Doktrína dvojího efektu

Mezi deontologické teorie se řadí doktrína dvojího efektu. Má za to, že morálně obtížnější je zdůvodnit poškození zamýšlené jako výsledek nebo jako prostředek, než zdůvodnit poškození, které bylo známé, nicméně nezamýšlené. Je tedy někdy morálně špatné zamýšlet něčí smrt coby prostředek, zatímco morálně špatné není způsobit touž smrt jako nezamýšlený vedlejší důsledek.

Asi před 10 lety se zjistilo, že se morální rozhodování dá zkoumat funkčními vyšetřovacími metodami. Ukáží, co se v jeho průběhu děje v lidských hlavách. Aspoň jednoho morálního filosofa, jmenuje se Joshua Greene, ohromily natolik, že se stal neurovědcem. Kupodivu se však i při tomto výzkumu stále užívají prastaré metody, například dotazník. Takže se objevila webová stránka testující morální cítění. Navštívilo ji asi 5 000 lidí. Návštěvníci pocházeli ze 120 států. Test obsahoval 19 scénářů rozdělených do čtyř skupin. Tři skupiny byla morální dilemata, zbývající scénář byl kontrolní. Každé dilema umožňovalo volbu mezi akcí a non-akcí. Obě volby znamenaly záchranu i ztrátu lidských životů. Přestože jde o vysoce výběrový vzorek, převažují anglicky mluvící národy a vzorek nezahrnuje kontrolní populaci, která neodpověděla, jsou výsledky zajímavé. Bez ohledu na věk, pohlaví, úroveň vzdělání, etnický původ, náboženskou příslušnost a národnost lidé morálně rozhodují podle principu dvojího efektu: morálně horší je promyšlené než nezáměrné, přestože předem odhadnutelné poškození druhého člověka. Ještě zajímavější je, že naprostá většina účastníků experimentu nedokázala své rozhodnutí zdůvodnit. Z toho plyne, že morální rozhodování na základě principu dvojího efektu není přístupné vědomé pozornosti, je tedy implicitní. Čímž se dostáváme k prahu nejmodernějšího, experimentálně dokládaného sociálně-intuicionistického modelu morálního rozhodování.

Model má za to, že se morální soudy, výsledky morálních intuicí, ve vědomí objevují automaticky, bez jakéhokoli úsilí podobně jako některé druhy non-morálních soudů. Morální uvažování je namáhavý proces, který se rozeběhne až poté, co se objevil morální soud. V průběhu morálního uvažování lidé své morální soudy zdůvodňují, což je zatíženo podobnými zkresleními a omyly jako výsledky non-morálního uvažování. Morální uvažování je zdůvodňování morálního soudu, jenž byl vytvořen předtím, než se morální uvažování rozeběhlo. Morální uvažování je vysoce ovlivňováno skupinovými normami, které mohou být důvodem jak předstírané, tak niterné konformity. Jinak řečeno: nejzákladnější okamžitá „intuitivní“ morální rozhodnutí dělá „srdce“, nikoli „rozum“.

Zdroj: