DOPIS Z GALLE na Srí Lance

Po příjezdu do vesnice nebylo těžké najít místního „starostu“, kterému jsme vysvětlili náš úmysl – provést kontrolu a případné ošetření dětí. To jsme ještě netušili, že budeme muset projít nejprve jakýmsi testem. „Starosta“ nás uvedl do jednoho méně zničeného domu, kde ihned nechal zřídit provizorní ordinaci – vyšetřovací lehátko ze starého stolu. Ale děti nikde. Nejprve nás požádal o ošetření vlastních zranění a zdravotních problémů. Nešlo to odmítnout, a výsledek se vcelku hbitě dostavil. Vzápětí jsme museli ošetřit všechny muže z vesnice, kteří se shlukli a před naší provizorní ordinací vytvořili frontu. Myslím, že jsme slavili úspěch. Od primárního ošetření se jim totiž žádný doktor, natož celý tým, nevěnoval. Navíc jsme s sebou měli i léky, pro které by jinak museli do lékárny a ještě za ně platit. Odměnou za to nám bylo pozvání na čaj a kokosové mléko. Pak jsme pokračovali v dalším ošetřování – nejprve starých žen a následně žen s dětmi. Až nakonec jsme viděli a zkontrolovali všech zhruba 150 dětí a domluvili se na pravidelných kontrolách.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2005, strana 28

Zdroj: