Další geriatrický otazník našeho miniseriálu: Jde o formality či začátek deformací?
Většina zdravotníků nemá ráda formality a formuláře, odborné ani občanské, a bere zdravotnické výkaznictví jako nutné zlo a formalitu. Kolonky vyplňují se skřípěním zubů, nejrychlejším možným způsobem, automaticky či podle účelových „foršriftů“ jen rámcově odpovídajících skutečnosti. Nejde o zodpovědný, tím méně kreativní popis pacientů a zdravotnických služeb, nýbrž o formální sběr formálních dat, o formální vyplnění formálních formulářů. Zdánlivě o nic nejde, ale nemohou již na této úrovni vznikat závažné deformace v pojetí pacientů a služeb? Kterýsi pacient, zdatný a schopný člověk, se zodpovědně s předstihem zajímal o rezidenční sociální služby pro seniory. Čekací doby jsou mnohaleté a neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, takže co kdyby pro něho začalo být třeba po úrazu či pro nějakou chorobu obtížné vést vlastní domácnost? Usoudil, že bude rozumné podat si s předstihem žádost, aby měl jistotu. Již samotný název formuláře „Žádost o umístění do ústavu sociální péče“ působí jako přežitek z doby umístěnek, kdy si občané v rámci centrálního plánování nevybírali, ale byli umisťováni: do škol, vojenských útvarů, do praxe po promoci; stejně i do ústavů sociální péče.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2006, strana 12
Zdroj: