Deprese a bolest u onkologicky nemocných

Je poměrně přesvědčivě doloženo, že velká depresivní porucha není u somaticky nemocných správně rozpoznávána. Podle některých pramenů jsou somatičtí lékaři schopni depresi zjistit pouze u čtvrtiny až poloviny svých prokazatelně depresivních pacientů. Významnou překážkou při zkoumání deprese u těchto nemocných je skutečnost, že se obtížně rozlišují čistě depresivní příznaky od příznaků vyvolaných základním onemocněním nebo jeho léčbou. Diagnostická kritéria velké depresivní poruchy, obsažená v diagnostických manuálech, zahrnují mnoho projevů a příznaků, které jsou často připisovány důsledkům maligního bujení – např. ztráta chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nespavost, ztráta zájmů, úbytek energie. Zde je nutno separovat samotné důsledky onemocnění nádorem a jeho léčby od vlastní deprese. Je nutno vzít v úvahu všechny neuroendokrinní, neurochemické, neuroanatomické změny spojené s depresí, diagnosticky je podchytit a pokud možno jasně stanovit, co je příznakem deprese a co důsledkem zhoubného bujení. Co předznamenává depresivní stavy
Jsou popsány některé rizikové faktory, které mohou u pacientů s nádorovým onemocněním předznamenat vývoj depresivních příznaků. Patří sem zvláště sociální izolace, tendence k pesimismu, přítomnost bolesti a socio‑ekonomické tlaky. Dalšími faktory přispívajícími k vyššímu riziku rozvoje deprese jsou alkoholismus a závislost na psychotropních látkách, anamnéza emočních poruch nebo sebevražedných pokusů. Předznamenávajícími faktory pro vznik deprese u onkologicky nemocných jsou mladší věk, ženské pohlaví, probíhající aktivní nebo paliativní léčba a symptomatická léčba spojená s hospitalizacemi.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2006, strana 14

Zdroj: