Přeskočit na obsah

COVID‑19: Funguje jen ohleduplnost

Se SARS‑CoV‑2 žijeme již pět měsíců. Skutečnost, že u nás neumírají tisíce infikovaných, nelze považovat za konečné vítězství. Virus si své tajemství brání. Jediné, co na svou obranu můžeme činit, je cílené testování, dohledávání kontaktů, „social distancing“ a osobní hygiena. A především ohleduplnost.


Sdělení odborníků v kostce

Hlavní hygienička ČR MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D., představila veřejnosti 3. srpna 2020 Datovou a informační základnu pro management pandemie COVID‑19, laicky zvanou „semafor“ (viz tabulku). Na tiskové konferenci vystoupila také ředitelka Hygienické stanice hl. m. Prahy MUDr. Zdeňka Jágrová k aktuální epidemiologické situaci v Praze. Ředitel ÚZIS prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., zdůraznil, že kumulativní počet jedinců, u nichž byl od počátku epidemie prokázán SARS‑CoV‑2, je pouhým číslem, které je médii neadekvátně dramatizováno. Jeho slova potvrdil prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM, předseda ČSARIM a vedoucí klinické skupiny II COVID‑19 při Ministerstvu zdravotnictví, prohlášením, že v ČR není pandemická situace a nehrozí v nejbližší době ani přetížení lůžkových zařízení typu ARO, kde je v současností hospitalizováno 20 pacientů s COVID‑19.

Stupně pohotovosti jsou zveřejňovány týdně po expertním zvážení rizika epidemiology a hygieniky v daném okrese. Nejde o robotický systém, který by vedl automaticky k určitému typu restrikce, jakými jsou plošné zavedení používání roušek, uzavírání provozů, zákaz školní docházky apod. Vždy půjde o přesné a konkrétní posouzení situace se zohledněním specifické charakteristiky případného šíření infekce. Do budoucna se tento model může uplatnit i při sledování výskytu a zavedení opatření u jiných infekcí. V současnosti je mapa ČR převážně bílá s ojedinělými „zelenými skvrnami“.


Šíření v ložiscích vs. v komunitě

Kritérium pro hodnocení situace stupně I vs. II představuje překročení 20% hranice jedinců s prokázaným SARS‑CoV‑2, u nichž se nepodařilo najít či prokázat zdroj infekce, respektive kontakt s infikovanou osobu. Vyšší počet infekcí bez identifikovaného zdroje svědčí o komunitním šíření infekce, což znamená epidemiologické riziko podstatně převyšující nebezpečí lokálních a známých clusterů (moravskoslezské doly, klub Techtle Mechtle a další). Tyto clustery svou nutností dotrasovat nejen přímé účastníky, ale i jejich kontakty, dostatečně vytěžují hygienické stanice a představují stovky telefonátů denně, mnohdy i o víkendech. Hygienická stanice hl. m. Prahy proto zavádí informační telefonní linku a nabádá občany, aby komunikovali e‑mailem.


Problematika odborná, nikoli politická

Není možné určit pacienta „nula“, nevíme, kolik měsíců SARS‑CoV‑2 světovou populací koluje. Nevíme, zda zanechává imunitu, respektive po jak dlouhou dobu a v kterých případech. Můžeme se jen domnívat, že určitou roli hraje „vytrénovaný“ imunitní systém (například možná vakcinací proti tbc) a zkřížená protektivita s ostatními koronavirovými kmeny, které jsou v desítkách procent přítomny v mixu sezonních respiračních virů. Nevíme, jak budou fungovat vakcíny a kdy budou k dispozici. Nevíme, jaká situace bude v chladných měsících roku. Co udělá s koronavirem každoroční chřipková epidemie? Budou kapacity laboratoří stačit na testování v době zvýšeného výskytu respiračních infektů? Není ani jasné, jaký význam má uzavření škol – existují práce, že omezení kontaktu mezi dětmi nemělo význam, a na druhou stranu pozorování zcela opačná. Není pravda, že se nový koronavirus dětem zcela vyhýbá; přestože jde o raritu, multisystémový inflamatorní syndrom má už své dětské oběti.

Uveřejněná data naznačují, že průběh ovlivňují genetické faktory, případně možná i příslušnost k jiným etnikům než k bělošské rase. Ani věk není jediným prognostickým faktorem, tím jsou spíše komorbidity, a to i u mladých jedinců.


SARS‑CoV‑2 nezmizí, lék nemáme

Jistotou je, že COVID‑19 se stane naším dlouhodobým společníkem a musíme se s ním naučit žít. Ze zkušeností vyplývá, že epidemiologická opatření mají smysl. Bylo by však velmi tristní spoléhat se na další přísná celoplošná opatření (která v ČR zabránila tragickému průběhu epidemie).

Z „párty clusterů“ si můžeme vzít ponaučení, že mnozí lidé jsou nepoučitelní. V USA měly covidové párty smrtelné důsledky (u mladých lidí). Nemůžeme předjímat, že sportovní a společenské akce v Česku si vzaly příklad ze zámoří. Možná to je předčasná euforie z uvolněných opatření, která vede ke spontánnímu návratu k původnímu způsobu života, kdy sociální distancování a základní hygienická pravidla neměla život zachraňující roli. Alkohol, kumulace převážně mladých lidí na malém prostoru, nedodržování základních hygienických pravidel daly vzniknout clusterům. Účastníci hromadných akcí se však rozprchli i do vzdálených okresů a bez dotrasování, vyšetření a nastavení individuálních epidemiologických opatření (pro přímé účastníy a jejich kontakty) by hrozilo stoupající riziko komunitního přenosu.


Čemu nerozumím, nemusí být ještě špatně

Zajímavé je sledovat (mediální) komentáře ke sděleným informacím. Co Čech, to nejen fotbalový a hokejový expert, ale v současnosti ještě epidemiolog a hygienik. Každý ví, co se mělo udělat, co se dělá špatně. Pro mnoho laiků jsou matoucí rozdílná vyjádření politiků, ale v současnosti se neshodnou ani odborníci, což se netýká jen českých, ale profesionálů ze všech koutů světa. Mnoho komentářů však vyplývá z nepochopení problematiky. V medicíně, a to i v epidemiologii, je trendem individualizace přístupu. Na semaforu „zelené“ Brno je na tom z epidemiologického hlediska úplně jinak než „zelený“ Moravskoslezský kraj nebo Praha. Situaci neprospějí univerzální opatření, ale řešení pro konkrétní situaci.


Jedinou zbraní je zodpovědnost

V současnosti již nelze „zavřít celou společnost“. Víme, že SARS‑CoV‑2 není sezonním virem a jednoduše nezmizí. Musíme se naučit zodpovědnosti za vlastní zdraví a zdraví svých blízkých. Musíme ochránit vulnerabilní populaci, přičemž musíme za dodržení určitých pravidel zachovat běžný rytmus našich aktivit.

Doufejme, že se to podaří. Dovolte mi osobní postřeh. Na začátku epidemie jsem žádala správce domu, kde bydlíme, zda by do výtahu neumístil upozornění, aby si sousedé dávali pozor, s kým do výtahu o rozloze metru čtverečního vstupují. No, neuspěla jsem! Po půl roce se však stalo již pravidlem, že se vzájemně ptáme, zda můžeme sdílet kabinu výtahu.

Jediné, co má celosvětovou účinnost, je maximální ohleduplnost.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Lymfoproliferativní onemocnění

28. 6. 2022

V hematologickém bloku na 17. kongresu Interní medicína pro praxi v Olomouci zazněly od MUDr. Jozefa Michalky z Interní hematologické a onkologické…