Další geriatrický otazník našeho miniseriálu: Bojujeme proti násilí na seniorech?

Letošní 15. červen byl vyhlášen Světovým dnem boje proti násilí na seniorech. Staří lidé jsou po dětech a ženách další znevýhodněnou „rizikovou“ skupinou, jejíž příslušníci jsou zvýšeně ohroženi nevhodným zacházením, zanedbáváním, zneužíváním, ba týráním, proti němuž se nedokážou účinně bránit. V leckterých vyspělých státech jsou proto přijímány v různé podobě zákony na ochranu oslabených dospělých osob (anglicky adult protection acts). K násilnému či jinak nevhodnému jednání dochází pochopitelně především tam, kde se ohrožení lidé nejdéle zdržují, tedy v domácnostech a v ústavní péči – nemocniční a především dlouhodobé ústavní. Oproti nahodilým jednorázovým kriminálním činům, jakými jsou přepadení či loupeže, jde vesměs o opakované, mnohdy průběžné, dlouhodobé jednání. Starý člověk je musí strpět např. proto, že není schopen se bránit a dovolat pomoci (imobilita, syndrom demence, afázie či jiná komunikační porucha), protože je na svém trýzniteli závislý či se domnívá, že tomu tak je (nemá kam odejít, nedokáže zcela samostatně vést domácnost, potřebuje ošetřovatelskou péči, byť je provázena hrubostí či zneužíváním). Někdy je důvodem snášení tohoto týrání, ať psychického, či dokonce fyzického, také stud nebo tím senior kryje původce, k němuž má ambivalentní vztah, např. jdeli o jeho potomka či jiného příbuzného. Důvodem jsou i obavy, aby situace nebyla vyřešena jeho umístěním v ústavu. Závažnost problému zdůraznila i skutečnost, že byl zevrubně rozpracován jak ve zprávě generálního tajemníka OSN o různých formách násilí ve světě (2002), tak v rozsáhlém souvisejícím materiálu Světové zdravotnické organizace o násilí jako zdravotním problému.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 21/2006, strana 15

Zdroj: