Cvičení profesionálů par excellence!
Před očima novinářů i premiéra Jiřího Paroubka se na velkoplošné obrazovce ve vestibulu stanice začíná odehrávat první dějství dramatu podle scénáře historicky největšího protiteroristického cvičení všech složek Integrovaného záchranného systému ČR nazvaného Podzim 2005. Sledujeme, co se právě odehrává v hloubce bezmála 35 metrů pod námi. Obraz apokalypsy je opravdu sugestivní. Celá stanice se halí do hustého dýmu, výpadek proudu zhasil většinu světel, zastavily se eskalátory. Nástupiště je poseto střepy z oken vlakové soupravy, která vyrazila tlaková vlna výbuchu nálože na těle fiktivníhosebevražedného atentátníka. O kus dál vyvrhla exploze z vagónu tělo jednoho z cestujících, které teď bezvládně leží mezi změtí trosek toho, co bylo ještě před malým okamžikem vlakovými dveřmi. Ze scénáře víme, že v destruovaných vozech metra v té chvíli na pomoc čekají asi dvě stovky lidí – figurantůzřadstudentůstředníchzdravotnických škol a dobrovolných hasičů. Spolu s nimi záchranáře v podzemí očekávají desítky rozhodčích a auditorů, kteří budou bedlivě sledovat a vyhodnocovat každý jejich krok. Objektivům kamer však zůstávají důsledně skryti, takže iluze reálného neštěstí je prakticky dokonalá.1.00 hod. Bezprostředně po výbuchu přijímá operační středisko Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy (ZZS) volání z dispečinku Dopravního podniku Metro. Je aktivován traumatologický plán a o nastalé situaci jsou prostřednictvím SMS zpráv vyrozuměni vedoucí pracovníci ZZS. Dispečink vysílá na místo osm vozů rychlé lékařské pomoci, osmnáct vozů rychlé zdravotnické pomoci, šest vozů pro dopravu raněných, nemocných a rodiček a také dva přívěsy pro hromadná neštěstí. Celkem bude dnes v noci v terénu 80 lékařů, zdravotníků, záchranářů a řidičů ZZS, dalších deset pracovníků bude obsluhovat linky na dispečinku. Desítky dalších pak budou zajišťovat běžný provoz záchranky pro Pražany, kterých se cvičení samozřejmě nesmí nijak dotknout.1.03 hod. Z ulice k nám doléhá zvuk sirén. Na místo neštěstí přijíždějí jako první vozy rychlé zdravotnické a lékařské pomoci, následované v těsném závěsu hasičským záchranným sborem. Nedá mi to, abych významně nemrknul na kolegu novináře píšícího právě pro hasiče. „Vidíš,“ říkám mu pohledem, „my jsme tu byli dřív…“1.05 hod.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 41
Zdroj: