Diagnostika a terapie roztroušené sklerózy
Roztroušená skleróza mozkomíšní, idiopatické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, vzniká z patologického hlediska v důsledku demyelinizace a následné axonální degenerace. Začíná zpravidla v časné dospělosti, přičemž ženy jsou tímto onemocněním postihovány dvakrát častěji než muži. Mezi typické první příznaky patří poruchy citlivosti, oslabení, poruchy zraku a rovnováhy, závratě, imperativní mikce, únava a deprese. Diagnóza roztroušené sklerózy by měla být stanovena lékařem v tomto ohledu zkušeným. Měla by vycházet z nálezu dvou či více objektivních neurologických příznaků odpovídajících postižení mozku či míchy a oddělených (“roztroušených”) v čase a prostoru (tedy vyskytujících se v různých částech centrálního nervového systému s odstupem nejméně tří měsíců). Vyšetření magnetickou rezonancí s podáním gadoliniového kontrastu, zejména během první ataky či krátce po ní, může zobrazit klinicky němé léze v dalších oblastech mozku a míchy. Opakování magnetické rezonance po třech měsících či později po první atace někdy odhalí nové léze, a potvrdí tak diseminaci onemocnění v čase. Zásadní význam má vyloučení dalších nemocí, které mohou probíhat pod podobným klinickým obrazem jako roztroušená skleróza, tedy cévního postižení, míšního útlaku, nedostatku vitaminu B12, jiného zánětlivého onemocnění centrálního nervového systému (např. borreliózy, lues) či jiného onemocnění systémové povahy (např. sarkoidózy, systémového lupus erythematodes, Sjögrenova syndromu). Symptomatická léčba dokáže zmírnit spasticitu, sfinkterové obtíže, depresi a únavu. Úřad pro kontrolu potravin a léků USA (FDA) schválil pro léčbu roztroušené sklerózy pět léčiv ovlivňujících průběh onemocnění. Tyto preparáty mohou částečně zmírňovat jednotlivé ataky a zpomalit progresi onemocnění směrem k významnému funkčnímu postižení.
S prvními projevy roztroušené sklerózy (RS) se nejčastěji setkáváme u osob ve věku 20 až 45 let. Vzácně se mohou objevit i v dětství či ve starším věku. Ženy jsou postihovány dvakrát častěji než muži a nejvíce ohroženi jsou lidé původem ze severní Evropy. Příznaky roztroušené sklerózy se mohou vyvíjet pozvolna i náhle. Mezi prvními se často dostavují např. monokulární porucha zraku provázená bolestí za příslušným bulbem (optická neuritida), parestezie, slabost a poruchy koordinace. Mezi další běžné doprovodné příznaky subjektivního či objektivního rázu patří imperativní mikce či retence moči, zácpa, sexuální dysfunkce, únava, deprese, diplopie, ataxie končetin s poruchou chůze a Lhermitteův příznak (pocit elektrického výboje směrem dolů po páteři při předklonu hlavy). Roztroušená skleróza zprvu běžně probíhá nerozpoznána, protože první příznaky u většiny nemocných samy odezní. k relapsům dochází s odstupem měsíců či let. U některých pacientů má RS nicméně primárně progresivní průběh od samého počátku. Diagnóza roztroušené sklerózy vychází z přítomnosti lézí centrál odhaního nervového systému oddělených („roztroušených“) v čase a prostoru (tedy vyskytujících se v různých částech centrálního nervového systému s odstupem nejméně tří měsíců), které nelze lépe objasnit jinak. Protože diagnózu RS nelze bezpečně ověřit žádným jednotlivým testem a protože podobně může probíhat řada jiných onemocnění, je po zjištění typických klinických příznaků třeba doplnit různá další vyšetření. Bylo zjištěno, že magnetická rezonance (MR) dokáže s velkou senzitivitou odhalit klinicky němé plaky odpovídající RS.
…
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Eva Havrdová, CSc.
Článek si klade za cíl oslovit především praktické lékaře, a je proto logicky zaměřen především na diagnostiku roztroušené sklerózy. Tomuto oddílu nejsou předřazeny žádné patogenetické poznámky, které by chování nemoci vysvětlovaly. Roztroušená skleróza mozkomíšní je autoimunitní onemocnění, při němž aktivované autoagresivní lymfocyty iniciují v CNS mnohočetná ložiska zánětu. V těchto ložiscích dochází k rozpadu myelinových pochev nervových vláken (důsledkem je vznik akutních neurologických příznaků) a k různé míře zničení nervových vláken (důsledkem je vznik trvalé neurologické invalidity). Ložisek se tvoří 5–10krát více, než prožívá pacient klinicky patrných akutních atak.
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2005, strana 35
Zdroj: