Přeskočit na obsah

Diagnostický přístup k tinnitu

Tinnitus je běžná porucha s mnoha možnými příčinami. Většinou jde o subjektivní jev, pouze v ojedinělých případech může tinnitus slyšet i vyšetřující. Subjektivní tinnitus bývá nejčastěji způsobován ušními problémy, zejména úbytkem sluchu. Mezi obvyklé příčiny převodní poruchy sluchu patří infekce zevního ucha, ucpání zvukovodu ušním mazem nebo středoušní výpotek. Percepční (senzorineurální) sluchovou poruchu mohou způsobit expozice příliš silnému zvuku, presbyakuze, ototoxická farmaka a Meni`erova nemoc. Jednostranný úbytek sluchu v kombinaci s tinnitem by měl vzbudit podezření na neurinom akustiku. V pozadí subjektivního tinnitu mohou být rovněž neurologická, metabolická a psychogenní onemocnění. Objektivní tinnitus bývá podmíněn abnormitami na karotidách a jugulárním žilním systému. Vstupní zhodnocení tinnitu a jeho etiologie by mělo zahrnovat podrobnou anamnézu, vyšetření hlavy a krku a audiometrii. Jednostranný či pulsující tinnitus může být způsoben závažnějšími patologickými změnami a většinou vyžaduje speciální audiometrické testy a zobrazovací vyšetření. Nemocným, kterým život ztrpčuje tinnitus nemající léčitelnou příčinu, lze ulevit zvukovým maskováním tohoto fenoménu.

Slovo „tinnitus“ je odvozeno z latinského „tinnire“, což znamená „zvonit“ či „zvonění“. Tinnitus je definován jako nežádoucí sluchový vjem vnitřního původu, většinou lokalizovaný a jen vzácně slyšitelný pro druhé osoby. Jde o běžný problém postihující až 10 % populace Spojených států amerických. Nejčastěji se objevuje mezi 40 a 70 lety, vyskytuje se s přibližně stejnou prevalencí u mužů i u žen a vzácně bývá přítomen i u dětí. Intenzita tinnitu je velmi variabilní – u některých osob jde o občasné uvědomění si určitého zvuku (jako je zvonění, syčení, bzučení, hučení, ťukání nebo hrubší zvuky) v jednom či obou uších, u jiných je vjem nesnesitelně silný a dohání k myšlenkám na sebevraždu. 1,2 I lidé, kteří svůj tinnitus popisují z psychoakustického hlediska podobně, se mohou značně lišit v tom, do jaké míry je tento problém obtěžuje a jak jim zasahuje do každodenního života. Epidemiologická data říkají, že asi čtvrtina lidí pociťuje tinnitus jako příkoří, zatímco zbylé tři čtvrtiny mu nepřikládají větší váhu. Existují různé formy a návrhy klasifikace tinnitu. Jeden klasifikační systém zdůrazňuje rozdíl mezi vibračními a nevibračními typy, zatímco jiný jej dělí v prvé řadě na subjektivní a objektivní. Vibrační tinnitus je podmíněn přenosem vibrací z okolních tkání a orgánů na hlemýžď. Nevibrační tinnitus vzniká v důsledku biochemických změn ve sluchové dráze. Subjektivní – běžnější – tinnitus slyší pouze postižený pacient. Objektivní tinnitus lze slyšet stetoskopem přiloženým na hlavu a krk nemocného v blízkosti ucha. Mechanismus vzniku tinnitu je objasněn jen nedostatečně. Může se vytvářet na jakékoli úrovni sluchové dráhy počínaje kochleárním jádrem a konče sluchovou kůrou. Nejrozšířenější patofyziologické teorie hovoří o narušení vláskových buněk v hlemýždi, které produkují opakované výboje stimulující vlákna sluchového nervu v kontinuálním cyklu, o spontánní aktivitě v jednotlivých vláknech sluchového nervu, o hyperaktivitě sluchových jader v mozkovém kmeni nebo o poklesu běžného supresivního působení sluchové kůry na aktivitu sluchového nervu.

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Aleš Hahn

V článku jsou uvedeny příčiny vzniku tinnitu, který je nejčastěji spojen se sluchovou poruchou. Autoři rozlišují sluchovou poruchu převodní a nitroušní, a tinnitus subjektivní a objektivní. Jednostranný nebo pulsatorický tinnitus by mohl být zapříčiněn velmi závažným patologickým stavem, a proto je třeba na něj zaměřit pozornost při audiometrických testech a radiologických vyšetřeních. Toto rozdělení vcelku souhlasí s našimi zkušenostmi v ČR i v rámci západní Evropy. V současné době přibývá bohužel tinnitu nejen ve vyšším, ale i ve středním a mladém věku, takže máme na našich pracovištích i pacienty dorostových a dětských kategorií. Pacienti popisují tinnitus velmi rozmanitě, např. jako zvonění, unikání páry, pískání atd. Tinnitus bývá jednostranný či oboustranný a v určitých případech může vést až k sebevražedným pokusům. I pacienti, kteří mají stejný průběh tinnitu, jej mohou snášet velmi rozdílně, podle toho, jak dalece ovlivňuje jejich denní život. Epidemiologická data udávají, že asi čtvrtina se cítí tinnitem výrazně obtěžována, zatímco zbývající část, tedy tři čtvrtiny, si na něj zvyknou. Tinnitus má různé formy a je rovněž různě klasifikován. Mechanismus vzniku tinnitu není zcela dobře znám; vzniká patologickým postižením od kochley počínaje přes nervovou sluchovou dráhu až po mozkovou kůru. Některé z teorií říkají, že tinnitus vzniká repetitivními výboji poškozených vláskových buněk hlemýždě, dále spontánní aktivitou nervových sluchových vláken či hyperaktivitou a nadměrnou činností jader sluchové dráhy v mozkovém kmeni anebo redukcí supresivní aktivity sluchové korové oblasti. Vznik tinnitu připisují autoři také otologickým příčinám, jako je nedoslýchavost, Meni`erova choroba, statoakustický neurinom, dále expozici ototoxickým lékům anebo látkám, popř. příčinám neurologickým. Tinnitus se vyskytuje rovněž při roztroušené skleróze, při kraniální traumatech. Z metabolických příčin je to nejčastěji porucha štítné žlázy, lipidového metabolismu. Při psychických poruchách se tinnitus vyskytuje zejména při depresích a úzkostných stavech. Objektivní tinnitus se vyskytuje na základě arteriovenózních malformací, vaskulárních tumorů, dále neurologických poruch, jako jsou myoklonus, idiopatický spasmus třmínkového svalu anebo patentní Eustachova trubice. Pozornost je věnována i problematice sensorineurální sluchové poruchy, která má své sídlo v oblasti hlemýždě anebo různých oblastech sluchového nervu. Nejčastějším etiologickým faktorem je podle autorů (i podle mého názoru) nedoslýchavost indukovaná hlukem. Dále se autoři zmiňují o tom, jak lze tuto nedoslýchavost oddálit nebo jí zabránit; znamená to preventivní sluchové prohlídky a vyhýbání se nadměrnému hluku, event. používání sluchových chráničů.

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2004, strana 44

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

Rimegepant v akutní léčbě migrény

31. 10. 2024

Migréna představuje častou a do jisté míry podceňovanou diagnózu, přestože výrazně snižuje kvalitu života postižených. Podle recentních dat přesahuje…