Dignitogeneze a chápání Aarona Antonovského – část druhá
Pokud je zdraví více než nepřítomnost nemocí, jde podle amerického sociologa medicíny Aarona Antonovského o stav organismu, který je možno a vhodno aktivně podporovat. Lze je rozvíjet podle individuálních dispozic nad rámec prevence chorob ve smyslu očkování, intervence rizikových faktorů, časné diagnostiky či eliminace alimentárních a vodních nákaz. Obdobně jako patogeneze (proces rozvoje choroby, probíhající v konkrétním organismu s individuální intenzitou i klinickou manifestací) existuje salutogeneze, proces rozvoje, upevňování individuálního zdraví – odolnosti, zdatnosti, adaptability organismu.
Od patogeneze a salutogeneze je odvozen i nový pojem dignitogeneze (dignitas = důstojnost). Jeho potřeba souvisí zvláště s přibýváním křehkých a chronických pacientů s omezenou asertivitou, s různou mírou závislosti, zvýšeně ohrožených při poskytování zdravotních i sociálních služeb zanedbáváním a zneužíváním.
Těmto lidem hrozí ztráta svébytnosti, absolutní vydání na pospas poskytované péči, nahrazení nejrůznějších životních rolí a programů mnohdy doživotní rolí chronického pacienta podřízeného zodpovědnosti zdravotníků.
Hegemonie zdravotnických či sociálních služeb místo jejich podpůrnosti může otřást sebeúctou, konceptem života (životního příběhu), jeho smysluplností. Setrvale by mělo platit, že máme být léčeni a ošetřováni, abychom kvalitně žili, že však nežijeme, abychom mohli být kvalitně léčeni a ošetřováni. Jinak se lidská bytost může snadno změnit ve věšák diagnóz, v živnou půdu metod na ni aplikovaných, a její život beze smyslu, očekávání, běžných úkolů i potěšení v neradostně prázdnou čekárnu na zadržovanou smrt. K té lze člověka v extrému též upečovat – vědecky zahadičkovaného, bezpečně zaohrádkovaného a „krásně bíle“ zastlaného.
Právě u křehkých lidí s omezenou schopností „sebeobrany“ před manipulacemi a zdravotnickým diktátem se nejvýrazněji ukazuje celé portfolio úkolů a kompetencí zdravotnických služeb: nejen diagnostikování a intervenování chorob a ošetřovatelských syndromů odbornými úkony, nejen záchrana života, úleva od utrpení, podpora zdraví, ale neméně (nikoliv okrajově a doplňkově) také podpora (ochrana, obnova) sociálních rolí a smyslu života a také aktivní podpora důstojnosti v kontextu zdravotní péče. Rovnocennými prioritami pro zdravotníky, např. při formulování léčebného plánu, jsou tedy život, choroba, zdraví, utrpení, smysluplnost i důstojnost (a možná i nezbytná míra lidské radosti, potěšení, libosti).
Ani život sám nemůže být ve zdravotní péči absolutně nadřazen ostatním prioritám, neboť, jak známo, žití s utrpením, beze smyslu, bez radosti či v ponížení se lidé nezřídka vzdávají bilanční sebevraždou.
Podle mezinárodního konsensu je dnes důstojnost nejvyšší hodnotou života se závažným chronickým postižením, vyšší i nežli autonomie. Je tedy hodna aktivní podpory. Analogický Antonovského vztahu zdraví/choroba je vztah důstojnosti (sociálního zdraví) a EAN (Elder Abuse and Neglect, zanedbávání a zneužívání starších křehkých lidí – sociální patologie), nikoliv dichotomický, ale kontinuální; kromě prevence a intervence „choroby“ (tedy EAN) je žádoucí i aktivní dignitogeneze. Čím křehčí, zranitelnější a bezbrannější jsou naši pacienti, tím méně stačí jim v rámci zdravotní péče „jenom neubližovat“, tím více je třeba se cílevědomě zabývat jejich důstojností a smysluplností jejich života.
Dignitogeneze se tak stává závažným nástrojem ucelenosti, smysluplnosti, účelnosti, bezpečnosti i lidskosti velepotentní soudobé medicíny. Vyvstává tedy před námi diskuse o jejích konkrétních podobách, formách, kritériích a mezích.
V širším kontextu jde o holistický přístup zvláště k chronicky nemocným lidem doprovázený změnou atmosféry zdravotní péče a ústavních režimů. Jde o jejich zlidšťování a zcivilňování bez nutnosti vděčně snášet příkoří kvůli navození atmosféry „boje o život“ či „důstojného poskytování drahých výdobytků moderní medicíny“.
Není přece pravda, že léčení si musíme zasloužit poslušností, omezením, bolestí, trpkostí, nežádoucími účinky, odloučeností, osamělostí, ponížením, vytržením ze životních rolí či obětováním jiné významné příjemnosti či hodnoty včetně důstojnosti, jako by šlo o symbolickou obětinu neznámému božstvu nárokovanou zdravotnickým klérem.
Zdroj: MT