Digitalizace nemocnic – úspěchy a brzdy
Digitalizace v českém zdravotnictví má více podob. Nemocnice se snaží zachytit vstup zajímavých softwarových inovací. Často ale nemají v optimálním stavu ani to nejzákladnější – nemocniční informační systém.
Stát plánovaným spuštěním centrálních projektů nezbytných pro plošné sdílení zdravotních dat splní se zpožděním svůj domácí úkol z eHealth, jak se to ale projeví v praxi v nemocnicích, je druhá věc. Díky dočasnému úložišti bude jak data sdílet s kýmkoli v českém zdravotnictví i s pacientem, díky standardům bude jasné, v jakém formátu data posílat, aby se na konci správně zobrazila. Jak se ale připravené služby naplní obsahem, to už je záležitost jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb a jejich informačních systémů. Dá se očekávat, že rozdíly v praxi jednotlivých nemocnic, natož pak ambulancí, budou velké.
Jaký je vlastně stav digitalizace v českých nemocnicích? Různý. V některých nemocnicích se IT oddělení, manažeři nebo i jednotliví aktivní zaměstnanci zabývají jedním projektem za druhým a přinášejí k testování nebo adopci zajímavé novinky. Zavádějí software pro sledování a řízení nemocničních infekcí, AI podporu rentgenových vyšetření, mamografie, koloskopie a dalších zobrazovacích metod, digitalizují ošetřovatelské procesy a podání léků, testují software pro přepis rozhovoru s pacientem do zprávy… Nástroje s AI využívá (v různé míře) většina českých nemocnic.
Inovační komise
Ne že by bylo zavádění inovací jednoduché. Dodavatelé AI zdravotnických prostředků i aktivních nemocnic a dalších skupin spolupracují v rámci pracovní skupiny AI ve zdravotnictví České asociace umělé inteligence a ta zformulovala pro nejbližší měsíce následující priority: nasadit ověřené nástroje s AI už dnes, nečekat několik let, najít financování, které umožní rychlý vstup novinek i udržitelnost, zakotvit AI nástroje do klinických doporučených postupů, posílit spolupráci v rámci resortu a stanovit jasné cíle pro AI v medicíně. Problém je, že certifikace softwaru s AI jako zdravotnického prostředku podle MDR trvá dva, tři roky. Po tu dobu jeho výrobce, často startup, nevydělává. Když pak další roky trvá schválení úhrady ze zdravotního pojištění, může být dané řešení zastaralé dřív, než se dostane do běžného použití. Pokud tyto nástroje prokazatelně zvyšují efektivitu a kvalitu, mělo by přitom být v zájmu všech je dostat do klinické praxe co nejdříve.
Jak ale nemocnice pozná, které nové nástroje otestovat a zavést? Například v síti Agel funguje společné oddělení pro vstup inovací. „O tom, co všechno můžeme použít, se bavíme nejen v rámci Nového Jičína, ale i Innovation Hubu, který funguje pro celou skupinu Agel,“ popisoval na konferenci Digitální nemocnice Jakub Fejfar, předseda představenstva Nemocnice AGEL Nový Jičín. „Když se nám nějaké řešení osvědčí v rámci pilotního provozu na jednom pracovišti, tak si jasně deklarujeme, kde ještě to bude účelné zavést,“ popsal.
„Loni jsme založili inovační komisi a sepsali směrnici pro inovace,“ doplnil ho Antonín Hlavinka, náměstek ředitele pro inovace a digitalizaci Fakultní nemocnice Olomouc. V komisi se potkávají pohledy IT, právníka, klinického lékaře a vedení nemocnice.
V Nemocnici Havířov také proces adaptace nástrojů umělé inteligence probíhal zpočátku spontánně, ale už se přešlo k formálnímu procesu posuzování inovací. „Musíme dělat všechno pro to, aby byl vstup těchto technologií co nejrychlejší, protože pokud budeme čekat dva, tři roky, než se něco certifikuje a dostane do standardů péče, možná už to budeme moci zahodit,“ poznamenal Norbert Schellong, ředitel nemocnice.
Nemocniční informační systémy zaostávají za očekáváním
Kontrastem k tomu, jak některé nemocnice vyhledávají a podporují digitální inovativní projekty, je stav nemocničních informačních systémů v některých zařízeních a úroveň jejich uživatelské přívětivosti.
„Co mě po nocích straší, je stav nemocničních informačních systémů,“ říká ředitel Národního centra elektronizace zdravotnictví Petr Foltýn. Polovina velkých nemocnic podle něj nemá informační systém v optimálním stavu.
Z pohledu zástupců nemocnic jsou největšími nedostatky současných nemocničních informačních systémů v interoperabilitě, nedostatečné automatizaci administrativy nebo ve zbytečném přepisování dat, která už v systému jsou. „Nechápu, že není automatizace běžných administrativních agend,“ řekl Michal Čarvaš, předseda představenstva Nemocnice Prachatice a předseda Asociace českých a moravských nemocnic. Také by si představoval jednodušší napojování různých nových nástrojů a doplňků od jiných dodavatelů.
Zástupci nemocnic na konferenci vyzvali ke sdílení dobré praxe, tedy aby se dozvěděli, pokud dodavatel informačního systému pro jinou nemocnici vyvine kvalitní řešení určitého klinického nebo administrativního procesu.
Nemocniční informační systémy, které jsou na českém trhu, ale původně s takovými požadavky, jako je komunikace navenek s jinými systémy, nepočítaly. „Máme zájem náš systém co nejvíc otevřít, ale nutno říct, že na to tyto systémy původně nebyly připravené,“ podotkl Václav Vachta z Medicalc software.
Michal Šmidt ze společnosti ICZ poznamenal, že v jiných zemích nejsou požadavky nemocnic dané tolik tím, jaké jsou zrovna vypsané dotace, jako spíše potřebou a koncepcí. „Oni jedou dlouhodobým způsobem v logických návazných krocích. Nesměřují poptávku do jednoho nebo dvou termínů, které vycházejí z dotačních titulů,“ uvedl. Další negativní aspekt podle něj je, že v Česku chybějí vzdělaní lidé ve zdravotnické informatice. Chybějí jak na straně dodavatelů, tak i ve veřejných institucích.
Podle Vladimíra Kryštofa z CompuGroup by mohly být informační systémy lepší, kdyby je mohli vyvíjet ve stabilnějším a předvídatelnějším prostředí. Popsal také dopady toho, když se trh řídí termíny dotací, jeden rok je zvýšená poptávka a další pak je práce naopak málo a firma nemůže držet v slabších letech tolik zaměstnanců, kolik by jich potřebovala v těch silnějších.
Firmy cítí tlak zdravotníků, aby zajistily, že se při vyplňování elektronických žádanek a propouštěcích zpráv nebude muset množství dat znovu zadávat, ale natáhnou se z informačního systému automaticky.
Ovšem upozorňují také, že inovativní řešení nemají vždy široké uplatnění. „Naše ambulantní systémy umějí vést elektronickou zdravotnickou dokumentaci, ale jen osm procent uživatelů tyto funkce využívá. Zbytek dokumentaci vytiskne a dá do kartotéky,“ uvedl Kryštof.