Demence – život jde dál
Konference, která měla podtitul Demence – život jde dál, se zaměřila na čtyři základní témata – medicínské aspekty demence, její komorbidity, na sociální aspekty demence a práci i potřeby pečujících o dementní pacienty. V poslední den konference, tradičně vyhrazený workshopům, byl letos pro účastníky připraven i první ročník Gerontofarmakologického dne (viz článek na následující straně).¨
Na slavnostní zahájení kromě představitelů odborné společnosti, europoslance MUDr. Milana Cabrnocha, zástupců ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí přijala pozvání také pacientka s Alzheimerovou nemocí. Nina Baláčková‑Zámyslická se s účastníky konference podělila o vlastní zkušenost s touto nemocí a poznání, že diagnostikováním demence nebo Alzheimerovy choroby život nekončí, a že pokud je pacient adekvátně léčen a má kvalitní sociální zázemí a kontakty, může ještě dlouho vést plnohodnotný život a třeba se i jako paní Baláčková vdát.
O stáří přemýšlet mladě
Skutečnost, že se za posledních 20 letech významně prodloužila střední délka života, již přešla do obecného povědomí a společnost se bude muset se stárnutím populace vypořádat. „Média v této souvislosti často mluví o společenském problému, ale na druhé straně je potřeba tuto skutečnost vidět také jako společenský úspěch. Vždyť nikdo nechce umírat mladý,“ uvedl na úvod svého vystoupení MUDr. Cabrnoch. Uznal však, že v současném systému zdravotní a sociální péče je třeba učinit zásadní změny, které vyústí v podporu aktivního stáří. „Cílem je vytvořit takové podmínky, aby senioři a lidé postižení byli schopni se o sebe postarat co nejdéle v domácím prostředí.“
Před fenoménem demografické paniky varoval také MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc., místopředseda ČGGS. S přibýváním relativního i absolutního počtu seniorů se stává stále naléhavější potřeba řešit udržitelnost finančních modelů zdravotních a sociálních služeb. Důsledkem je, že senioři jsou v mnoha případech vnímáni jako postrach společnosti. S tím přímo souvisí snaha mnohých politiků i zodpovědných činitelů o marginalizaci seniorské tematiky, která vede k upřednostňování levných řešení, kdy však dochází k úsporám na úkor kvality a účelnosti přijatých opatření. Cílem tohoto redukcionalistického pojetí je dosažení „levné zabezpečenosti“ seniorů, za níž se skrývá zajištění pouhých základních biologických potřeb (stravy, přístřeší, čistoty a zdravotní péče). Hrozí při tom však ztráta individuality a zakonzervování stařecké nezdatnosti až zvěcnění.
Senioři potřebují smysl života
Odborníci upozorňují, že tak by tomu být nemělo, žádoucí je naopak prosazování podpory smysluplnosti života ve stáří, tedy pojetí existenciální. „Ilustrací současného neuspokojivého stavu je i skutečnost, že největší sebevražednost přepočtená na počet žijících osob je právě u seniorů. Příčinou však většinou není nezvladatelná bolest či jiné somatické potíže, ale to, že staří lidé ztratili smysl života a nechtějí dále být pouhým objektem zdravotní péče,“ říká MUDr. Kalvach. Pro adekvátní přístup ke starému křehkému člověku je důležité pochopit, co od naší intervence očekává, čím je ohrožen, čím jej můžeme zlomit a kdy pro něj život ztrácí cenu. Při posuzování zdravotního stavu i celkové kondice těchto nemocných je důležité modifikovat pohled na ně nad rámec klasického disease modelu a posuzovat je více optikou multikauzálních geriatrických syndromů (např. syndromu anorexie s hubnutím, syndromu instability s pády, syndromu hypomobility s dekondicí a sarkopenií či syndromu imobilizace).
Podpora geriatrie je stále nedostatečná
Navzdory tomu, že výsledky analýz projektu Kulatý stůl k problematice zdravotní péče z června loňského roku jasně ukázaly, že problematika stárnoucí populace a chronických onemocnění je jedním z největších problémů, jimiž se bude muset české zdravotnictví zabývat, zůstává geriatrie a následná (neakutní) péče stále podhodnocená společensky i finančně. Důvody lze spatřovat například v tom, že staří, často dementní pacienti jsou mnohdy závislí na ošetřujícím personálu, a tak se nemohou bránit. Dalším problémem je skutečnost, že geriatrie má neoprávněně stále jakýsi punc neodbornosti, což dokresluje vyjádření, jež občas zaznívá z úst lékařů jiných odborností: „K čemu potřebujeme geriatrii? O své dědečky a babičky se přece dokážeme postarat všichni…“
Avšak doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně ČGGS, ve svém vystoupení připomenula, že již Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, který přijala vláda ČR, (ve článku 6.7) říká, že kvalitní zdravotní péče ve stáří vyžaduje odbornou specializovanou geriatrickou péči a současně geriatricky modifikované přístupy v rámci jednotlivých specializací. Absence diskriminace v péči o staré a křehké pacienty není svázána s nerozlišováním, ale naopak zejména s rozlišováním a respektováním rozdílných potřeb a rizik křehkých geriatrických pacientů. Tudíž aby se tyto principy uplatnily v praxi, je kromě obecných proklamací nutné podpořit jejich naplnění uvolněním finančních prostředků, které by zajistily zlepšení vzdělávání v geriatrii, navýšení počtu akutních geriatrických lůžek a rozvoj zdravotně‑sociální komunitní péče. „Příklad si můžeme vzít třeba z Francie, která v rámci programu Alzheimer uvolní 1,6 miliardy eur, přičemž podstatná část této dotace míří právě na rozvoj zdravotně‑sociální a komunitní péče,“ připomíná doc. Holmerová. A dodává, že po období zjevného nezájmu o problematiku geriatrie ze strany ministra Julínka vyústivšího až ve vyřazení oboru geriatrie ze seznamu základních atestačních oborů se nyní zdá, že ministryně Jurásková bude k potřebám seniorů a geriatrie jako oboru mnohem vstřícnější.
Zdroj: MT