Děti a hazardní hry

V USA během posledních dvou desetiletí povážlivě přibylo možností k provozování hazardních her. Jako legální byly uzákoněny ve 48 státech (jedinými dvěma výjimkami zůstaly Utah a Havaj), přičemž ve 37 z nich jde o státní loterie, ve 40 o dostihy a ve 38 o kasina. Četná kasina byla navíc otevřena i v amerických rezervacích pro Indiány. Zákony jednotlivých států sice účast na hazardních hrách zakazují všem osobám mladším než 18 až 21 let, ovšem u mladistvých v celé zemi se vášeň pro tyto hry stává stále významnějším problémem. Hazardní hra je definována jako „investice hodnoty do jakékoli hry/události či sázky s nepředvídatelným výsledkem, jejíž osud do jisté míry závisí na náhodě.“ Vyskytuje se v mnoha formách, jako jsou loterie, karty se seškrabávacími políčky, kasinové hry, sportovní sázky, internetové hazardní hry, koňské a jiné dostihy, sázky ve videohrách či sázkových kancelářích, hraní v karty, v kostky a účast na dobročinných hrách typu binga. Národní průzkum prokázal, že zkušenosti s hazardní hrou v posledním roce připustilo 80 % dětí ve věku 12 až 17 let (a 82 % dospělých občanů USA). (Za zkušenost s hazardní hrou se v tomto průzkumu považovala kladná odpověď na kteroukoli z 15 otázek týkajících se zapojení do jistých aktivit, jako je bingo, hra v karty či v kostky, sportovní sázky, hry v kasinu, dostihy, loterie a hazardní hry na internetu). Během posledních deseti let vzrostl podíl dětí, které se v předchozím roce zapojily do hazardních her, z 65 % na 80 %. Odhaduje se, že přes 15 milionů dospívajících v Severní Americe hraje hazardní hry bez dozoru či bez vědomí dospělých a že nejméně u dvou milionů z nich toto chování vede ke vzniku různých obtíží. Hazardním hrám se zřejmě věnuje 75 až 91 % studentů posledních ročníků středních škol, přičemž 10 až 14 % dospívajících vykazuje problematické hráčské chování nebo je jeho rozvojem ohroženo. S ohledem na tuto statistiku je nezbytné, aby se pediatři s problematikou hazardních her blíže seznámili a aby si byli vědomi vztahů mezi myšlenkovým světem dětí a uvedenými aktivitami.Kdy se hazardní hráčství stává problematickým?
Hazardní hráčství bývá popisováno termíny jako „patologické“, „problematické“ či „kompulzivní“. Většina lékařů a zdravotníků rozlišuje mezi „patologickým“ a „problematickým“ hazardním hráčstvím. V roce 1980 bylo patologické hráčství oficiálně uznáno American Psychiatric Association jako porucha sebeovládání se specifickými kritérii, stanovenými třetím vydáním Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM-III). V jeho poslední verzi DSM-IV-TR (čtvrté, revidované vydání) je patologické hráčství definováno jako „přetrvávající a opakované maladaptivní chování, které nelze lépe popsat jako manickou epizodu“. Kritéria hazardního hráčství dle DSM-IV-TR shrnuje tab. 1. Výskyt patologického hráčství u mladistvých je vyšší než u dospělých. Za problematické je považováno hráčství „všech osob, které mají s hazardními hrami problémy, ovšem nesplňují diagnostická kritéria DSM-IV“. Termín „kompulzivní hráčství“ užívají laici a některé organizace (např. Gamblers Anonymous – Anonymní hráči). Co do tíže postižení bývá přirovnáváno k hráčství patologickému. V klinické praxi bylo popsáno několik fází problematického hráčství. Ve fázi výher je hráč povzbuzován svými úspěchy. Pak nastupuje fáze proher, během níž se snaží získat nazpět to, co ztratil. Ta je vystřídána fází zoufalství, kdy je hráč ochoten pokračovat ve hře i za cenu krádeží či jiných konfliktů se zákonem. Někteří odtud pokročí ještě do fáze lhostejnosti, ve které jim už nezáleží na tom, zda vyhrávají či prohrávají, ale přesto se snaží zuby nehty hrát dále. Ačkoli lze tyto fáze označit za velmi názorné, empirické údaje jejich existenci nepodporují. Jisté je, že se někteří hráči uchylují k půjčkám, lžím a někdy i ke krádežím, aby mohli pokračovat ve hře. Potřeba peněz, jimiž lze hráčský návyk udržovat v chodu, může u mladých hráčů vést k řadě protizákonných jednání. Jedna studie prokázala vztah mezi využíváním hracích automatů a kriminalitou mladistvých.
...

Komentář

Autor: MUDr. Karel Nešpor, CSc.

Epidemiologie hazardních her v České republice má oproti americké určitá specifika.V ČR působí problémy v daleko největší míře tzv. výherní (správněji hazardní) automaty. Až na dalších místech jsou sportovní sázky, ruleta, bingo a jiné. Věková hranice, od kdy je povoleno hazardně hrát, je v ČR 18 let. Zkušenosti s hazardní hrou v české populaci dospívajících shrnuje tab. 1. Užitečné jsou údaje o počtu tzv. výherních automatů, protože rozšířenost hazardních her koreluje s počty problémově, hazardně hrajících osob i s počty patologických hráčů. Počet hazardních (tzv. „výherních“) automatů má přesáhnout v roce 2005 plných 50 000 kusů, tedy přibližně jeden kus na 200 obyvatel (pro zajímavost: v Německu je to jeden kus na 500 obyvatel). Naproti tomu údaje o počtu ústavně léčených patologických hráčů nelze přeceňovat, protože odrážejí ochotu patologických hráčů se léčit a dostupnost léčby, spíše pro zajímavost uvádím, že počet pacientů léčených pro patologické hráčství v Psychiatrické léčebně Bohnicích v letech 1994 až 2003 vzrostl o 37 %. Podobně jako USA má i ČR své minority, bohužel nevíme, jak jsou problémy působené hazardní hrou rozšířeny např. v romské populaci. Zkušenosti z americké populace svědčí o tom, že je výskyt patologického hráčství u dospívajících vyšší než v celé populaci. Toto zjištění může mít transkulturální platnost, údaje z ČR nemáme k dispozici, ale vyšší výskyt patologického hráčství u dospívajících zjistila i norská studie. Vyšší výskyt problémů způsobených hazardní hrou u chlapců v USA má i s ohledem na výše uvedenou tabulku patrně také obecnou platnost.Diagnostika
V ČR platí na rozdíl od USA 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), která definuje patologické hráčství jinak než americká DSM-IV (Diagnostický a statistický manuál Americké psychiatrické asociace). Definice patologického hráčství podle MKN−10
G1 Během období nejméně jednoho roku se vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství.
G2 Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň a narušují každodenní život.
G3 Jedinec popisuje silné puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat.
G4 Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.
Kromě výše uvedené diagnostické jednotky najdeme v MKN-10 také pojem „Hráčství a sázkařství“. Tato diagnostická kategorie není řazena mezi duševní poruchy, ale do skupiny „faktory ovlivňující zdraví a kontakt se zdravotnickými zařízeními“ (III. osa víceosé diagnostiky MKN-10). Hráčství a sázkařství do jisté míry odpovídá problémovému hazardnímu hraní, jak je definováno v amerických pramenech.
...

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 4/2005, strana 4

Zdroj: