Dětské astma není jediným uniformním onemocněním
Nové poznatky naznačují, že přirozený vývoj stavů dušnosti je u dětí vysoce heterogenní a že běžně využívané algoritmy, které predikují vznik bronchiálního astmatu u dušných dětí, by se neměly v plné míře uplatňovat u těch jedinců, u nichž se symptomy dušnosti objevují až po dosažení tří let věku. „Shrneme-li naše zjištění, výsledky studie podporují koncept, podle něhož je dětské astma spíše syndromem než jediným uniformním onemocněním,“ uvedl Paolo Matricardi ze specializovaného centra při Charité-Universitätsmedizin v Berlíně. Jeho tým prostudoval zdravotní dokumentaci 1 314 dětí, které byly přijaty do studie Multicenter Allergy Study v roce 1990. Kompletní informace o stavech dušnosti sledovaných dětí získávané za každý rok až do věku 13 let byly ke konci studie k dispozici u celkem 441 dětí a u 391 z nich byly zjištěny i údaje o koncentraci imunoglobulinu E (IgE).
Incidence dušnosti klesala s věkem dítěte. První epizoda se projevila u 29 % dětí ve věku do tří let a u 9 % dětí ve věku od tří do šesti a více let. Ataky dušnosti přítomné u třináctiletých byly spojeny s rodičovskou atopií, IgE senzibilizací na běžné alergeny, zvýšenou celkovou koncentrací imunoglobulinu IgE a vysokou mírou expozice domácím alergenům již v prvních letech života. Investigátoři pozorovali, že tyto asociace byly výrazně silnější u dětí s časnými projevy dušnosti než u dětí, u nichž k prvním dušným stavům došlo až v pozdějším věku.
Závěrem lze konstatovat, že Matricardi a jeho kolegové identifikovali šest různých longitudinálních modelů vývoje dušnosti v průběhu života dítěte od narození až do věku 13 let. „Přítomnost na věku závislých variací rizikových faktorů pro dušnost dětí ve věku 11 až 13 let svědčí o potřebě vývoje nových mnohočetných a rozdílných algoritmů, jež by predikovaly přetrvávání stavů dušnosti v korelaci s jejich nástupem v různých věkových kategoriích,“ uzavřeli autoři.
Dětské astma není jediným uniformním onemocněním
Průduškové astma je celosvětově jedním z nejčastějších chronických onemocnění. Prevalence astmatických symptomů u dětí kolísá mezi jedním procentem až třiceti procenty v různých populacích a narůstá ve většině zemí především u malých dětí. „Pokud jsou zanícené dýchací cesty vystaveny vlivu různých rizikových faktorů, stávají se hyperreaktivními, obturovanými a mají omezenou průchodnost kvůli bronchokonstrikci, přítomnosti hlenových zátek a zvýšené intenzitě zánětu. Stupňovitý přístup k farmakologické léčbě je zaměřen na uvedení astmatu pod kontrolu a udržení tohoto stavu. Musí brát v úvahu bezpečnost léčby, možné nežádoucí účinky a náklady na léčbu, která je potřebná k dosažení kontroly nad nemocí. Výsledkem spolupráce Evropské akademie alergologie a klinické imunologie EAACI a Americké akademie alergie, astmatu a imunologie AAAAI je mezinárodní konsensus, týkající se diagnostiky a léčby astmatu u dětí, tzv. PRACTALL consensus report,“ uvedl doc. MUDr. Vít Petrů, CSc., z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce. Z něj lze podle dr. Petrů odvodit, že:
* Dětské astma lze charakterizovat jako nemoc, projevující se opakovanými záchvaty obstrukce dýchacích cest a intermitentními symptomy bronchiální hyperreaktivity, navozenými různými „spouštěči“, jako je alergenová expozice, fyzická zátěž nebo virová infekce. Tyto symptomy, i když jsou u předškolních dětí časté, až v 60 % případů vymizejí během školní docházky.
* V dětském věku můžeme rozlišovat čtyři typy sípavého dýchání:
a) přechodný typ, kdy děti sípají pouze v průběhu prvních dvou až tří let věku, dále se už stav neopakuje;
b) neatopický typ, kdy se většinou jedná o projev virové infekce s tendencí ke zmírnění v pozdějším věku;
c) persistující typ jako projev astmatu, kdy jsou potíže spojeny s výskytem atopických symptomů klinických (ekzém, alergická rýma, potravinová alergie) i laboratorních (eozinofilie, zvýšení IgE, pozitivní specifické IgE) a rodinnou astmatickou zátěží;
d) těžký intermitentní typ, který se projevuje málo častými stavy sípání, minimální stonavostí, s výjimkou respiračních infektů, a přítomností atopie.
„Na rozvoji astmatu se významnou měrou podílejí genetické faktory, životní prostředí a životní styl, respirační infekce, kouření tabáku, polutanty, výživa, iritanty, fyzická zátěž, počasí a stres,“ poznamenává Vít Petrů. Důležitým faktorem podílejícím se na charakteristice fenotypu dětského astmatu je podle něj i věk. Musí být respektován při provádění diagnózy i nastavení léčebných a preventivních postupů.
1) Kojenecký a batolecí věk (0 až 3 roky): Persistence symptomů je nejdůležitějším indikátorem tíže onemocnění. Pokud dítě sípe v průběhu posledních tří měsíců více dní v týdnu, má být po vyloučení jiných příčin léčeno jako persistující sípavý typ astmatu. V případě intermitentních projevů je třeba vzít v úvahu, zda se jedná o astma lehké, nebo těžké. Dle stavu je někdy nutná léčba systémovými steroidy nebo hospitalizace.
2) Předškolní věk (3 roky až 6 let): Pro určení fenotypu astmatu v tomto věku je důležité, zda je dítě v mezidobí mezi projevy astmatu zcela bez příznaků, nebo není. Pokud ano a potíže jsou provokovány nachlazením, mluvíme o astmatu indukovaném viry. Když potíže vznikají po větším pohybu, jedná se o astma indukované zátěží. V případě, že v období mezi symptomy není dítě zcela v pořádku, je jeho astma indukováno alergeny nebo příčina astmatu nebyla stanovena.
3) Školní věk (6 až 12 let): Pro toto období platí stejné dělení jako u dětí předškolních. Velkou roli stále hraje astma indukované viry a především astma indukované alergeny.
Adolescence: Tento věk přináší další nové problémy (nepravidelné užívání léků, kuřáctví, změnu lékaře aj.).
Zdroj: