Přeskočit na obsah

Dopady epidemie COVID‑19 na léčbu běžných onemocnění

V zemích zasažených masivní epidemií COVID z nemocnic skoro zmizeli pacienti s ostatními zdravotními problémy, a to i velmi závažnými. Výrazně poklesl například i počet nemocných se STEMI. V České republice to ještě není tak nápadné, ale i zde je běžná péče výrazně redukována. To zcela jistě bude mít své důsledky, zatím nepříliš zřetelné. Proto se ptáme napříč obory: Jak byste hodnotili dopad současné situace na péči o nemocné, o které se běžně staráte? Obáváte se zhoršení výsledků léčby?

 

  • Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc.,

přednosta Nefrologické kliniky 1. LF UK a VFN, předseda České nefrologické společnosti

Zhoršení kvality léčby a jejích výsledků se určitě obávám. V současné době dochází z pochopitelných důvodů u mnoha pacientů k posouvání řady plánovaných kontrol a vyšetření se snahou řešit co možná nejvíce problémů telefonicky, což velmi pravděpodobně povede k pozdnímu záchytu některých komplikací, event. i jejich neadekvátní léčbě. V mém oboru, nefrologii, není např. progrese renální insuficience často provázena žádnou klinickou symptomatologií a bez laboratorní kontroly je prakticky nemožné ji (včas) diagnostikovat. Ještě větší obavu mám ale o budoucnost léčby závažných nádorových i nenádorových onemocnění moderní, často velmi nákladnou léčbou. Vznikající deficit zdravotního pojištění by nás mohl vrátit v dostupnosti a kvalitě této léčby o mnoho let dozadu. Na druhé straně by mohla vyvíjející se složitá situace a její finanční dopad např. usnadnit obtížné diskuse o optimálním rozsahu, dostupnosti, struktuře a organizaci sítě lůžkových i ambulantních zařízení s cílem usnadnit cestu pacienta systémem zdravotní péče a současně se vyhnout zbytečným průtahům a duplicitám. Mezi mnoha potenciálními problémy bude nutno jasně definovat, jaké jsou pro udržení kvality péče naše priority.

 

  • Doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D.,

přednosta II. interní kliniky – gastroenterologické a geriatrické FN Olomouc, předseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP

V oboru gastroenterologie má největší potenciálně negativní vliv nedostupnost endoskopické péče, diagnostické i terapeutické. Naši gastroenterologové se v naprosté většině případů řídí stanoviskem, které vydal výbor České gastroenterologické společnosti (ČGS) ČLS JEP na počátku epidemie a které je v souladu s evropskými doporučeními. Podle tohoto stanoviska je akutní péče poskytnuta všem nemocným bezodkladně. Jedná se například o ošetření nemocných s krvácením do trávicího traktu, obstrukcí žlučových cest nebo nemožností přijímat potravu. Na mnoha pracovištích, včetně mého ve FN Olomouc, jsou vyšetřováni také nemocní, u kterých by zpoždění diagnózy vedlo ke zhoršení prognózy onemocnění – zejména se jedná o onkologické nemocné, například ty s karcinomem pankreatu. Endoskopie ostatních osob jsou v období karantény odkládány, zejména je‑li endoskop zaváděn ústy, při čemž vzniká infekční aerosol. Odklad o jeden měsíc v naprosté většině případů nemá na průběh gastroenterologického onemocnění zásadní vliv. Předpokládáme velký nárůst požadavků na vyšetření po skončení karantény. Specifické problematiky představují transplantační program jater a léčba nemocných se střevními záněty. Pokud bude mít epidemie předpokládaný průběh a bude zajištěno normální financování zdravotnictví, pak se zhoršení výsledků léčby neobávám.

 

  • Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,

přednosta Pracoviště preventivní kardiologie IKEM

Akutní péče nebyla omezena, takže akutní koronární syndrom je ošetřován v běžném režimu, nemocní sledovaní dlouhodobě ambulantně, kteří jsou ve stabilizovaném stavu a nemají žádné akutní obtíže (tím se myslí nejenom akutní virózu, ale jakékoli akutní obtíže), jsou sledováni v bezpečnostním režimu. Jsme s našimi nemocnými v pravidelném kontaktu, jejich kontroly jsou pouze odloženy (v našem případě o několik týdnů maximálně) podle jejich zdravotního stavu, ti, kteří se necítí dobře, jsou samozřejmě vyšetřeni dle potřeby. O poklesu počtu onemocnění (včetně STEMI) se zatím nedá hovořit, protože doba omezení je pro jasnou analýzu krátká. Při dodržování daného režimu – omezení volného pohybu, je třeba také říci, že i nemocní s ischemickou chorobou srdeční, kteří jsou u nás dlouhodobě sledováni, udávají nyní sami menší obtíže (dnes mi pacient sdělil, že jinak by už byl na chatě a dělal velký jarní úklid, který vždy zhoršuje jeho srdeční obtíže) a nyní je nemá (což mi radostně volal), protože je doma a nedělá namáhavou práci. Nicméně je jisté, že pandemie COVID‑19 omezuje běžnou činnost všech osob, ale režimová opatření zatím efektivně fungují a tato jistě vážná situace je pod kontrolou a všichni nemocní, kteří by potřebovali intenzivní péči, by ji dostali. Doufám, že zodpovědným přístupem všech stran (pacienti, zdravotníci, vláda, služby, školství a vůbec všichni) budeme moci (i při zachování třeba určitých omezení) se pomalu vracet k dalším běžným činnostem.

 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

V naší ambulanci se snažíme chovat v duchu dohody Sdružení ambulantních specialistů (SAS) ČR se zdravotními pojišťovnami, tj. aktivně s pacienty komunikujeme, telefonujeme si s nimi, píšeme e‑maily, léky jim zajišťujeme elektronicky na dálku, snažíme se identifikovat, kdy již tyto cesty nestačí a pak je zveme do ambulance ke kontrole. Přesto očekávám, že, bude‑li epidemie a s ní spojená omezení trvat dlouho, některým pacientům se jistě přitíží. Myslím, že zejména jde o ty nové, kteří dosud do žádné ambulance nechodili, ale např. prodělali v posledních několika týdnech infarkt myokardu. Asi není bez zajímavosti, že v prvních dvou týdnech omezení kvůli nemoci COVID‑19 do českých kardiocenter bylo přivezeno významně menší množství pacientů s akutním koronárním syndromem, než je obvyklé. Nejspíše to bylo dáno tím, že ti pacienti si ze strachu z nákazy prostě nezavolali záchranku. V těchto případech lze důvodně předpokládat, že je čekají komplikace, jimž bylo možné za normálních okolností předejít. Jen doufám, že ta současná situace nebude trvat již dlouho, neboť považuji za jisté, že v opačném případě takovýchto případů i z jiných oborů bude významně přibývat a půjde o jeden ze sekundárních negativních důsledků současné epidemie.

 

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

prezident České stomatologické komory

Odpověď má dvě roviny: 1. Ano, péče se zhoršila během prvotního poplachu. Zbytečně se zavřelo mnoho ordinací kvůli nedostatku OOP nebo strachu personálu vyvolaného všeobecnou psychózou. Kraje varovaly pacienty před léčbou. Řada pacientů se zhoršila a skončila, kde jsme je v pandemii nechtěli vidět, v nemocnicích. Nebo zbytečně přišli o zub, záleží na oboru. 2. Ano, zhorší se péče. Podle optimistického plánu zdravotních pojišťoven jsou jejich náklady na karanténu 60 miliard (zejména menší výběr pojistného). Jistě můžeme říci pacientům, a někdo to řekne, že se i tak zlepší péče, možná i platy, Ale pravda to nebude. Minimálně asi dojde ke zpožďování plateb, a tedy k nutnosti započítat tyto náklady u dodavatelů. Nepomůže ani slabší koruna, to je problém navíc k těm 60 miliardám.

 

  • MUDr. Alena Dernerová,

dětská neuroložka, Most

Doba je skutečně zlá. Budu hovořit za sebe, za svůj obor a okres, kde ordinuji. Určitě dochází ke zhoršení péče o některé mé pacienty. Například velký problém je s natočením EEG i u pacienta s epilepsií, protože EEG pracoviště jsou prostě zavřená a vyšetření lze provést jen v nejakutnějším případě, a to navíc musí mít pacient respirátor. Kde sežene normální občan respirátor, když dodnes jsou špatně vybaveny ordinace některých praktiků. Další problém je s rehabilitací. Vyšetřuji kojence, kteří naléhavě potřebují rehabilitaci, ale rehabilitační zařízení jsou zavřená. Na dětská oddělení jsou přijímáni pouze akutní pacienti, ale třeba konkrétně já jsem měla v ambulanci dítě s těžkým psychomotorickým opožděním a potřebovala jsem ho vyšetřit včetně metabolických odběrů a zahájení rehabilitace při hospitalizaci. Nelze, takže budeme čekat další týdny či měsíce, což je velmi špatně. Dá se předpokládat, že po odeznění epidemie nastanou problémy s odloženými pacienty, protože naše zdravotnictví má omezené kapacity, je finančně podhodnoceno a bylo personálně poddimenzováno již před epidemií.

 

  • Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA,

přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP

Onkologická péče, protože onkologie je akutním oborem, probíhá beze změn. Jsou jen velmi nenápadné redukce v oblasti sledování a dispenzarizace, kde spíše sami pacienti nás prosí, aby nemuseli chodit, protože nechtějí navštěvovat zdravotnická zařízení a vystavovat se riziku eventuální infekce. V podstatě jsme tedy zredukovali jen kontroly, třeba po půl roce se zobrazovacím vyšetřením, a posouváme je o nevýznamnou dobu. Samozřejmě se vždy pacientů ptáme na jejich stav, jak se cítí, zda nemají obtíže, a oni sami preferují to, aby na kontrolu přišli až v době, kdy riziko nákazy nebude tak vysoké. Léčba farmakoterapií, léčba radiační probíhá. Proto si myslím, že žádný dopad na vývoj onkologických onemocnění to v blízké době mít nebude. Odložili jsme možná některé elektivní výkony u pacientů, o kterých ještě ani nevíme, kde nádor by mohl být i náhodným nálezem, ale to bude minoritní počet. Děláme vše pro to, aby vše probíhalo dobře, abychom pacienty neohrozili a zároveň zachovávali přísná protiepidemická opatření. Jednoduché to není, protože personál je vystaven obrovskému tlaku, ale věřím, že to všechno ustojíme. Pokud je někde problém, tak v onkologickém screeningu, který provádějí diagnostici, ale tam jde o vyšetření zdravých jedinců, a jestli na mamografii, sonografii nebo koronarografii půjdou, když nemají obtíže, nehraje roli.

 

  • Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, člen výboru České urologické společnosti ČLS JEP

Koronarovirová pandemie zásadním způsobem ovlivňuje poskytování zdravotní péče napříč všemi obory, urologii nevyjímaje. Při určité míře zjednodušení lze říci, že pacienti jsou ohroženi samotným virem, ale i dopady na kvalitu a rychlost poskytování péče u jiných onemocnění, než je COVID‑19. Nepříznivý průběh lze přitom očekávat u potenciálně letálních onemocnění, v urologii se to týká hlavně oblasti onkourologie.

Česká republika dokázala přijít po krátkém váhání s razantními opatřeními, která vedla, v kombinaci s až překvapivou solidaritou obyvatelstva k relativně malému nárůstu počtu případů pozitivních na SARS‑CoV‑2. V době, kdy píši tyto řádky (na Velký pátek), se zdá, že ty nejhorší scénáře se v ČR neodehrají. Navíc se plně ukázaly výhody centrálně řízeného systému s páteřními nemocnicemi a stále ještě relativně dobrá kondice našeho zdravotnictví, takže v tuto chvíli ještě máme rezervy – alespoň dle toho, co mohu posoudit.

Horší je situace v poskytování ostatní zdravotní péče. Veškerou pozornost jsme zaměřili na boj se SARS‑CoV‑2, ale koordinaci jiné péče jsme prozatím ponechali stranou, což není úplně dobře. Negativně se zde navíc projevuje vliv médií, která mají tendenci stav virové pandemie spíše dramatizovat. Může proto docházet a skutečně někdy i dochází k oddalování léčebné péče v situacích, kdy například nádorové onemocnění ve skutečnosti představuje pro nemocného riziko vyšší, než je riziko potenciální virové nákazy.

Jednou z možností usnadňující práci konkrétním lékařům a oddělením by mohl být materiál přinášející vodítko, jak organizovat péči v období pandemie, a tím snižovat nepříznivé dopady omezených kapacit. Materiál by umožnil triáž pacientů tím, že bude stratifikovat onemocnění dle jejich rozsahu, prognostického typu a fáze léčby. Reakce pak může spočívat v oddálení aktivní léčby, v jejím zjednodušení, v náhradě jiným postupem, či dokonce v jejím zrušení. Léčba je definována jako urgentní („emergency“ – například nádory s život ohrožujícím krvácením), odložitelná o šest týdnů („high priority“), o tři měsíce („intermediate priority“) a o šest měsíců („low priority“). To vše připraví lékařům určité vodítko, jak postupovat, pochopitelně v závislosti na stadiu pandemie a konkrétní lokální situaci. Takový text by byl důležitý pro fázi vrcholící pandemie, kdy potřebujeme péči redukovat a zachovat její velkou část pro léčbu virového onemocnění, ale i pro fázi odeznívající pandemie, kdy bude systém přetížen nahromaděnou a odloženou péčí. Podobný materiál již byl pro náš obor připraven Evropskou urologickou společností a stejná situace asi bude i v jiných oborech. Myslím, že by stálo za úvahu jej akceptovat nebo adaptovat na poměry v ČR.

Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku. Pandemie sice u nás zatím probíhá relativně příznivým způsobem, ale přesto vidíme, a bohužel asi i uvidíme její tragické dopady na některé zdravotníky a jejich rodiny. Chtěl bych vyjádřit svůj obdiv těm, kteří s koronavirem skutečně přišli do kontaktu, a těm, kteří pracují na COVID příjmech a odděleních. Neměli bychom na ně zapomenout ani v budoucnu.

 

  • Prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.,

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, předseda České společnosti pro aterosklerózu

Je jisté, že současná situace a zavedená opatření mění chování pacientů i jejich vnímání obtíží. Většinu plánovaných návštěv a vyšetření jsme nyní odložili, a ačkoli jsme s pacienty v telefonickém nebo e‑mailovém kontaktu, nelze tímto způsobem nahradit klinická vyšetření. Někteří nemocní se izolovali mimo místo trvalého bydliště a je obtížné s nimi spojení navázat. V takových případech lze očekávat přerušení užívání chronické medikace se všemi důsledky. Obavy z návštěvy zdravotnického zařízení vedou k odkládání vyšetření i v případě obtíží; již jsme zaregistrovali zprávy o akutních stavech, které se pacienti snažili řešit doma, a došlo tak k prodlení. Navíc se šíří více či méně podložené zprávy o vhodnosti přerušení užívání některých typů léčiv (blokátory RAS) v souvislosti s rizikem zhoršení průběhu případné virové infekce. Proto je důležité nezapomenout, že chronická onemocnění s příchodem koronaviru nezmizela, a snažit se kontakt s pacienty udržet.

 

  • MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Lékařská komora hned na počátku krize vyzvala ambulantní lékaře, aby nezavírali své ordinace a aby zůstali k dispozici svým pacientům alespoň na telefonu. Zároveň jsme vyzvali pacienty, aby omezili návštěvy u lékařů na nezbytné minimum a aby nechodili k lékaři bez předchozího telefonického kontaktu. V současnosti především komunikujeme s pacienty telefonem, e‑maily či přes nejrůznější mobilní aplikace. Provádíme urgentní vyšetření a zákroky. Ostatní musí počkat. Jistě, není to kvalitní medicína a je jasné, že v takto nouzovém režimu nemůže zdravotnictví fungovat příliš dlouho. Zatím to však musíme vydržet. Nemáme jinou možnost. Nemocný lékař, zdravotní sestra či laborant, ti nikomu nepomohou.

Opakovaná ujišťování ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, že zdravotníci jsou údajně dostatečně vybaveni potřebnými osobními ochrannými prostředky, se bohužel ani dnes nezakládají na pravdě. Potřebné ochranné prostředky v dostatečném množství nemají ani nemocnice a situace v sociálních službách nebo u ambulantních lékařů zůstává tristní. Zdravotníci dostatek potřebných účinných ochranných prostředků nemají a řada z nás stále pracuje v naprosto nevyhovujících podmínkách. Důsledkem toho je prudce rostoucí počet nakažených v našich řadách.

Pokud bychom nyní příliš rychle rozvolnili protiepidemická opatření a nechali zdravotnictví zkolabovat pod náporem nemocných s koronavirem a pokud by nám onemocněly tisíce zdravotníků, pak by nemocní s jinými chorobami, o které se dnes staráme alespoň v provizorním režimu, nedostali péči vůbec žádnou. Tomu musíme za každou cenu zabránit. Musíme to prostě vydržet.

 

  • Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

praktický lékař, Praha, přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK, vědecký sekretář SVL ČLS JEP

Praktičtí lékaři pracují ve zvláštním režimu, který omezuje návštěvy pacientů v ordinaci a upřednostňuje distanční péči. V ordinacích se neuplatňují jen e‑recepty a e‑neschopenky, ale i videorozhovory s použitím Skype nebo WhatsApp, posílání fotografií apod. Po telefonu lze realizovat i terapeutické rozhovory s psychosomatickými pacienty. Pacienti jsou ukáznění a uznalí; odkládají své kontrolní návštěvy a neakutní problémy.

Svým způsobem nás to posunuje kupředu a některé zkušenosti využijeme i v budoucnu.

Přestože významnou část péče lze poskytnout distančně, postupně se nám hromadí odložené dispenzární kontroly. Odkládáme prevenci včetně screeningu. Psychicky méně odolným pacientům začíná chybět kontakt s lékařem, na který byli zvyklí. Potřebovali bychom se vrátit do standardního režimu během dvou až tří týdnů. V naší ordinaci plánujeme, že zahájíme návrat k normálu 100 procent objednáváním pacientů tak, aby se v čekárnách nepotkávali.

 

  • MUDr. Petr Popov, MHA,

primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN

Dostupnost léčby se za současné situace závislým pacientům zkomplikovala. Ať se jedná o možnost léčit se na některém z lůžkových oddělení, která snížila své kapacity, nebo o ambulantní léčbu. Nižší dostupnost léčby zvyšuje riziko recidivy. I našeho pracoviště se dotkla určitá omezení provozu, někteří zaměstnanci jsou v karanténě, případně pomáhají na jiných odděleních. Podařilo se nám zachovat činnost jednoho ze tří lůžkových oddělení s 25 lůžky, v dohledné době plánujeme přijímat nové pacienty i na nyní uzavřená oddělení. V provozu jsou všechny naše ambulance a nabídli jsme i pomoc ambulantním pacientům v substituční opiátové léčbě z Prahy a středních Čech, kteří se dostanou do potíží, protože jejich lékař se o ně nemůže aktuálně postarat, je‑li nemocný nebo v karanténě. I s pacienty, které jsme museli předčasně propustit, udržujeme terapeutický kontakt prostřednictvím telefonu, mailů, Skype a uzavřených skupin na sociálních sítích.

 

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc, FACP, FEFIM,

vedoucí Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN, předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Musím přiznat, že jsem koronavirovou epidemii na počátku trochu nerozvážně podceňoval. Dnes mám snad již (po krátkém období opravdu velkých obav) trochu reálný názor. A snad i více informací. Z běžného života, z odborného tisku a konečně i z oficiálních údajů.

Na položenou otázku je jednoznačná odpověď. Samozřejmě ano. A nejde jen o obavu, je to pravděpodobnost hraničící s jistotou. Bohužel přicházejí z některých zemí, výrazně postižených COVID‑19, zprávy, že počet hospitalizací pro akutní koronární syndrom se snížil až o 80 procent. Přitom země je v „celonárodním stresu“. A my víme, že už jen při stresu z fotbalového mistrovství světa dochází k nárůstu infarktů. Pacient prostě nejde ani s bolestí na hrudi do nemocnice. Někteří zemřou doma, někteří svůj infarkt přežijí, s následnými komplikacemi.

Tak zle snad u nás zatím není. Alespoň pokud jde o hospitalizace. I když i zde pracují oslabené a přeskupené týmy na odděleních pracujících v atypickém režimu (observace, izolace…). Ale důvodů ke zhoršení výsledků léčby chronické je dost. Zkratkovitě:

Pacient nepřijde na plánovanou kontrolu. Obává se infekce. Ambulance je zavřená. Nejsou laboratorní výsledky. Dostane jen elektronický recept formou SMS (bez vyšetření! – když jsem psal tenhle vykřičník, udělal jsem překlep a objevil se mi jiný znak, §, tak nevím, jestli to není varování…)

I komplement pracuje v nouzovém režimu.

Lékařské kapacity jsou obecně omezené a nasměrování je přece jen více k řešení průběhu i důsledků pandemie. A také shánění ochranných pomůcek…

Zejména u chronických onemocnění platí, že pokud nemá nemocný obtíže, kontrolu (někdy vitální) odsune. Platí to pro hypertenzi, diabetes, dyslipidémii, ale také pro osteoporózu a další. Pandemická krize může někdy u nemocného nastartovat dlouhodobější období ignorování potřebných kontrol.

Navíc se začínají objevovat zaručené zprávy typu: Vysazujte statiny! (Odborné doporučení je nepřerušovat léčbu, naopak pacienti třeba s familiární hypercholesterolémií mohou být v době akutní virové infekce senzitivnější ke vzniku aterosklerotických lézí v důsledku zánětu cévní stěny!) K tomu připočtěme nejistotu rozpoutanou okolo podávání inhibitorů ACE a sartanů. Odborné doporučení opět hovoří o nepřerušování léčby a o tom, že není nutno převádět nemocné na jinou terapii. S výjimkou těch, kteří jsou kampaní neurotizováni.

Samozřejmě. Snažíme se všichni, lékaři, sestry i pacienti (většina), „škody“ minimalizovat. Přesto se domnívám, že „nepřímé“ dopady koronavirové pandemie na zdravotní stav populace možná převýší přímé důsledky spojené s virovou morbiditou a mortalitou. A to úplně opomíjím škody ekonomické. Nejsem si jist, jestli některé ambulance neukončí svoji činnost prostě proto, že ekonomický propad nezvládnou. A 70letý kolega se nechá raději na dva dny někde zaměstnat než se nervovat ve vlastním zařízení. Jistě podobný scénář platí i pro nemocnice. Chci věřit, že se ale společnost podívá na zdravotnictví ještě stále prizmatem pandemie a nedovolí, aby náš zdravotní systém „klekl“. A my se vrátíme ke standardní péči o všechny naše nemocné.

 

  • Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc., FCMA,

přednosta Chirurgické kliniky 2. LF UK a FN v Motole

Riziko koronavirové infekce vedlo k omezením v ambulantní i lůžkové péči.

Překvapivě dobře se pacienti smířili s odkladem „odkladných“ výkonů.

Nicméně objem neodkladné péče, tzn. chirurgické léčby nádorů a akutních stavů, se nezměnil a po celou dobu platnosti přijatých opatření zůstal nezměněn. Potvrdilo se, že téměř 60 procent naší běžné práce představuje právě léčba nádorů a akutních stavů. Kvalita péče nebyla dotčena, ale ve více ohledech zvýšila nároky na sestry a lékaře kvůli hygienicko‑epidemiologickým opatřením a kvůli udržení kontinuity péče při změněných možnostech komunikace. Na ošetření COVID‑19 pozitivních pacientů jsme se všestranně připravili, naštěstí nebylo třeba takové pacienty operovat. K obavě ze zhoršení výsledků léčby dnes nevidím důvod, kvalita poskytované péče neklesla a žádný náš pacient nebyl odkladem ohrožen. Trvala‑li by omezení významně dlouho nebo se rozšířila, nepochybně by důsledky odkladů postihly řadu nemocných, protože i „odkladná“ onemocnění, např. kýly, cholecystolitiáza nebo tyreopatie, jim brání v práci a ohrožují je.

 

  • Prof. MUDr. David Cibula, CSc.,

vedoucí Onkogynekologického centra Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VFN

My (Onkogynekologické centrum VFN) jsme během karantény omezili péči pouze částečně, odsunuli jsme ambulantní kontroly asymptomatických pacientek po skončení léčby, nezařazovali jsme nové pacientky do klinických farmakologických studií, preferovali jsme neoadjuvantní chemoterapii u pacientek s karcinomem ovaria a odsunuli pouze několik chirurgických výkonů, které snesly odklad.

Podílel jsem se na několika webinářích o možnostech omezení péče v „covidové“ éře, které pořádala Evropská onkogynekologická společnost, a bylo zajímavé sledovat, jak rozdílný byl přístup v zahraničí. Míra restrikcí, ať už iniciovaných zdravotníky, či nařízených regulátory, rozhodně nekorelovala s mírou postižení daného regionu. Zatímco v některých centrech ve Velké Británii přestali operovat i onkologické pacientky a systémovou léčbu ordinovali lékaři pouze u vybraných případů z domova, v Madridu nebo v Miláně, v době dramatických zpráv z médií, neomezili péči nijak, včetně zařazování pacientek do studií s imunoterapií.

Nyní se nacházíme v paradoxní periodě. Z karantény se nám vrátili lékaři, kteří byli pozitivní na COVID-19, máme dostatek ochranných pomůcek a nastaven vhodný hygienický režim. Máme možnost poskytovat péči v celém rozsahu, ale nemáme pacientky. Vystrašení pacienti se odhlašují z operací, odvolávají kontroly, a hlavně – nechodí se svými obtížemi k ambulantním gynekologům, tedy zastavil se proud pacientek s nově zachycenými nádory. Každý týden přichází několik pacientek v zanedbaném stavu, které odkládaly vyšetření pro obtíže trvající několik týdnů. Dopad na péči v onkogynekologii bude nepochybně značný, v podobě pozdě zachycených prekanceróz, později zachycených zhoubných nádorů, zanedbaných recidiv i komplikací po léčbě a velkých nároků na objem péče po rozvolnění restriktivních opatření. Negativní dopady tak budou trvat ještě mnoho měsíců. Tuto situaci nejsme schopni ovlivnit. Je to role politiků a médií, aby svoji rétoriku přizpůsobili nové realitě a apelovali na laickou veřejnost, aby se alespoň v péči o své zdraví vrátila velmi rychle do „předcovidového“ režimu.

 

  • Prof. MUDr. Jan Plzák, Ph.D.,

přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, předseda České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP

Jsem velmi rád, že v současnosti již zaznívají jasné signály směrem k veřejnosti, že nelze opomíjet a dále oddalovat péči o „nekoronavirové“ nemocné. Zatím se situace ohledně pandemie COVID‑19 v České republice vyvíjí až neočekávaně příznivě a je zřejmé, že zdravotnické kapacity, které byly vyčleněny na tzv. covidové jednotky, nejsou plně vytíženy. Je možno je již použít na standardní péči. Z mého pohledu je nejvyšší čas postupně opět nastartovat běžnou zdravotní péči, jak na ambulantní úrovni, tak na úrovni lůžkové chirurgické i nechirurgické péče. S obavami sledujeme, jak klesá počet pacientů, kteří navštěvují zdejší kliniku. Nejedná se jen o odložitelné návštěvy a operační výkony, ale klesá i počet pacientů s nádorovými i jinými onemocněními, u kterých odklad péče významně snižuje její účinnost. Obdobně i klesá počet pacientů přicházejících na kontroly v rámci sledování po proběhlé péči, což je také významně rizikové.

 

  • Prof. MUDr. Jan Bartoníček, DrSc.,

přednosta Ortopedické kliniky 1. LF UK a ÚVN

Samozřejmě jsme museli plánovaný provoz přizpůsobit současné situaci, ale… Všichni akutní pacienti, tj. úrazy nebo náhlá ortopedická onemocnění, jsou léčeni tak, jak to vyžaduje jejich zdravotní stav.

Výsledky se určitě nezhorší, to by znamenalo, že léčíme špatně. Problém může vzniknout s dostupností léčby. Prakticky všechny nemocnice omezily plánované operační výkony. Do budoucnosti zatím nikdo příliš daleko nevidí, ale pokud nebudou nutná omezení trvat příliš dlouho, myslím, že budeme schopni tento skluz dohnat.

 



ROZHOVOR

Po propadu se počet vyšetření pomalu vrací k normálu


Epidemie COVID‑19 se projevila i na spektru vyšetření, která od laboratoří požadují lékaři z terénu. „Například téměř vymizela screeningová cytologická vyšetření v rámci prevence karcinomu děložního čípku,“ říká v rozhovoru pro MT Kamil Doležel, generální ředitel AeskuLab k. s.

 

  • O kolik procent klesl počet odběrů z jiných důvodů než COVID‑19?

Po zavedení nouzového stavu jsme zaznamenali dramatický pokles požadovaných laboratorních vyšetření, v řádu desítek procent vyšetření v porovnání se srovnatelným obdobím z předchozích let. Je obtížné přesně rozeznat, zda za tímto snížením stojí pouze probíhající pandemie, nebo i jiné příčiny. Každoročně v období března a dubna dochází k přirozenému poklesu požadovaných vyšetření, nikdy se ale nejednalo o redukci v současném rozsahu, která je téměř jistě způsobena současnou situací kolem COVID‑19.

 

  • Co odborník ze spektra požadovaných vyšetření může vyčíst?

Pokles, který jsme zaznamenali, byl celoplošný, v první fázi epidemie to např. v laboratořích biochemie bylo 30 až 40 procent, týkalo se to ale všech vyšetření, rozhodně se nedá říci, že by se zásadně změnilo spektrum požadovaných vyšetření. Některé ambulance lékařů byly uzavřené nebo fungovaly s výrazným omezením ordinačních hodin. Podle mého názoru se jednalo spíše o oddálení péče než o její zanedbání. Nyní již zaznamenáváme rostoucí zájem pacientů o vyšetření, často volají s tím, že mají žádanky z ledna a zda již mohou přijít k odběru a k testu. Záleží ale na odbornosti, v patologii se např. spektrum vyšetření změnilo, téměř vymizela screeningová cytologická vyšetření v rámci prevence karcinomu děložního čípku. Ostatní kurativní vyšetření samozřejmě pokračují, jako např. histologie. V hematologii jsme v začátcích epidemie museli častěji přistupovat k metodě mikroskopického hodnocení nátěru krve, protože jsme zachytili více abnormálních krevních obrazů s diferenciálem, způsobených zvýšenými počty leukocytů. Dávali jsme to do souvislosti s vyšším výskytem infekcí.

 

  • Dá se nějaký posun vyčíst z výsledků vyšetření, například trend k horší kompenzaci chronických onemocnění?

To nelze zjistit, je na to velice krátká doba, navíc nemáme informace o tom, jaké by byly výsledky v případě dřívějšího vyšetření, nemáme tedy s čím porovnávat.

 

  • Jakých zajímavých věcí jste si v souvislosti s provozem ordinací všimli?

Přístup k řešení provozu ordinací byl různý, záleželo na individuálním rozhodnutí lékaře, někteří neordinovali, jiní jen omezili ordinační hodiny nebo ordinovali tzv. na dálku. Je zřejmé, že chyběly jasné instrukce a doporučení, jak postupovat. Každopádně významnou příčinou uzavření ordinací na prvopočátku byl i nedostatek ochranných pomůcek, které na trhu obecně chyběly. V tomto případě se domníváme, že celá situace byla podceněna ze strany státu, a to mělo za následek takovouto reakci lékařů v první linii. Nyní se situace zlepšuje, množství ochranných pomůcek se zvyšuje a lékaři začínají své ordinace postupně opět otevírat. Stejným způsobem reagujeme i my a postupně otevíráme uzavřená odběrová místa. Zabýváme se tím, jak zpřístupnit daná odběrová místa pacientům tak, abychom eliminovali větší koncentraci lidí na jednom místě v čekárnách – např. selekce hodin pro určité skupiny pacientů. lon

 

 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Proč bychom měli analyzovat cesty pacientů

29. 2. 2024

V anglickém jazyce rozlišujeme „patient pathway“ a „patient journey“. Zvláště zajímavým tématem s velkým potenciálem ke zlepšení je cesta pacienta v…

Robotických výkonů bude přibývat

28. 2. 2024

Otcem myšlenky založit ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze multioborové centrum robotické chirurgie je přednosta Urologické kliniky 3. LF UK a…