DNA microarray - slibná nová možnost prenatální diagnostiky
Ve standardní karyotypové analýze se buňky pacienta kultivují a stimulují k dělení. Chromosomy v metafázi upravené specifickým proužkováním jsou rozprostřené na krycím sklíčku, sečtené a vizuálně prohlédnuté s cílem poznat chybějící nebo přebývající segment. Změny menší než 4–5 megabaze DNA nejsou poznatelné. Ve fluorescenční in situ hybridizaci jsou buňky pacienta fixované na podložním sklíčku, pak inkubované s označeným fragmentem DNA z oblasti, která je podezřelá z abnormality. Když je fragment normální, fluoreskují dvě tečky. Při deleci fragmentu je patrný jenom jeden signál, při duplikaci jsou patrny tři svítící body.
Standardní chromosomová analýza je dlouhodobě primární metodou prenatální cytogenetické diagnostiky u žen s rizikem Downova syndromu nebo jiné aneuploidie, na které poukázal pozitivní biochemický nebo ultrazvukový screening, nebo věk probandky. Nové laboratorní testy přístupné v limitovaném množství nabízejí další možnost, která může změnit praktiky v prenatální diagnostice. Array srovnávací genomická hybridizace (array-SGH) používá mikroúseky DNA k detekci více než 40 genetických syndromů a variabilních abnormalit celých chromosomálních telomer. Detekované poruchy zahrnují i deleci nebo duplikaci malých segmentů chromosomů. Metoda je rychlejší než standardní chromosomální analýza a detekuje o mnoho menší mikrodelece nebo mikroduplikace.
Syndromy, které array-SGH může identifikovat, často vedou k závažným vývojovým anomáliím. Rutinní chromosomální analýza nemůže poznat mnohé z nich, protože postižené segmenty jsou příliš malé (menší než 4–5 megabazí DNA) (obr. 1A). Fluorescenční in situ hybridizace (FISH) (obr. 1B) může poznat tyto mikrodelece a mikroduplikace, ale jenom v jedné chromosomální oblasti. Její použití je omezené na situace, kdy máme podezření na známou deleci nebo duplikaci, nebo když testujeme známé nejčastější trisomie.
Protože většina delecí nebo duplikací nezpůsobuje specifické prenatální příznaky, nebývají odhaleny na základě ultrazvuku ani biochemického screeningu. Jedinou možností jejich poznání je testování všech nebo téměř všech těhotných v rámci prenatálního vyšetření. Jedině array- SGH toho může dosáhnout v jediném testu.
K čemu slouží array−SGH?
Při array-SGH jsou upravené malé části DNA ze známých oblastí chromosomů, a pak jsou navázané na podložní sklíčka. Tisíce částí DNA jsou pomocí robotické techniky umístěné na každé sklíčko, čímž vzniká sestava – array. Sestavy mohou být vybrané z oblastí, které mohou kódovat některé konkrétní genetické nemoci, nebo mohou být vybrány náhodně ze všech chromosomů.
DNA od pacientky (zpravidla z odběru choriových klků nebo buněk z amniové tekutiny) je označena jednou fluorescenční barvou, např. zelenou, stejné množství normální kontrolní DNA je obarvené jinou barvou, např. červenou (obr. 2). Označené vzorky jsou navzájem smíchány a spárovány s komplementárními úseky sestavy. Ke zvýšení senzitivity testu se proces zpravidla opakuje s opačnými barvami (pacientův vzorek červenou, kontrolní vzorek zelenou barvou).
...
Komentář
Autor: MUDr. Ishraq Dhaifalah Ph.D.
Prenatální diagnostika nám pomáhá nalézat onemocnění a zjišťovat stav fétu či embrya před jeho narozením. Diagnostické metody jsou většinou invazivní (amniocentéza mezi 16. až 20. týdnem těhotenství a odběr choriových klků mezi 11.–14.) a přinášejí zvýšené riziko potratu, krvácení, infekce a velmi vzácně mohou vést k úmrtí těhotné v důsledku sepse. Tyto metody umožňují diagnostiku chromosomálních abnormalit a dědičných chorob. Kvůli případným komplikacím jsou invazivní testy aplikovány pouze u žen, u jejichž plodů se předpokládá riziko takovýchto abnormalit. Cílem screeningových programů je předejít komplikacím a případné ztrátě zdravého plodu při vyhledávání plodů s abnormalitou.Prenatální diagnostika nám pomáhá nalézat onemocnění a zjišťovat stav fétu či embrya před jeho narozením. Diagnostické metody jsou většinou invazivní (amniocentéza mezi 16. až 20. týdnem těhotenství a odběr choriových klků mezi 11.–14.) a přinášejí zvýšené riziko potratu, krvácení, infekce a velmi vzácně mohou vést k úmrtí těhotné v důsledku sepse. Tyto metody umožňují diagnostiku chromosomálních abnormalit a dědičných chorob. Kvůli případným komplikacím jsou invazivní testy aplikovány pouze u žen, u jejichž plodů se předpokládá riziko takovýchto abnormalit. Cílem screeningových programů je předejít komplikacím a případné ztrátě zdravého plodu při vyhledávání plodů s abnormalitou. Zpočátku byl screening u těhotných žen založen jen na základě jejich věku (nad 35 let), dnes se provádí screening pomocí biochemických testů ve druhém trimestru těhotenství (tzv. double, triple nebo quadruple test), nejnověji je užíván kombinovaný test v prvním trimestru (kombinace biochemických a ultrazvukových markerů). Schopnost detekce abnormálních plodů se postupně zvyšovala pro jednotlivé screeningy ze 30 % na 75 %, až na 98 % při 5% falešné pozitivitě.
Zpočátku byl screening u těhotných žen založen jen na základě jejich věku (nad 35 let), dnes se provádí screening pomocí biochemických testů ve druhém trimestru těhotenství (tzv. double, triple nebo quadruple test), nejnověji je užíván kombinovaný test v prvním trimestru (kombinace biochemických a ultrazvukových markerů). Schopnost detekce abnormálních plodů se postupně zvyšovala pro jednotlivé screeningy ze 30 % na 75 %, až na 98 % při 5% falešné pozitivitě.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 4/2007, strana 35
Zdroj: