ČSK by měla mít zákon sui generis

O nejvyšší post v ČSK se ucházejí (v abecedním pořadí) její stávající viceprezident MUDr. Pavel Chrz, MUDr. Josef Kunkela, MUDr. Zuzana Vystrčilová a doc. MUDr. Jiří Zemen, Ph.D. Protože dění ve stomatologické komoře může ovlivňovat a inspirovat i dění v komoře lékařské (a naopak), není jistě bez zajímavosti vědět, s čím kandidáti do volebního klání vstupují. MT jim proto položila dvě otázky:

1. Jak by podle vašich představ měla vypadat a působit ideální profesní komora stomatologů?

2. Je pro naplnění vaší představy dostačující stávající zákon č. 220/1991 Sb., který souhrnně upravuje činnost lékařské, stomatologické i lékárnické komory?

M. Chrz: Věrohodný a fundovaný partner státu

1. Ideální profesní komora zubních lékařů musí být přínosem jak pro své členy, tak i pro stát a celou společnost. Pro členy má být odbornou a etickou autoritou, zastáncem a pomocníkem, pro pacienty zárukou odbornosti a etiky a pro stát tím, kdo na sebe bere část veřejné správy, ale současně i tím, kdo omezuje jeho moc. Nesmí se stát zájmovým sdružením nebo nátlakovou skupinou prosazující ryze ekonomické zájmy svých členů. Ideální komora reálně vykonává veřejnou správu, je tedy skutečným regulátorem výkonu povolání namísto státu, činí tak však jako samosprávná, ideově i ekonomicky nezávislá a respektovaná organizace.

Z uvedeného vyplývá, že ideální komora zubních lékařů musí být stabilní, předvídatelný, věrohodný a fundovaný partner státu. Nesmí být nástrojem v rukou politiků či zdravotních pojišťoven, ale zubních lékařů. Musí poskytovat servis svým členům a chránit dobrou pověst stavu. Celoživotním vzděláváním zubních lékařů, zubních instrumentářek, dentálních hygienistek a zubních techniků a podílem na tvorbě a hodnocení standardů kvality má podporovat zvyšování kvality a bezpečnosti poskytované zubní péče. V neposlední řadě by ideální komora měla zejména aktivní účastí na legislativním procesu a jednáním se zdravotními pojišťovnami usilovat o prosperitu zubních lékařů.

2. Stávající zákon se v mnohém přežil. Výkon povolání zubního lékaře vykazuje ve srovnání s jinými lékařskými profesemi řadu specifik, ať již jde o charakter poskytované péče, specifický vztah mezi zubním lékařem a pacientem či odlišné způsoby úhrady. Vedle toho je zřejmé, že ČSK funguje jako organizace zcela odlišně od České lékařské komory i České lékárnické komory. Je to dáno například rozdíly v počtu členů, rozsahem jejich specializací nebo odlišnostmi ve způsobu výkonu povolání převažujícího počtu členů jednotlivých komor (drtivá většina zubních lékařů vykonává povolání nezávisle ve své vlastní praxi, což neplatí ani u lékařů, ani u lékárníků). Jsem přesvědčen, že naznačená specifika plně odůvodňují existenci samostatného zákona o České stomatologické komoře.

J. Kunkela: Samostatný zákon pro každou komoru

1. Podle mého názoru je ČSK domácí i zahraniční veřejností vnímána jako respektovaný a seriózní zástupce českých zubních lékařů. Z tohoto pohledu na mne jako ideální působí již dnes.

Měli bychom ale urychleně zapracovat na koncepci financování zubní péče, a tím pomoci ekonomice privátních zubních praxí. Chybí nám komplexní číselník stomatologických výkonů. Doposud známe jen číselníky pojišťoven, na výkony nehrazené z pojištění si vymýšlíme své vlastní kódy, anebo je provádíme zcela zdarma. Dále nám chybí standardizace výkonů – nezávazných, ale doporučujících postupů ošetření (guidelines), které jsou forenzní ochranou lékaře i pacienta. Na základě těchto dokumentů je možné ke specifikovanému výkonu přiřadit doporučenou „minutáž“, z které budou vycházet reálné cenové kalkulace. Po zjištění skutečných minimálních nákladů bude možné z reálných cenových kalkulací vytvořit minimální ceny práce zubního lékaře, za kterých je možné provádět výkon lege artis. Komora dle zákona již dnes dbá na to, aby se zubní lékaři celoživotně vzdělávali. Jakékoli vzdělávání se však mnohdy mine účinkem, když se stomatologové v denní praxi snaží „vejít“ do nereálných cen a kvalitu vystřídá kvantita. Proto je třeba dbát v první řadě na to, aby stomatologové léčili lege artis a aby dodržovali všechny normy povolání, které zajišťují kvalitu a bezpečnost ve stomatologii. Pokud má ČSK skutečně garantovat proklamovanou kvalitu zubní péče, pak musí především prosazovat a „řídit“ kvalitu jednotlivých výkonů. Toho nelze docílit bez vzniku „tarifů“, a s tím spojených nepodkročitelných (minimálních) cen práce zubního lékaře.

2. Domnívám se, že každá ze zdravotnických komor by měla být řešena zákonem sui generis, protože každá má své specifika. Již dnes má ČSK zákonem dané úkoly, které musí plnit. Např.: „Komory zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu povolání“ (§ 2)  nebo „Komory dbají, aby jejich členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor“ (§ 2a). Pro jejich naplnění je ale dle mého názoru nutné, aby zákon například obsahoval klauzuli, že zdravotnická zařízení se s pojišťovnami nemohou dohodnout na cenách nižších, než jsou minimální ceny práce zubního lékaře. Stávající zákon je minimálně v tomto ohledu nedostačující.

Z. Vystrčilová: Nejen registrovat, školit a trestat

1. ČSK plní funkce dané jí zákonem. Podle mne by profesní organizace měla především hájit a prosazovat zájmy svých členů. V poslední době se ale stále znovu objevují snahy o krácení kompetencí komor. Není to tak dávno, co část kompetencí komor byla převedena na státní správu, opakovaně se doslýcháme o plánované centralizaci postgraduálního vzdělávání a pan ministr nás přesvědčuje o výhodách vyjednávání mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními a pojišťovnami. My stomatologové jsme převážně sbor sólistů a taková atomizace nám nemůže přinést nic dobrého. Potřebujeme silnou, kompetentní a respektovanou komoru, aby naším jménem řešila společné problémy a my se mohli v klidu věnovat své odbornosti. Zkrátka komora by neměla jen registrovat, školit a disciplinárně trestat své členy. Měla by jim být především oporou, jistotou, že ve složitých pracovních i životních situacích se mají na koho obrátit o pomoc či radu. A v neposlední řadě by komora měla být i platformou ke stavovskému setkávání, společenskému životu a možná i sportovnímu klání.

2. Zákon 220/1991 Sb. je už nevyhovující. ČSK spolupracuje aktivně na návrhu samostatného zákona o České stomatologické komoře a jeho prosazení je jednou z našich priorit. Motivem jsou především opakované snahy o novelizaci zákona o komorách jako reakce na dění v České lékařské komoře. Problémy v ČLK se datují již od dob prezidentování MUDr. Ratha, a protože je ČLK nedokázala řešit vnitřními mechanismy, hledal se způsob, jak je řešit zvenčí. Ovšem dopady navrhovaných změn by zasáhly i ČSK, přestože ta problémy s vnitřní demokracií nemá. Zkrátka nelze na všechny hlavy nasadit stejný klobouk.

J. Zemen: Naším partnerem je pacient

1. Spokojený zubní lékař a jeho pacient spokojený s poskytnutou péčí – to je cíl, ke kterému by mělo směřovat úsilí ČSK v příštích letech. Komora musí zůstat samosprávnou nepolitickou stavovskou organizací, která dbá na odborně a eticky správný výkon povolání, hájí práva, profesní zájmy a čest zubních lékařů. Také by měla posilovat a zkvalitňovat působení na poli celoživotního vzdělávání zubních lékařů a dalších členů zubního týmu.

Ze života zubních lékařů se ale nesmí ztratit klient – pacient, který je partnerem lékaře, a jeden bez druhého nemohou existovat. Práce komory musí směřovat i ke zlepšení orálního zdraví populace. K tomu je potřeba zlepšit komunikaci nejen uvnitř komory, ale také navenek – s laickou veřejností. Navenek musí komora důrazně vysvětlovat, že požadavky na změnu financování zubní péče jsou kroky směřující nejen k odpovídajícímu ohodnocení práce zubních lékařů, ale zejména k podpoře prevence a zvyšování kvality péče na evropskou úroveň – a to něco stojí!

Úspěšná práce ČSK nespočívá jen na schopném vedení v Praze, ale hlavně na aktivitě oblastí a na podpoře každého zubního lékaře. Zubní lékaři budou vždy čelit tlakům veřejnosti, zdravotních pojišťoven, výrobců přístrojů a materiálů, úředníků a politiků – např. brzy může být zásadním úkolem ubránit se politickým řešením nedostatku zubních lékařů formou legislativních a regulačních nařízení omezujících svobodnou praxi. Bez dobře fungující komory si to lze stěží představit.

2. V době svého vzniku, v roce 1991, byl zákon o komorách jistě užitečným předpisem. V dnešní době je jasné, že každá komora plní oborově specifické úkoly a má odlišné spektrum činností. Kodifikaci aktuálních povinností a oprávnění jednotlivých komor formou samostatných zákonů považuji za rozumnou a velmi žádoucí – bylo by to přínosem jak pro komory samotné, tak pro celou společnost.

Zdroj: