ČR už není bílým místem na mapě
Jsou státy, kde má každý lékař na stole dvě knihy. Tu jednu, s tradičně modrou obálkou, zná každý z našich čtenářů - je to Mezinárodní klasifikace nemocí. S jejím červeným „sourozencem“ se však u nás zatím setkal jen málokdo.
„Výuka lékařů je dodnes zaměřena především na diagnostiku a terapii,“ připomněla 11. června v Akademickém klubu 1. LF UK doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., která se na překladu publikace spolu s prof. MUDr. Janem Pfeifferem, DrSc., podílela. „Jenže to už je v 21. století málo – musí nám jít o kvalitu života. Medicína je velmi sofistikovaná, stejně jako technika, kterou používáme. Díky ní roste procento pacientů, kteří přežijí. Ale to nestačí,“ připomněla doc. O. Švestková.
Prof. J. Pfeiffer navázal: „Musíme brát v úvahu tři komponenty. Tou první je stav orgánů a jejich funkce. S tím souvisejí aktivity – co člověk může, nemůže, musí, nebo nemusí dělat. To je druhá komponenta. Otázka zní, jak může společnost člověku s těmito aktivitami pomoci - a jsme u třetí komponenty, kterou je environment neboli prostředí. Sem patří prakticky vše – peníze, technické pomůcky, organizace služeb… Když se všechny tři komponenty začnou od samého počátku pečlivě vyhodnocovat, dá se pomoci i člověku, která má opravdu i dost veliký… - a jsme u otázky, jak to budeme nazývat,“ zamýšlí se prof. J. Pfeiffer. „Postižení? Handicap? Ve světě je tendence nenazývat to pejorativně. Ještě naše generace oficiálně používala termíny mrzák, debil, idiot… To už je zcela nepřípustné. Mně osobně se nejvíce líbí anglické označení „health condition“. Je velmi výstižné, protože každý z nás je svou kondicí, zdravotními podmínkami ovlivňován v dobrém i špatném slova smyslu. Je jen otázkou, jak rychle se zakotví v našem povědomí – a pomoci tomu může i tato kniha,“ vyjádřil své přesvědčení prof. J. Pfeiffer.
Zdroj: