Přeskočit na obsah

Doporučený postup – vodítko, či norma?

Doporučené postupy vytvářejí lékařské společnosti na základě evidence‑based medicine. Nezohledňují při tom, zda je české zdravotnictví schopno je uhradit. Medicínské autority se řídí pouze tím, co je nejlepší pro pacienta. Postupy nejsou právně závazné a ne vždy se dostanou do úhradových mechanismů. Lze tedy jejich dodržování nějak zkontrolovat? Na ministerstvu zdravotnictví nyní probíhá s finanční podporou EU tvorba klinických doporučených postupů, v první vlně pro diagnózy, u kterých se přístup lékařů v rámci ČR výrazně různí, přičemž jsou důkazy o tom, ze kterých postupů profitují pacienti více a z jakých méně. Zeptali jsme se představitelů odborných společností, komor i zákonodárců: Měly by zdravotní pojišťovny v rámci kontroly vykazování úhrad, případně jiná instituce, kontrolovat, jak lékaři dodržují doporučené postupy odborných společností?


  • MUDr. Pavel Vepřek,

 

člen představenstva, Nemocnice Plzeňského kraje a. s., předseda sdružení Občan

Obecně sdílená definice praví, že doporučené postupy jsou nezávazná, vysoce odborná doporučení pro diagnostiku a terapii daného onemocnění, jejichž cílem je pomáhat lékaři nebo pacientovi při rozhodování o patřičné zdravotní péči za specifických okolností. Z ní je zřejmé, že o nějaké kontrole jejich dodržování nemůže být ani řeč. To, co by naše pojišťovny měly dělat a co vědomě po léta nedělají, je práce s tím, čeho mají plné servery – s daty o vykázané péči. Ta ukazují rozdíly v péči, které se dostává pacientům registrovaným k jednotlivým praktickým doktorům, regionální diference v péči o chronické pacienty, vysoký podíl zbytné péče poskytované některými ambulantními specialisty a neuspořádaný pohyb pacientů v celém systému. Zdravotní pojišťovny hodné toho jména se snaží standardizovat podobu péče u nejnákladnějších a nejvíce četných diagnóz a průběžně benchmarkovat chování všech poskytovatelů. K vyhodnocení statistických výstupů přibírají špičky analyzovaných oborů a z těchto jednání vycházejí rozhodnutí o správném medicínském postupu v konkrétní oblasti. Tato péče pak je ze zdravotního pojištění hrazena. Čili jedná se o postupné budování sady úhradových standardů, které říkají, že lékař má svobodu léčit, jak chce, ale zaplaceno dostane jen za takovou léčbu, která je ve shodě se standardem. To, že o tom u nás nechce nikdo ani slyšet, je dáno hlavně strachem z odchodu pojištěnců, protože vazba pojištěnec–pojišťovna je nesouměřitelně slabší než vazba pacient–lékař. Všechny pojišťovny si už vyzkoušely, že když si došlápnou na nějakého doktora, který jim nadměrně loupe perníčky, následuje ztráta pojištěnců mající větší dopad než úspora z ušetřených perníčků. Změna je možná jen zvýšením motivace pojišťoven, aby své aktivity posunuly na vyšší level, tedy z prosté distribuce peněz podle pravidel nastavených úhradovou vyhláškou a dalšími zákonnými normami k aktivní smluvní politice založené na směřování peněz tam, kde přinesou největší užitek. Jednou z možných změn by mohlo být zavedení dvousložkového zdravotního pojištění, když už nám ministryně Schillerová otevřela debatu o budoucí podobě zdravotního pojištění, ale obávám se, že to dopadne jako obvykle. Tedy do ztracena.



 

  • Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA,

 

přednosta Interní kliniky 2. LF UK a FN v Motole, prezident Diabetické asociace ČR

Jsem hluboce přesvědčen, že žádný systém bez kontroly výstupu nemůže pracovat efektivně a dobře. Po čase v něm převládne tendence k vzrůstu entropie a systém se prostě rozloží. Věřím, že principy kybernetiky formulované N. Wienerem jsou platné – jejich základem je princip negativní zpětné vazby. To je vlastně kontrola.

Otázkou pro mě nevyřešenou je, jakou referenci pro kontrolu vzít. Doporučené postupy jsou doporučené, ne závazné. Při jejich aplikaci narazíme vždy na limity možného. Budou‑li doporučené postupy tak volné, aby je bylo možno splnit vždy (například že pacient s hypertenzí musí mít předepsánu alespoň jednu tabletu jakéhokoli antihypertenziva týdně), nebudou k ničemu. Budou‑li absolutní (každý hypertonik musí být léčen tak, aby vždy a za jakýchkoli okolností měl sTK pod 130), nebude možno je vždy naplnit.

Diabetická asociace ČR ve spolupráci s RBZP uskutečňuje projekt Horizont. Vymysleli jsme kritéria kvality péče o pacienty s diabetem vycházející z doporučených postupů. Jestliže je specialista naplní v průměru z 80 procent, je jeho práce odměněna bonusem (celkově až 10 procent nad úhradu podle vyhlášky). Kvalitu si tedy kontroluje pojišťovna, současně je projekt nastaven jako pozitivně motivační pro specialisty. Kritéria jsou vybrána tak, aby jejich zlepšení vedlo ke snížení morbidity a mortality populace.

Zatímní výsledky pilotního projektu jsou velmi dobré. Toť moje reálná odpověď na otázku. Nicméně moje osobní zkušenost z dvacetiletého působení na místě přednosty největší interní kliniky v naší zemi říká, že to, po čem nikdo netouží, je právě kontrola.



 

  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

 

prezident České stomatologické komory

Tohle je země Pata a Mata, kterým se všichni chtějí podobat. Každý dělá, co neumí, a nedělá, co má! Doporučené postupy atd. jsou záležitostí lékařských komor na doporučení jejich vědeckých rad. U všeobecné medicíny asi z historických důvodů na základě doporučení „Purkyňky“, která už dávno měla být vědeckou radou ČLK. Z dálky na to má dohlížet ministerstvo, aby nebyl krácen pacient. Pojišťovny by měly přátelsky budovat síť, shánět pacientům péči a tu svými odborníky kontrolovat ve smyslu, zda byla naplněna jejich smlouva s poskytovatelem, která mimochodem má zrcadlit doporučené postupy, ale ve smyslu smlouvy. Komory mají tisíce funkcionářů v každém okrese a 100 procent odborníků. Proto mají stanovovat postupy a tvrdě kontrolovat léčbu (bez kontroly jsou doporučení na nic). Revizní lékaři pojišťoven by měli tak asi zestonásobit svoji kontrolní činnost ve smyslu DRG, vykazování, nutnosti léčby atd. Nikoli formálně, ale fakticky. Přátelsky, nikoli svrchu, ale důsledně. Druhá půlka ZP musí domlouvat lékaře pacientům. Dosud žije spousta lidí na pojišťovnách v tom, že jsou něco jako úředníci ministerstva. Proto absurdní nápad, že by bez odborníků mluvili komorám do postupů…



 

  • Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,

 

předsedkyně výboru pro zdravotnictví PS PČR, předsedkyně správní rady VZP, přednostka Pracoviště preventivní kardiologie IKEM

Jak je již v jejich titulech psáno, jedná se o doporučení, nikoli nařízení. Doporučení neznamená, že se jedná o stoprocentně úspěšný postup či léčbu. Jde o postup, který se pro určitou část pacientů (obvykle vybraných podle určitých sjednocujících kritérií) jevil po statistickém zhodnocení jako prospěšný na určité hladině významnosti. Doporučení je proto pouze podpůrným momentem hodnocení. Chápu snahu o určení kvality podle dodržení doporučení, ale v tom případě by nebylo prakticky možné léčit pacienty, kteří mají různá jiná omezení, alergie, jiné choroby, které vylučují jiné léky, a podobně.

Doporučení jsou prostě doporučení, nikoli dogma, a není možné vyžadovat jejich striktní dodržování, to bychom mohli poškodit některé nemocné. Hodnocení kvality podle dodržování doporučení by znamenalo, že hodnotící nemá dostatečné znalosti ke skutečnému hodnocení navržené léčby.



 

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

 

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Jistěže ano. Jsou to právě pojišťovny, které mají opravdu unikátní data a také unikátní příležitost, jak sledovat diagnostický i terapeutický proces a zajistit svým klientům nejlepší možnou péči i optimalizovat náklady. Racionální využití dat může navíc přinést velmi cenné informace i z hlediska účinnosti léčby v reálném životě. Někdy se zdá, že všechno naše „klinické vědění“ a celá evidence‑based medicine je vlastně jen interpretací výsledků kontrolovaných klinických studií. Těm je ale reálný život někdy na hony vzdálen. I proto jsou tak cenná data ze skutečné praxe. A data pojišťoven se přímo nabízejí k využití.

Někdo může namítat, že je obtížné se v objemech dat orientovat. Ale už před více než dvaceti lety jsem byl v USA šokován (a americký pojišťovací systém určitě nepatří mezi ty, které bych chtěl mít za vzor) tím, že pojišťovna upozorňovala pacienta telefonicky, že podle jejích záznamů by si za týden měl jít pro další balení antihypertenziva. Lékař byl pak hodnocen i finančně podle toho, jak dosahoval cílových hodnot, případně jak dlouho léčil akutní onemocnění. Jsem moc rád, že podobné projekty na zvýšení úhrady těm lékařům, kteří se snaží respektovat moderní trendy, již některé menší pojišťovny zahajují jako pilotní projekty.

Možná bych trochu relativizoval sledování léčby podle guidelines. Guidelines jsou skvělé, ale nejsou „posvátnou knihou“, od které se lékař nesmí odchýlit. Individualizace léčby a její realizace „na míru“ danému pacientovi je jednou z nejcennějších devíz skutečně kvalitní medicíny.

V každém případě by bylo zásadním přínosem, kdyby pojišťovny postoupily od mnohdy jednoduchých, ale medicínsky ne úplně šťastných kontrol třeba preskripčních omezení (např. podle odbornosti) k sofistikovanějším metodám sledování skutečné kvality péče. Ocení to pacienti i lékaři (zejména ti dobří).



 

  • Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc., FCMA,

 

vedoucí Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Bylo by hezké, kdyby někdo (kdokoli) hlídal, že jsou dodržovány doporučené postupy odborných společností, má to ale mnoho háčků. Doporučené postupy nejsou většinou právně závazné a nejsou také ve všech případech uplatnitelné. Měli bychom se snažit o personalizovanou medicínu a daný postup nemusí být podle názoru lékaře pro pacienta ten nejlepší. Dalším háčkem je kapacitní možnost ZP vyškolit personál schopný takové kontroly. O tom, zda byl uplatněn správný léčebný postup, nelze nechat rozhodovat úředníka bez medicínského vzdělání a znalosti konkrétního pacienta. Posledním háčkem je fakt, že doporučené postupy vycházejí z evidence‑based medicine a zdaleka nemusejí odpovídat úhradovým pravidlům v ČR.



 

  • Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

 

ředitel Masarykova onkologického ústavu Brno, senátor

Je to otázka na téma „když chceš více, než můžeš“. Nejpřesnější bude na otázku odpovědět rovněž otázkami: Máme snad k dispozici doporučené postupy od asi 120 odborných společností pro diagnostiku a léčbu stovek nemocí v tisícovkách různých situací? Jak se liší ony kýžené doporučené postupy od obsahu učiva pro mediky a poté pro mladé lékaře ve specializačním vzdělávání? A liší‑li se, proč? Přebíráme nějak systematicky doporučené postupy z hojných dostupných zahraničních zdrojů? Liší se snad postup u chorého se zauzlením střev nebo příjicí u nás a jinde? Nejde nám vlastně jen o dohled nad zvláště nákladnými postupy a léky? Co je to zvláště nákladný postup? Jaká je vymahatelnost onoho doporučeného postupu v praxi? Jaká je právní síla doporučení vzešlého z odborné společnosti, která je vlastně zájmovou organizací či profesním sdružením? Kdo stvrdí závaznost onoho doporučení kulatým razítkem? Stvrzuje někdo, kromě připomínek recenzentů učebnic, co učíme lékaře konat? Znamenají doporučený postup a postup lege artis totéž? Jaká je role jiného názoru lékaře v daném případě? Znamená doporučený postup automaticky postup hrazený z veřejného zdravotního pojištění? Mají zdravotní pojišťovny kapacitu pro rozpoznávání správnosti diagnostických a léčebných postupů? Jaké jsou kvalifikační požadavky na takovou velkokapacitní supervizní armádu? A chybějí‑li doktoři k záchrankám, do služeb a do cvrkotu, tak kdeže takový supervizní tým je, dřímá snad v Blaníku? Přináší supervize vskutku více než vize a jasná pravidla?

Avšak i přes toto vše ne zcela zodpovězené lze zaznamenávat krok po kroku krok pokroku. Každý den svítá znovu a znovu i bez supervize. Třeba v našem rakovinném segmentu se zdá, že už snad konečně prosadíme i vnímání klinického stadia onemocnění, jako to už léta umějí kontroloři havarijního pojištění automobilů. Začíná už snad být vnímán také signální kód 51881 pro multidisciplinární indikační tým a jeho doporučení jako dokladu objektivity a optimalizace postupu, protože je známo, že nejlépe se kontrolují lékaři navzájem, mezioborově i vnitroodborově. Více zapojován do hry je také zvídavý pacient, lépe když i vědomý, že on sám je pojištěncem, nikoli jeho lékař. Už mnoho let rovněž servírujeme pojišťovnám ročně inovovanou tzv. Modrou knihu doporučených schémat protinádorové chemoterapie, z níž pak plátci rádi vycházejí. Odborná doporučení stran léčby zářením zase dodává společnost radiační onkologie, což některé pojišťovny vnímaly a jiné nikoli, podléhajíce třeba více i protonové reklamě na pivních táccích. Třináctý rok máme ve vlasti robotickou operativu, a kdo jiný umí kontrolovat její indikace, když ne odborný tým a jemu se zodpovídající „robotologové“. Nejsem totiž pirátský aktivista ani rekonstruktor státu, abych věřil na tvůrčí přínos jakékoli byrokratické supervize. Je lépe, zbavují‑li se průběžně hříchů vírou i zákonem sami hříšníci, kultivují‑ ‑li se navzájem a sledují‑li sami aktuální stav lékařského umění, tedy lex artis. A k tomu všemu nám právě vstupují do života počítačové expertní systémy, nadšeně nazývané též umělá inteligence. Brzy si vynutí hlubší parametrizaci zdravotních dat, rozšíří paměťový, srovnávací a rozhodovací potenciál a revizorům na starostech možná uleví, možná přidají.



 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

 

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Ve smlouvě se všemi zdravotními pojišťovnami mají všichni ambulantní specialisti větu převzatou z vyhlášky MZ o smlouvě rámcové: „V rámci své odborné způsobilosti revizní lékaři a odborní pracovníci oprávnění ke kontrole posuzují, zda zvolený způsob hrazené zdravotní péče byl indikován s ohledem na zdravotní stav pojištěnce, je v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a zda nebyl zbytečně ekonomicky náročný.“ Jinými slovy řečeno, posuzování, zda bylo, či nebylo postupováno např. i dle platných doporučení odborné společnosti, je vlastně v náplni práce revizních lékařů. A osobně na tom nevidím nic špatného. Mám za to, že je správné, pokud odborná společnost hraje roli medicínské autority, kterou respektují jak samotní lékaři, tak ty osoby, které jejich práci a náklady na ni kontrolují. A mám i opakovanou pozitivní zkušenost z tzv. smírčích řízení, že označil‑li zástupce příslušné odborné společnosti postup revidovaného lékaře za odborně správný, nebo dokonce z odborného hlediska za jediný možný, zdravotní pojišťovna skoro vždy ihned ustoupila od plánu či uplatnění finanční srážky nebo ji v duchu závěru právě tohoto odborníka výrazně snížila.



 

  • MUDr. Milan Kubek,

 

prezident České lékařské komory

Otázka je špatně položená. Je totiž třeba si uvědomit, že ke stejné či obdobné medicínské problematice existují často desítky doporučených postupů podpořených odbornou autoritou rozličných institucí, přičemž bývají podloženy důkazy rozdílné hodnoty, a mají tedy logicky rozdílnou sílu doporučení. Pro všechny je však společné, že se jedná o právně nezávazná doporučení, která se často v různých aspektech rozcházejí a v čase mění. Lékař, který nese zodpovědnost za diagnostiku a terapii konkrétního pacienta, musí mít právo postupovat jinak, pokud to vyžaduje zdravotní stav nebo přání pacienta nebo pokud to vyplývá z podmínek, za kterých je zdravotní péče poskytována. Zdravotní pojišťovny, které ani nemají potřebnou odbornou kapacitu, tedy v podstatě nemají co kontrolovat.

Na ministerstvu zdravotnictví v současnosti s finanční podporou EU probíhá tvorba klinických doporučených postupů, a to v první vlně pro diagnózy, u kterých se přístup lékařů v rámci ČR výrazně různí, přičemž existují důkazy o tom, ze kterých postupů profitují pacienti více a z jakých méně. Jako prezident ČLK jsem členem garanční komise, která tento proces řídí a kontroluje po stránce odborné.

V současnosti komora jedná s ministerstvem o právním rámci klinických doporučených postupů, aby bylo každému jasné, o co vlastně jde. Naše stanovisko je následující: Z ustanovení Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny a zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování vyplývá potřeba vytvořit klinické doporučené postupy, které budou sloužit lékařům a dalším zdravotníkům při rozhodování o postupu při poskytování zdravotních služeb v jednotlivých případech. Autoři tohoto dokumentu přitom berou v úvahu, že ve většině případů neexistuje jediný možný a správný postup, ale může být více uznávaných postupů, které jsou v souladu s pravidly lékařské vědy, a je třeba volit podle svobodné úvahy lékaře, v souladu s informovaným souhlasem pacienta a s ohledem na jeho individualitu postup, který s ohledem na konkrétní podmínky, objektivní možnosti a danou situaci považuje lékař za nejvhodnější.

Z toho vyplývá, že klinické doporučené postupy nejsou a nemohou být dokumentem zavazujícím lékaře ani lékaře „svazujícím“, mohou být vodítkem, kterého se lékař může přidržet, ale není vždy a za všech okolností povinen podle nich postupovat, zvláště za situace, kdy je k dispozici několik možných uznávaných postupů, které jsou v souladu s pravidly vědy, a je třeba zvolit, s ohledem na individualitu pacienta i jeho stanovisko, postup nejvhodnější.

Je tedy třeba učinit závěr, že zvolí‑ ‑li lékař s ohledem na individualitu pacienta a specifickou situaci jiný postup než ten, který je uveden v klinických doporučených postupech, nelze tento jeho postup bez dalšího hodnotit jako tzv. non‑lege artis, tedy postup, který by byl v rozporu s požadavky na náležitou odbornou úroveň poskytování zdravotních služeb, pokud odlišný postup náležitě odůvodní. Pokud se lékař ve svém postupu přidrží klinických doporučených postupů, v zásadě by to měl být vždy důkaz o správnosti jeho postupu, tedy o postupu na náležité odborné úrovni, tzv. lege artis, pokud zde neexistovaly evidentní a prokazatelné důvody, aby se v daném případě klinického doporučeného postupu lékař nepřidržel.

Pokud poskytovatel zdravotní služby zvolí postup vyplývající z klinických doporučených postupů, bude tento postup v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, a bude povinností příslušné zdravotní pojišťovny tuto zdravotní službu poskytovateli uhradit, neboť na ni pojištěnec měl právo.

Veřejnost by neměla dostávat informace, že podle klinických doporučených postupů lze zkontrolovat správnost postupu lékaře, neboť to neodpovídá ani právním předpisům, ani pravidlům pro postup na náležité odborné úrovni při poskytování zdravotních služeb.



 

  • Prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., MHA,

 

děkan Lékařské fakulty UK Plzeň

Měl jsem sen. Byl jsem ustanoven revizorem plynových kotlů. Pár jich po mé revizi vybouchlo, a to mne hlukem a děsem probudilo. Příčinou výbuchu kotlů nebyla odborná činnost ve spánku, ale neodborná činnost při plném vědomí, neboť nejsem odborníkem na plynové kotle.

Ve zdravotních pojišťovnách nesedí odborníci na léčbu nemocí, kdyby jimi byli, nemoci by léčili. Cílem snažení lékařů je prospěch nemocného, nikoli bezhlavě dodržovat doporučené léčebné postupy odborných společností. Ty představují souhrn toho, co by mělo lékaři proběhnout hlavou a v jakém sledu, než se rozhodne, jak léčit nemocného. A pak se rozhodne dle jeho stavu a v jeho prospěch, což může být postup zcela lege artis v zájmu nemocného a v rozporu s doporučením odborné společnosti.

A co by pak zmíněné instituce dělaly s výsledky těchto „kontrol“? Založily si nástěnky na každém patře s fotografií kontrolora? Tento nápad je zcela absurdní, jde proti zájmům nemocných, nejenom eticky, logicky, ale i právně, zcela ignoruje postavení ministerstva zdravotnictví a lékařské komory v určování léčebných postupů.

Ale na druhou stranu musím přiznat, že je to nápad moderní, reprezentující současnou dobu.



 

  • Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FERA, FASN,

 

přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze, předseda České nefrologické společnosti ČLS JEP

Doporučení (mezinárodních i českých) odborných společností jsou obecná doporučení (nikoli direktivní nařízení), která nemohou zohlednit do detailu individuální situaci pacienta, např. přítomnost různých komorbidit. Lékaři by se jimi měli řídit, pokud nezjistí u daného pacienta nějaký důvod, pro který by měl být léčen jinak. Případný odlišný způsob léčby by měli být schopni pacientovi, kolegům a ev. i zdravotní pojišťovně (pokud vznese dotaz) vysvětlit. V některých případech se (mezinárodními) doporučeními řídit nejde, např. protože doporučený lék nemá v České republice ještě stanovenou úhradu a ev. žádost reviznímu lékaři nemusí být schválena. Daný doporučený lék také mohl (nebo může) mít v České republice (z ekonomických důvodů) zúženou indikaci (např. biologická léčba revmatoidní artritidy). Měli bychom tedy usilovat nejen o to, aby lékaři doporučení znali, a pokud možno se jimi řídili, ale také aby se česká doporučení nemusela lišit od doporučení mezinárodních (evropských) a doporučené léky byly pro naše pacienty co nejdříve a ve stejně široké indikaci jako v zemích západní Evropy dostupné.



 

  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

 

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

Zdravotní pojišťovny samozřejmě již dnes kontrolují řadu aspektů vykázané zdravotní péče. Mnoho kontrol se týká formální logiky postupu a věcné správnosti, kontroluje se i dodržení personálních a technických náležitostí pro jednotlivé výkony, a to plošně, zejména počítačovými systémy. Vybrané, hlavně nějak problematické jednotlivé případy pak kontrolují revizní lékaři dle svých odborných specializací. Obvyklý způsob léčby pro jednotlivá onemocnění je sice znám, ale aktuálně nejlepší doporučený léčebný postup dosud nijak kodifikován není a v praxi samozřejmě existuje řada důvodných, ale zřejmě občas i méně důvodných odchylek.

V roce 2018 proto zahájilo MZ projekt na vytváření vybraných doporučených klinických postupů. Aktuálně nejlepší doporučené způsoby léčby pro jednotlivá onemocnění nyní připravují renomovaní odborníci v dané oblasti, a to včetně případného využití již existujících zahraničních doporučení. Tyto postupy dále procházejí odbornou oponenturou a předpokládá se jejich následné odsouhlasení a zveřejnění cestou MZ.

Pro aplikace těchto odborných doporučení i pro jejich oponentní fázi však bude klíčová analýza, kterou by měl provést ÚZIS s využitím dat národního registru hrazených služeb. Výsledkem by pak mělo být zjištění, jak a kde se liší současná léčebná praxe od popsaných doporučení, a přesný rozbor, proč k odchylkám v praxi dochází a jak nedůvodné odchylky minimalizovat.

Zlepšování léčebných postupů v praxi je tedy velký a dlouhodobý úkol, na kterém se pojišťovny již nyní podílejí, ale který musí být založen velmi komplexně, výukou lékařů počínaje, přes nutné organizační, personální a technické podmínky až po zhodnocení ekonomických dopadů, a tudíž i jejich plné akceptovatelnosti do systému veřejného zdravotního pojištění.

Od odborné, technické a ekonomické shody nad doporučeným způsobem léčby ke zkvalitňování reálné léčebné praxe na nejlepší současný stupeň poznání je však ještě dlouhá cesta a bude to nikdy nekončící proces.

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené