Děti malovaly svůj život s diabetem
„Měníme diabetes prostřednictvím umění“, tak zní motto soutěže, jejímž cílem je umožnit nejmladším pacientům s diabetem vyjádřit skrze výtvarné umění své pocity a způsoby, jak s tímto složitým onemocněním žít. Iva Piljarová, zástupkyně společnosti Novo Nordisk, vysvětluje: „Výtvarné umění není jenom metodou, díky které děti a mladiství mohou svému onemocnění lépe porozumět a zvládat je; je to také účinný způsob, jak vyjádřit své pocity, které mohou být obtížně vyslovitelné. Tato kreativní prezentace emocí navíc umožňuje, aby i ostatní viděli a pochopili diabetes očima dětí, které žijí s diabetem každý den.“ Diplomy a dárky se nejlepším dětským výtvarníkům předávaly v klidném prostředí Písecké brány na Hradčanech za účasti zajímavých hostů (profesionálního výtvarníka a dětské spisovatelky) a samozřejmě také pyšných rodičů. Ocenění tří nejlepších kreslířů probíhalo v kategorii od čtyř do jedenácti let a v kategorii od dvanácti do osmnácti let. „Česká soutěž nakonec získala své specifikum, a to kategorii kreseb sourozenců nemocných dětí. Sourozenců malých diabetiků se toto onemocnění totiž také dotýká. Byla by proto škoda nedat prostor také těmto dětem,“ doplňuje Iva Piljarová. V sále Písecké brány nebyly tudíž vystaveny jen vítězné obrázky, ale také mnoho dalších ze soutěže. Každý z nich zachycoval dětský svět s diabetem dojemným a sugestivním způsobem. Většina dětí cítila potřebu doplnit obraz slovním komentářem, který se tak stal nedílnou součástí výpovědi. Organizátoři soutěže svým počinem chtěli rovněž připomenout, že o děti s diabetem a jejich rodiče by mělo být řádně psychologicky pečováno, což se zatím soustavně neděje: „Pečující blízké osoby dlouhodobě čelí velkému napětí, stresu a nejistotě, u nemocných dětí se zase často setkáváme se vzdorem, odmítáním léčby, depresivními náladami. Jejich kresby tuto skutečnost potvrzují.“
S inzulinem ke splnění snů
Kresby, zpodobňující běžné denní činnosti, vyjadřovaly smutek a lítost nad vlastní odlišností od zdravých dětí a nad nutnými omezeními, přání být zdravý, ale také naději, optimismus a odhodlání jít dál. Čtrnáctiletá Eva se ptá, v čem se na první pohled liší člověk s diabetickou pumpou a člověk s dioptrickými brýlemi. Podle ní v ničem. Stejně starý Martin na svém obrázku vzkazuje: „V cukrovce jsou světlé i tmavé okamžiky. Je to zákeřná nemoc. Často jsou tu momenty zoufalství. Je potřeba jít dál, přes všechny překážky.“ Sedmnáctiletý Marcel, jeden z oceněných, vyjadřuje podobné odhodlání: „Cítíš se hrozně? Nezapomeň, vždy existují světlejší okamžiky, které tě udrží nad vodou. Cukrovka je jako moje dvojče, už bych si to bez ní nedokázal představit.“ Osmnáctiletá Dagmar znázornila kresbou své přesvědčení, že i s inzulinem se dá kráčet ke splnění svých snů. Bylo by krásné, kdyby právě toto přesvědčení bylo vlastní všem nemocným dětem a dospívajícím.
Zdroj: