforma školního stravování v roce 2025 podpořila tvorbu zdravých návyků
Rok 2025 přinesl největší modernizaci školního stravování za více než tři dekády. Novela vyhlášky, účinná od září, má během dvouletého přechodného období přiblížit jídelníčky současným výživovým doporučením. Cíl je jasný: nabídnout dětem pestřejší a kvalitnější stravu a podpořit prevenci obezity, která v Česku postihuje přibližně každé čtvrté dítě.
Reforma omezuje nadměrné množství soli, cukru a vysoce zpracovaných potravin, a naopak posiluje zařazování zeleniny, luštěnin, ovoce či celozrnných surovin. Odborné společnosti, například Česká asociace preventivní kardiologie nebo Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost, upozorňují, že školní jídelny mohou hrát v prevenci civilizačních onemocnění významnou roli, protože denně ovlivňují stravovací návyky milionů dětí.
Implementaci reformy doprovází rozsáhlá metodická podpora Státního zdravotního ústavu. Ten školám poskytuje detailní návody, webináře a praktické materiály, které mají usnadnit zavádění nového spotřebního koše i úpravy jídelníčků. K dispozici je také síť ambasadorů projektu Máme to na talíři, kteří pomáhají s kulinárními technikami a orientací ve výživových doporučeních.
Rok 2025 tak zahájil změnu, která má potenciál dlouhodobě zkvalitnit stravování ve školách a stát se důležitou součástí prevence dětské obezity v České republice.
Český screening kolorektálního karcinomu míří k největší změně za 25 let: prevence začne už od 45 let
Český screening kolorektálního karcinomu, jeden z nejúspěšnějších národních programů onkologické prevence, vstupuje po čtvrtstoletí do nové etapy. Od 1. ledna 2026 se věkový interval rozšíří na 45–74 let, což reaguje na evropská doporučení i rostoucí výskyt onemocnění u mladších ročníků. Analýzy Národního screeningového centra potvrzují, že právě tato varianta nabízí nejlepší poměr mezi záchytem prekancerózních lézí, počtem vyšetření a dlouhodobou nákladovou efektivitou.
Program, který od roku 2000 významně přispěl k téměř 40procentnímu poklesu mortality i incidence, se mění v situaci, kdy epidemiologie kolorektálního karcinomu postupně posouvá riziko do mladších věkových skupin. Data ukazují, že lidé ve věku 45–49 let čelí narůstajícímu počtu diagnóz a častěji přicházejí až v pokročilém stadiu. Naopak vyšší komorbidita starších pacientů snižuje efektivitu screeningu ve věku nad 75 let, což podporuje zavedení horní hranice.
Mezinárodní doporučení i zkušenosti ze zahraničí se sjednocují: většina evropských zemí míří k zahájení prevence ve 45 letech, USA a Austrálie už tento krok učinily. Česká data i modely nákladové efektivity jednoznačně ukazují, že věkový interval 45–74 let přináší největší preventivní přínos při udržitelných kapacitních nárocích. Po počátečním zvýšení počtu kolonoskopií se očekává stabilizace výkonů i postupné snížení zátěže ve vyšších věkových skupinách.
Změna věkového rozmezí si vyžádá úpravu vyhlášky o preventivních prohlídkách, aktualizaci seznamu výkonů a komunikaci směrem k praktickým lékařům i veřejnosti. Odborné společnosti i mezinárodní doporučení tento krok označují za logické pokračování úspěšného screeningového programu, který díky modernímu modelování, jasné linii prevence a dlouhodobým datům nadále patří mezi nejlépe organizované v Evropě.
Na screening karcinomu prostaty muži slyší
Od ledna 2024 byl naostro spuštěn program časného záchytu karcinomu prostaty. „Tento program má šanci na mnohem rychlejší rozjezd, než tomu bylo u dosavadních onkologických screeningů. Připravenost odborníků a doufám, že i veřejnosti umožňuje rychlý start,“ řekl tehdy ředitel ÚZIS prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D. A nyní se ukazuje, že měl pravdu. Náběh programu byl skutečně rychlý. Jak uvádí uroonkolog prof. Marek Babjuk, CSc., bylo během prvních čtrnácti měsíců screenováno téměř 200 000 mužů a u téměř devíti procent z nich byla zachycena suspektní hodnota PSA (≥ 3 µg/l). Dvě třetiny mužů se suspektní hodnotou byly dále vyšetřeny urologem dle protokolu screeningového programu. Podařilo se do něj zapojit již přes 20 procent cílové populace.
Vyšetřovací algoritmus představuje v tomto případě komplexní strukturu zahrnující celou řadu odborníků – praktických lékařů, urologů, radiologů, biochemiků a onkologů. „V tomto ohledu jde o složitý preventivní program. Z pohledu naprosté většiny pacientů se jedná ale o program jednoduchý – budou muset podstoupit jen odběr na stanovení koncentrace PSA, není požadováno ani vyšetření prostaty per rectum,“ uvádí předseda České urologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D. Do screeningu muži vstupují přes praktického lékaře nebo urologa. Pokud je koncentrace PSA 3,0 µg/l a více, podstoupí další došetření v ordinaci ambulantního urologa s certifikátem provádět screeningové vyšetření prostaty. Ten pak na základě dalších testů (denzita PSA, sono) případně pacienta nasměruje do akreditovaného radiologického centra, kde se provede magnetická rezonance bez podání kontrastní látky. Výsledkem je skóre PI‑RADS. Na jeho základě je (anebo není) indikována biopsie (kterou opět provádějí pouze akreditovaná urologická pracoviště). V případě pozitivního nálezu je pak pacient odeslán k multidisciplinární léčbě do komplexního onkologického centra. „Takto organizovaný a plošně dostupný program prevence zhoubných nádorů prostaty má velký potenciál zachraňovat životy,“ shrnuje prof. Dušek.
Lukáš Přibyl: Se svou prosbou jsem u veřejnosti uspěl díky autenticitě
„Mojí hlavní identitou je teď tatínek Madlenky,“ přiznává Lukáš Přibyl. Příběh rodiny Přibylových před několika měsíci sledovalo celé Česko. Jejich malé dceři byla diagnostikována závažná forma aplastické anémie a směřovala k transplantaci kostní dřeně. Časové okno pro nalezení nepříbuzného dárce bylo vzhledem k hlubokému útlumu krvetvorby krátké a ani jeden ze tří Madlenčiných sourozenců se pro tento účel nehodil. Lukáš Přibyl tehdy prostřednictvím sociálních sítí oslovil nejširší veřejnost s prosbou, aby se co nejvíce lidí zapojilo do registru dárců kostní dřeně. Věděl, že pro dceru už to nejspíše nějaký zásadní význam mít nebude, ale že to může pomoci mnoha dalším pacientům. „V danou chvíli to bylo zcela spontánní. Když jsem se ale podíval na to první a nejdůležitější video teď nedávno a s odstupem, nic bych na něm neměnil.“ Video bylo zveřejněno v pátek a už v pondělí se Češi začali řadit do dlouhých front na dobrý skutek. Pracovníci obou českých registrů nasadili všechny síly, aby tento nápor zvládli. Jistě by bylo lepší, kdyby se zájem rozprostřel v čase a vše proběhlo za kontrolovanějších podmínek. Co se ale počítá, je výsledek. Díky takové spontánní akci je dnes v registrech několik tisíc nových jmen a v několika případech se již v této aktuální kohortě podařilo získat první dárce pro konkrétní pacienty. Mezitím Madlence nad očekávání dobře zabrala imunosupresivní léčba, v současné době se jí daří velmi dobře a život Přibylových se vrací k normálu. Mohou tedy snad již v klidu hodnotit svou zkušenost. „Jsme především vděčni všem zdravotníkům z motolské kliniky, jejich přístup byl neuvěřitelně vstřícný, chápavý a přitom profesionální, vůbec bych nevěřil, že se s něčím takovým mohu setkat,“ říká Lukáš Přibyl.