Dekubity a soudní pře

Pacienti a/nebo jejich rodiny mohou považovat vývoj dekubitu za selhání zdravotnického systému a ohrožení pacientů. Pokud chybí odpovídající vysvětlení, hledají pacienti/rodiny právní nápravu či finanční náhrady. Často jsou ty nejhorší případy publikovány v médiích jako důkaz špatné zdravotní péče, poukazuje se na nedostatečné vzdělání pečujících profesionálů či chybějící personál.

Média tak zanechávají ve veřejnosti dojem, že lze všem dekubitům předcházet.
V knize Science and Practice of Pressure Ulcer Management (Romanelli M, EPUAP) je tématu věnována celá kapitola (s. 163-167), jejíž obsah zde chci prezentovat. Jde o klíčové faktory, jež mohou uvrhnout poskytovatele zdravotní péče do soudních sporů. Přestože se právní systémy v jednotlivých státech liší, je průkaz nedbalosti univerzálním principem.

Základní ochranou je dobrá dokumentace. Zdravotnické systémy se vystavují riziku žalob, jestliže nekladou důraz na proaktivní preventivní opatření. Ve Velké Británii byly kvůli nedostatečné prevenci zaplaceny částky mezi 3 500 až 12 500 liber, s několika extrémními částkami okolo 100 000 liber. Ačkoli se počty žalob v Evropě zvyšují, USA vedou. Právníci vyhledávají případy tak, že umisťují reklamy na billboardy, do novin a televize. Pokuty dosahují 5 000 až 82 000 000 dolarů, s mediánem přibližně 250 000 dolarů (tj. asi 4 mil. korun).

Následující kasuistika ukazuje, jak lehce může být zdravotnické zařízení vystaveno soudnímu sporu. Sedmaosmdesátiletá pacientka byla přijata do nemocnice s anamnézou uzavřeného dekubitu 4. stupně na pravém boku, dále měla ischemickou chorobu DK, diabetes mellitus 2. typu, stav po levostranné CMP, hypertenzi a močovou inkontinenci. Riziko vzniku dekubitu bylo hodnoceno jako mírné. Pacientka byla uložena na standardní matraci, polohována po dvou hodinách na lůžku i křesle.

Dva dny po přijetí označila sestra zarudnutí na pravém boku a patě. Pátý den se objevil dekubitus 2. stupně na pravém boku a patě. Na pravý bok byl aplikován hydrokoloidní obvaz, na patu nic. V dokumentaci je záznam, že by měla být konzultována sestra-specialistka.

Uveďme, jaké se v uvedeném postupu vyskytly obecné chyby: nesprávné hodnocení rizika, hodnocení nebylo opakováno, vzhledem k vysokému riziku by byla vhodnější matrace s dynamickým povrchem, žádná intervence po objevení zarudnutí, dokud se nevyvinuly dekubity 2. stupně,

Dokončení na str. C2

žádná léčba dekubitu na patě ani prevence pro druhou patu. Nebyly použity prostředky pro prevenci ani včasná agresivní terapie. Těmto dekubitům se dalo předejít. Vzhledem k nedostatečné dokumentaci je nemocnice vystavena možnosti soudní pře. Takovýto případ se může objevit kdekoli na světě. Žalobce by mohl být schopen demonstrovat nedbalost v péči o pacienta.

Musí prokázat tři faktory: zodpovědnost, příčinnost a porušení standardu péče. Pokud se je podaří prokázat, obvykle při vyhrává. Zanedbání zodpovědnosti je lehce prokazatelné, nedostatek péče se projevil poraněním kůže. Příčinnost zkoumá, zda postižení vzniklo přímo následkem nedostatečné péče a bylo předvídatelné. Nedostatečná dokumentace průkaz usnadňuje.

Pokud jde o porušení standardu lékařské/ošetřovatelské péče, jeho posouzení záleží na hodnotícím expertovi. Zavádění národních standardů a doporučených postupů má proto velký význam. Retrospektivní studie v USA ukázala, že při 49 sporech, které stály přes 14 milionů dolarů, by se díky zavedeným guidelines 11 milionů dolarů ušetřilo.
Dokumentace ke zmírnění rizika soudních sporů má obsahovat dvě následující partie:

A. Prevence dekubitů: 1. nástroj k hodnocení rizika (Waterlow, Norton, Braden apod.); 2. denní hodnocení stavu kůže; 3. časový plán polohování a mírnění tlaku; 4. používání pomůcek k redistribuci tlaku (na lůžku i křesle); 5. kontrola vlhkosti (pocení, inkontinence moči a stolice); 6. hodnocení nutričního stavu a suplementace (je-li indikována); 7. edukace pacienta a/nebo rodiny.

B. Léčba dekubitů: 1. pravidelné a opakované hodnocení rány (denně, týdně apod.); 2. charakteristika vředu a) délka, b) šířka, c) hloubka, d) množství exsudátu, e) typ tkáně, f) bolest; 3. lokální péče o ránu: a) příprava spodiny rány; 4. časový plán polohování a mírnění tlaku; 5. používání pomůcek k redistribuci tlaku (na lůžku i křesle); 6. kontrola vlhkosti (pocení, inkontinence moči a stolice); 7. hodnocení nutričního stavu a suplementace (je-li indikována); 8. používání doplňkové léčby (např. léčba rány negativním tlakem, elektrická stimulace); 9. edukace pacienta a/nebo rodiny.

Závěr je takový, že souběžně s tím, jak se zvyšuje informovanost veřejnosti o dekubitech, budou zdravotnická zařízení vystavena vyššímu počtu soudních pří. Proto je extrémně důležité, aby byla řádně dokumentována poskytovaná péče. Dalším kritickým bodem je zlepšení komunikace s pacienty a/nebo rodinami o tom, kterým defektům lze předejít a kterým ne. Zmírní se tak jejich nereálná očekávání.

Zdroj: Medical Tribune