Distanční péče v ordinaci praktického lékaře

V pandemii onemocnění covid‑19 se distanční péče stala běžnou součástí práce praktických lékařů a pomohla zabránit kolapsu zdravotnictví. Bez telefonických a video konzultací by nebylo možné zvládnout nápor stovek tisíců covidových pacientů. Využili ji i pacienti „necovidoví“, zejména chronicky nemocní a senioři, kteří se obávali přijít do ordinace a riskovat nákazu. Tato doba je naštěstí pryč, praktičtí lékaři se vrátili ke standardnímu způsobu práce a jejich ordinace a čekárny jsou zase plné pacientů. Během covidu se ale jasně ukázalo, že určitou část péče v ordinaci praktického lékaře lze provádět distančně. Pokud tak činí kvalifikovaný lékař, který zná pacienta a je si vědom rizik a limitů takového počínání, může to přinést zjednodušení péče a zlepšení komfortu pro pacienty. Lékaři si distanční konzultace osvojili, pacienti si na tento typ péče zvykli a vyžadují jej. Proto jsme uvítali, že se nám společně se zdravotními pojišťovnami podařilo připravit nový výkon pro distanční péči v necovidové době a nastavit mu taková pravidla, aby byl používán pouze v jasně indikovaných případech. Je určen pro případ epizody klinické péče, která je prováděna z ordinace praktického lékaře distančním způsobem. Výkon lze provést v případě změny zdravotního stavu pacienta nebo potřeby monitorace jeho aktuálního zdravotního stavu. Praktický lékař může výkon vykázat pouze u svého registrovaného pacienta, u kterého byl v posledních 24 měsících proveden některý z výkonů pravidelné preventivní a dispenzární péče, a předpokládá se tedy, že praktický lékař dobře zná jeho dlouhodobý zdravotní stav. Naopak výkon nelze vykázat v případě pouhé preskripce chronické medikace nebo zdravotnických prostředků po telefonu či sdělení a konzultace laboratorních výsledků, ani neslouží ke konzultaci druhého názoru.

Příkladem akutního využití může být telefonická konzultace zdravotního stavu pacienta s nově vzniklým respiračním infektem, který se nemůže z jakýchkoli důvodů ihned dostavit do ordinace. Distančně lze odebrat anamnézu, zjistit subjektivní potíže pacienta, eventuálně jej improvizovaně vyšetřit tak, že pacient pošle fotografii svého nálezu v krku. Na základě takto získaných informací pak lékař stanoví pracovní diagnózu, léčebný postup a termín následné kontroly v ordinaci. Může také vystavit elektronickou neschopenku a poslat elektronický recept. Příkladem využití monitorace chronického stavu je péče o dobře kompenzovaného, jinak zdravého hypertonika, který provádí selfmonitoring a je schopen lékaři elektronicky reportovat výsledky domácího měření krevního tlaku. Takový pacient nemusí chodit do ordinace čtyřikrát ročně, ale postačí jedna návštěva za půl roku.

Tento výkon pro distanční péči hradí zdravotní pojišťovny na zkoušku od 1. dubna 2022 do konce roku, jeho osud v roce 2023 je nejistý. Není to jistě výkřik high‑tech, přesto je to úspěšný příklad využití telemedicíny v primární péči. Jednoznačně se osvědčil, plní očekávání lékařů i pacientů. Má potenciál pomoci zlepšit kapacitu praktických lékařů, a přitom nepůsobí podstatnější zátěž zdravotních pojišťoven. Proto usilujeme o to, aby výkon hradily i v následujících letech a my se nemuseli vracet zpátky v čase.