Diagnostika lymeské borreliózy
Užívání sérologických testů a jejich význam pro diagnostiku lymeské borreliózy lékaři dosud považují za matoucí a rozporuplné, zejména u osob s nízkým rizikem daného onemocnění. Vhodný přístup k diagnostice lymeské borreliózy závisí na pravděpodobnosti této nemoci (s ohledem na endemický výskyt a klinický nález) a na jejím zvažovaném stadiu. U nemocných v endemických oblastech s typickým erythema migrans lze k diagnóze dospět pouze na základě klinického obrazu. V tomto případě není sérologické testování nezbytné, pokud si je pacienti výslovně nepřejí. Je−li pravděpodobnost onemocnění před provedením zmíněného vyšetření středně vysoká (např. u nemocného z oblasti s častým či středně častým endemickým výskytem a s projevy pokročilé lymeské borreliózy), měly by být provedeny řádné dvoustupňové testy, kdy po pozitivní či sporné sérologii následuje její ověření specifičtější metodou Western blotting. Vzorky odebrané u nemocných do čtyř týdnů od počátku onemocnění se technikou Western blotting testují na přítomnost protilátek IgM i IgG; vzorky odebrané při delším trvání příznaků vyšetřujeme pouze na imunoglobulin G. Pacienti bez objektivních známek lymeské borreliózy mají nízkou pravděpodobnost tohoto onemocnění a sérologickému vyšetřování této skupiny je třeba se vyhýbat vzhledem k významnému riziku falešně pozitivních nálezů. Pokud u osoby žijící v endemické oblasti po dlouhou dobu přetrvávají jinak nevysvětlitelné nespecifické systémové příznaky, jako myalgie, únava a parestezie, je na místě přistoupit k úplnému dvoustupňovému vyšetření popsanému výše.
Lymeská borrelióza je systémové infekční onemocnění způsobované spirochetou Borrelia burgdorferi. Vycházíme-li z definice případů lymeské borreliózy, které lze podle CDC (Centers for Disease Control and Prevention) zařadit do statistického zpracování, zvýšila se roční incidence ze 7 943 v roce 1990 na 17 730 postižených v roce 2000. Nejvyšší prevalence onemocnění dosahuje u dětí ve věku od dvou do 15 let a u dospělých od 30 do 59 let. Lymeskou borreliózu provází široká škála příznaků, které se mohou vyskytovat v různých fázích této choroby. Rozlišujeme stadium časné lokalizované, časné diseminované a pozdní chronické (tab. 1). Mezi nejběžnější příznaky patří postižení kůže a muskuloskeletálního systému. V endemických oblastech se přibližně u 18 % nakažených osob setkáváme pouze s nespecifickými systémovými projevy. Včasné stanovení diagnózy má klíčový význam, neboť neléčená infekce může vyústit v pokročilé onemocnění postihující srdce, nervový systém či klouby. Klinický obraz První klinické příznaky se zpravidla dostavují za 7–10 dnů po přisátí klíštěte, ale zmíněný odstup se může pohybovat v rozmezí jednoho až 36 dnů. U většiny (60–80 %) pacientů dojde k vývoji časné lokalizované formy lymeské borreliózy, charakterizované přítomností erythema migrans a chřipkovými příznaky.9 Výzkumy ukazují, že se erythema migrans nejčastěji vyskytuje v podobě odstředivě se šířícího prstencovitého zarudnutí (obr. 1). Z nedávno provedené observační kohortové studie11 ovšem vyplynulo, že ve vysoce endemických oblastech se erythema migrans časně objevovalo spíše v podobě homogenního či centrálního zarudnutí než jako prstenec s částečným centrálním výbledem.Klinické projevy lymeské borreliózy u dětí jsou podobné jako u dospělých. V typickém sledu se u nich setkáváme hlavně s erythema migrans, po němž následují artritida, paréza lícního nervu, aseptická meningitida a karditida. U dětí byla popsána též kombinace lymeské meningitidy s parézou lícního nervu.12 Stejně jako u dospělých i zde platí, že lymeská meningitida může probíhat nenápadně a zpravidla bez příznaků meningismu. V porovnání s dětmi trpícími virovou meningitidou se u dětí s lymeskou meningitidou mnohem méně často vy- skytovala horečka, zatímco výskyt bolestí hlavy a šíje a celkové slabosti byl v obou skupinách srovnatelný. Byl zaznamenán i současný výskyt (v 10 % případů) dalších chorob přenášených klíšťaty, jako jsou lidská granulocytární ehrlichióza, kterou způsobuje Anaplasma phagocytophila, a infekce podmíněné patogeny typu ricketsií. Takto postižení nemocní často trpí dlouhodobými chřipkovými příznaky, které neustupují ani po podávání antibiotik účinných proti borrelii.
...
Komentář
Autor: MUDr. Hana Roháčová
Článek, který je věnován problematice lymeské nemoci, pojednává z největší části o možnostech její pregnantní diagnostiky. Přestože onemocnění lymeskou borreliózou je zkoumáno již přes čtvrt století, stále nejsou uspokojivě vyřešeny všechny otázky týkající se především diagnostiky, ale i léčby této infekční choroby. V úvodu článku autoři uvádějí ohromný nárůst případů během deseti let podle údajů CDC (Centers for Disease Control and Prevention). Odpovídá to nejen možnému nárůstu počtu onemocnění, ale i jeho častější diagnostice. Situace v České republice je obdobná, i když v posledních letech již k tak významné oscilaci nedochází. Nicméně počty všech forem hlášené lymeské borreliózy kolísají v naší republice mezi třemi až pěti tisíci ročně. Od 80. let dvacátého století, kdy bylo toto onemocnění objeveno, dochází jistě k nárůstu případů, avšak bezesporu nejde o nové onemocnění, neboť klinické popisy jednotek příslušejících lymeské borrelióze jsou známy již z odborné literatury konce 19. století. Autoři též kladou důraz na zhodnocení míry rizika dle endemických oblastí. Na území Spojených států amerických rozlišují oblasti s nízkým, středním a vysokým rizikem a od toho posléze odvozují i strategii diagnostiky. Na území České republiky typické endemické oblasti s výskytem lymeské borreliózy nejsou. Promořenost klíšťat, a to jak dospělých jedinců, tak jejich zárodečných forem, je však poměrně vysoká na celém území. Pohybuje se mezi 6 až 14 %. V článku následuje krátký popis klinické symptomatologie, která je velmi pestrá, a právě díky tomu jsou některé formy obtížně diagnostikovatelné. Je udáváno, že až 60–80 % pacientů s lymeskou borreliózou má projevy časného lokalizovaného stadia, což je poměrně vysoká hodnota.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 8/2005, strana 20
Zdroj: