Přeskočit na obsah

Digitální služby potřebují právní jistotu

e-health, poradenství, lékařka
Foto: shutterstock.com

Poptávka pacientů po digitálních zdravotních službách je silná, potvrdil průzkum. Pacienti jsou na telemedicínu a další nové služby připraveni, volají ale po jasných pravidlech a po zajištění kyberbezpečnosti.

Stěžejní podmínkou rozvoje telemedicíny a spokojenosti pacientů s telemedicínskými službami je právní jistota a bezpečí. Vyplynulo to z kvalitativního průzkumu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) o primární distanční péči, který proběhl mezi pacienty a experty, a ze souvisejícího dotazníkového šetření mezi pacientskými organizacemi.

Motivující pro pacienty k využívání telemedicíny je spíše úspora času než kvalitnější péče. Očekávání pacientů jsou velká, mají zájem svá data sdílet a konzultovat distančně své potíže.

Pacientů, kteří přijímají informační technologie při čerpání zdravotní péče skepticky nebo téměř vůbec, je podle dotazníkového šetření jen 18 procent. Podle přednostky Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK MUDr. Mgr. Jolany Kopsa Těšinové, která se na výzkumu podílela, je to překvapivě nízký podíl. „Zbylých 82 procent pacientů je silně motivováno k využívání informačních technologií a podporují rozvoj telemedicíny,“ uvedla Kopsa Těšinová. Vztah k informačním technologiím při zdravotní péči souvisí s dosaženým vzděláním a zdravotní gramotností.

Očekávání pacientů, která vyplynula z výzkumu, byla zformulována do deseti bodů „pacientského desatera“. „Naše očekávání je, aby pro telemedicínu existoval jasný právní rámec, aby léčba probíhala lege artis a byla ošetřena práva pacientů a zabezpečení citlivých dat,“ uvedl předseda Národní asociace pacientských organizací Robert Hejzák. „Velmi silně zaznělo v průzkumu, že očekáváme bezpečné technologie a že bude ošetřena bezpečnost našich dat,“ dodal.

Nové technologie a postupy vyžadují vzdělávání jak na straně pacientů, tak i na straně lékařů, poznamenal také Hejzák.

„Jsme si vědomi velkého významu problematiky distančních služeb a možnosti usnadňovat život lékařům i pacientům. Na fakultě jsme proto v posledních letech posílili ve výuce tuto složku, zatím formou volitelných předmětů, ale začneme ji prosazovat i jako součást předmětů povinných,“ uvedl děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. Martin Vokurka.

K věci...

MUDr. Kočí: I u aplikací musíme důkladně ověřovat přínos

Jak nebránit efektivním digitálním aplikacím, aby pomáhaly pacientům, a zároveň nenechat digitální šíbry navrtat a co nejvíc vypustit systém veřejného zdravotního pojištění? MUDr. Martin Kočí, předseda spolku Mladí lékaři, vystoupil na konferenci Digitální medicína (nejen) pro pacienty, kterou v Praze 30. listopadu uspořádala 1. lékařská fakulta UK a AIFP, s několika poznámkami.

„Jsou to zejména praktičtí lékaři a pak specialisté, kteří dispenzarizují pacienty s chronickými onemocněními, kdo by měl navést pacienty na využívání ICT technologií. Existuje studie NHS, podle které dokončila terapeutický program jen čtyři procenta diabetiků, pokud pouze chodili na fyzické návštěvy. V momentě, kdy si nainstalovali aplikaci, která je programem pro zlepšení zdravotního stavu diabetika provázela, adherence byla dvanáctkrát vyšší,“ uvedl dr. Kočí.

„Takové studie je podle mě potřeba provádět a ukazovat příklady, že to funguje. Na druhou stranu je nutné mít kvalitní legislativu. Například Německo už definovalo, co to je zdravotní aplikace. Ne vše, co během dvou týdnů naprogramuje skupinka doktorů a začne to prodávat na Apple Store a Google Play, je zdravotní aplikace. Některé aplikace mají sporný efekt,“ poznamenal dr. Kočí.

„Musíme postupovat úplně stejně jako při zavádění nových léků. Podobně, jako se u léků nejdříve provádějí klinické studie, musíme ověřovat jejich přínos. Znamená to nasadit aplikaci do provozu k lékařům a prokázat, že její využívání vede skutečně ke zlepšení zdravotního stavu. Jen ty aplikace, které povedou ke zlepšení zdravotního stavu, mohou hradit zdravotní pojišťovny. Je tu velká tendence některých skupin lidí navrtat do systému zdravotního pojištění kohout, maximálně ho otevřít a skrze technologie ho co nejvíce vypustit. Je na nás, abychom nic takového nedovolili,“ myslí si MUDr. Kočí.

Legislativa pokročila, další změny jsou ale nutné

Nedostatečná legislativa zůstává hlavní překážkou dalšího rozvoje moderních telemedicínských služeb. Chybějí odborné doporučené postupy, zatím takový vytvořila jen odborná společnost všeobecného lékařství. Není vypracována digitální propedeutika.

„Připravuje se evropská směrnice, která má definovat zdravotnický prostor v kontextu digitalizace, a je klíčové, aby česká úprava byla v souladu s evropským směřováním, abychom v budoucnu nemuseli investovat do dodatečných úprav,“ poznamenal výkonný ředitel AIFP Mgr. Jakub Dvořáček.

Na konferenci Digitální medicína (nejen) pro pacienty, která předcházela představení výsledků výzkumu, připomněla zástupkyně ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR JUDr. Vladimíra Těšitelová, že nedávno schválený zákon o elektronizaci je dobrý legislativní základ pro digitální medicínu, sám o sobě ale nestačí. „Je potřeba zavést systémové řešení a jsem přesvědčena, že k tomu je zákon o elektronizaci dobrý základ. Legislativní vývoj by měl pokračovat. V zájmu prosazení v legislativním procesu byl zákon o elektronizaci upraven do minimalistické verze,“ poznamenala Těšitelová.

Lze doufat, že k zásadnímu pokroku rozvoje digitální medicíny v praxi dojde v horizontu pěti let, shodla se dr. Těšitelová se senátorem MUDr. Romanem Krausem (ODS). „Kdybychom se zasnili a byli bychom v ideálním světě, našli bychom v nynějším zákoně o elektronizaci paragraf, který říká, co je standardem elektronického zdravotnictví, že standardy vydává ministerstvo zdravotnictví a že je zveřejňuje ve věstníku. Za čtyři roky by tu v ideálním světě byla plejáda standardů pro elektronické zdravotnictví a všichni v terénu by se tím mohli řídit,“ uvedla Těšitelová.

Rozvoj digitálních služeb se nyní zásadně urychlí, věří Kraus. „Nebude to jako předtím, že jsme měli patnáct let sen o elektronickém zdravotnictví a nic moc se nestalo, kromě lokálních projektů v jednotlivých zařízeních. Doufám a předpokládám, že díky tomuto zákonu budeme za čtyři roky funkčního období nové vlády těsně před dokončením implementace všech těch věcí, které zákon zmiňuje,“ uvedl Kraus.

Také Ing. Tomáš Knížek, náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny pro informatiku, sdílel určitý optimismus. „Pozitivní trendy jsou, že řada poskytovatelů už dnes distanční výkony dělá. Digitální služby by měly přinášet přínos jak pacientovi, tak lékaři, tak i plátci. Vidíme tu trend stárnutí populace a stárnutí populace praktických lékařů. Pokud bychom měli udržet vytížení praktického lékaře na současné úrovni, museli bychom zvýšit počet praktických lékařů o deset procent. Digitalizace některých výkonů může tu negativní křivku zplošťovat,“ uvedl Knížek

Podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ing. Ladislava Friedricha, CSc., je důležité držet se zásady upravovat legislativou jen základní rámec a pravidla digitální medicíny. „Práce na legislativním vymezení telemedicíny pokračují. Pořád není dost jasno, jak hluboko v legislativě půjdeme. Platí předpokládám původní vize mít definována základní práva a povinnosti, identifikátory a registry, zbytek by podle mého názoru měl přejít do jednání mezi poskytovateli a plátci. Pokud půjdeme s legislativou příliš do detailu, riskujeme, že než ji schválíme, bude život už jinde,“ upozorňuje Friedrich.

Pacienti podle průzkumu očekávají od distančních služeb lepší využití času. Podobná očekávání mají i lékaři a další zdravotníci, ne vždy ale byla tato očekávání elektronizací zcela naplněna.

„To, že převedeme papíry na nuly a jedničky, neznamená snížení administrativy. Často může být při elektronizaci stejný úkon pracnější a na čas náročnější. Ze zákona by mělo vycházet, že co bylo jednou napsáno, nebude se znovu přepisovat,“ poznamenal na konferenci MUDr. Cyril Mucha, praktický lékař a odborný asistent Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK.

Vladimíra Těšitelová, která měla na tvorbě zákona o elektronickém zdravotnictví zásadní podíl, ujišťuje, že tentokrát opravdu dojde ke zjednodušení. „Systém skutečně bude snižovat administrativní zátěž, zejména lékařů, a to tak, že po vyplnění údajů do národního registru poskytovatelů a národního registru zdravotníků se tato informace bude překlápět do kmenových registrů. Také kmenové registry pacientů budou automaticky plněny z dat zdravotních pojišťoven. Pevně věřím, že se sníží administrativní zátěž a budete mít prostor na péči o pacienty,“ dodala Těšitelová.

K věci...

Strategie distanční péče perspektivou pacientských organizací (tzv. Pacientské desatero)

1. Právní jistota

Pacienti potřebují jistotu, že jsou citlivá data o jejich zdravotním stavu zabezpečena a že je lékař na dálku léčí stejně dobře, jako by byli u něj v ordinaci. Proto je nutné novelizovat existující zákonné normy a připravit nové tak, aby existoval jednotný právní rámec pro zabezpečení a odolnost citlivých dat a aby stejné podmínky platily pro všechny poskytovatele telemedicínských služeb. Poskytovatel musí mít odpovědnost za to, že léčba je poskytována lege artis.

2. Organizace péče

Pacienti potřebují snadno zjistit, zda jejich lékař poskytuje telemedicínské služby. Požadují funkční rezervační systémy a nechápou, proč jim lékař nebere telefon nebo proč musejí na vyšetření čekat. Z toho důvodu by měl existovat seznam poskytovatelů telemedicínských služeb a popis rozsahu jejich služeb, který jsou povinni zveřejňovat. Je žádoucí, aby existoval standardní proces digitální medicíny, aby se pacienti nemuseli u každého lékaře učit jiný systém.

3. Bezpečné technologie

Pacienty zajímá, kam odcházejí data například z jejich glukometru a kdo všechno se k nim dostane. Proto požadujeme zavedení závazného standardu technické vybavenosti poskytovatele distanční digitální služby a systému certifikace ICT technologií, komunikačních systémů a aplikací.

4. Správná komunikace vzdáleným přístupem

Vyšetření na dálku probíhá jinak než v ordinaci, kde lékař pacienta vidí a řadu informací může získat vlastním pozorováním. Pacienti mají obavu, že nedokážou lékaři podat správné informace o svém stavu. Zdravotničtí pracovníci i pacienti budou potřebovat průpravu v efektivní digitální komunikaci. K tomu jim pomohou strukturované dotazníky před vyšetřením i při něm a uživatelské návody.

5. Autonomie pacientova rozhodování

Někteří pacienti se obávají, že přijdou o možnost navštívit lékaře v ordinaci. Nejsou si také jisti, jak se budou moci na dálku rozhodovat, například zda budou moci léčbu odmítnout. Proto musejí být stanovena jednotná pravidla poskytování telemedicínských služeb s ohledem na autonomii pacientova rozhodování, například jednotný standard pro pacientský souhlas.

6. Ochrana soukromí pacientů

Pacienty zajímá, jak si lékař na dálku ověří jejich totožnost a zda je u takové formy vyšetření bude moci doprovázet například člen rodiny. Musejí být stanovena jednotná pravidla poskytování telemedicínských služeb s ohledem na ochranu soukromí, zejména v otázce nakládání se zdravotnickou dokumentací.

7. Úhradový standard

Pro pacienty je zásadní, které telemedicínské výkony bude hradit pojišťovna a zda si případně budou moci za službu připlatit, aby nemuseli vážit cestu do ordinace. Systém úhrad pro telemedicínské výkony musí být transparentní proces založený na HTA (hodnocení zdravotnických technologií) za účasti pacientských organizací. Zdravotní systém by měl poskytovatele motivovat k telemedicínským službám a zachovat dostatečný časový prostor pro komunikaci lékaře a pacienta.

8. Distanční péče i v lékárenství

Pacientům vadí obíhat lékárny, chtějí svůj lék na předpis dostat domů zásilkovou službou. V takovém případě ale potřebují vědět, na koho se mohou obrátit s dotazy ohledně užívání. Zavedení distančního výdeje léků na předpis je žádoucí, ovšem při zachování bezpečnosti, kvality a dostupnosti. Pacient ale musí nadále mít možnost rozhodnout se, jaký druh výdeje léků využije.

9. Digitální gramotnost

Určitá rezervovanost vůči novým digitálním systémům je patrná u pacientů i zdravotnických pracovníků. Rozvoj telemedicíny vyžaduje zavedení školicích a motivačních programů. Pacientské organizace jsou připraveny významně se do zvyšování digitální gramotnosti zapojit.

10. Budoucnost

Pacienty zajímá, kam až se může telemedicína rozvíjet a jaké nové dovednosti pro ni budou potřebovat. Proto očekáváme, že ministerstvo zdravotnictví připraví s účastí pacientských organizací dlouhodobou strategii digitálního zdravotnictví a stát bude finančně podporovat jak vědu a výzkum v oblasti telemedicíny, tak vzdělávání a rozvoj digitální gramotnosti zaštiťované pacientskými organizacemi.

Zdroj: 1. LF UK

Sdílejte článek

Doporučené

Lymfoproliferativní onemocnění

28. 6. 2022

V hematologickém bloku na 17. kongresu Interní medicína pro praxi v Olomouci zazněly od MUDr. Jozefa Michalky z Interní hematologické a onkologické…