Dostupnost asistované reprodukce je v Česku omezená. Je čas na změnu?

Striktní pravidla v Česku odpírají asistovanou reprodukci ženám, které nežijí s mužem. V mnoha evropských zemích je přitom k IVF širší přístup než u nás. 

Asistovaná reprodukce je podle zákona zdravotní službou při léčbě neplodnosti a poskytuje se výhradně neplodnému heterosexuálnímu páru, a to do 49 let věku ženy. Stojí o ni ale také ženy, které žijí se ženou, ženy, které žijí bez partnerského vztahu, případně formou náhradního mateřství i muži. Jsou důvody, proč se k ní nemohou dostat, v dnešní společnosti stále ospravedlnitelné? Nenazrál čas zpřístupnit umělé oplodnění některým novým skupinám lidí, kterým může pomoci? Na toto téma se v červnu konala debata odborníků na právo, politiků a aktivistů. Iniciovala ji společnost Merck, která dodává pro oblast umělého oplodnění léky a technologie.

Poslankyně STAN Michaela Šebelová, která letos kandiduje do Sněmovny jako lídryně své strany v Moravskoslezském kraji, připustila, že je to aktuální otázka. „Chci se tomu v příštím volebním období věnovat. Diskriminace svobodných žen a lesbických párů by se měla odstranit. Ovšem otevřít zákon o specifických zdravotních službách může být také riziko,“ podotkla. Složení české Sněmovny je nejen v současném volebním období, ale dlouhodobě konzervativnější než česká společnost. Podle poslance Julia Špičáka (ANO) by problematika zasloužila seriózní analýzu.

V praxi se nevymáhá a zavání diskriminací

Ženy bez mužského partnera (single nebo ženy ve stejnopohlavním páru) zcela běžně legislativu obcházejí, zaznělo v debatě. Pro splnění podmínek společné žádosti s partnerem využívají jinou osobu. Muž, který dal s asistovanou reprodukcí souhlas, se právně stává otcem dítěte.

„Jsme v situaci, kdy platná právní úprava vůbec neodpovídá reálné praxi. Ženy využívají své kamarády, aby získaly přístup ke zdravotní péči. Je to ponižující pro ženy i pro lékaře," uvedla advokátka Barbora Dubanská.

„Že se musí jednat o ženu a muže, je v praxi obcházeno. Už jen proto to nedává smysl. Je to i v rozporu s principem rovného zacházení,“ myslí si Viktor Kundrák, ředitel odboru lidských práv Úřadu vlády.

„V liberálnějších evropských státech podstoupení IVF single ženám a lesbickým ženám dávno povolili,“ poznamenala Johanna Nejedlová, aktivistka za práva žen a proti sexuálnímu násilí, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Konsent. Takových zemí je v Evropské unii už 11 včetně Francie, Nizozemska, Dánska, Švédska a Španělska. „Je potřeba nastavit kritéria tak, aby nebyla diskriminační vůči single ženám nebo lesbickým párům. Neměli bychom uplatňovat morální soudy nad tím, kdo má nebo nemá právo být rodičem.“

Právo usilovat o štěstí, pokud to nezpůsobí újmu druhým

Advokát a bývalý ústavní soudce David Uhlíř naznačil, jak právníci uvažují o lidských právech, pokud někdy stojí proti sobě. „Ústavní pořádek sice nedává nikomu právo mít děti, ale dává lidem velkou míru autonomie, právo rozhodovat o svém životě. Je součástí lidského práva usilovat o štěstí, o to mít rodinu, mít děti. Musíme přemýšlet i nad tím, jaké právo stojí proti tomu. Poměřovat různé zájmy. V diskusi padá termín nejlepší zájem dítěte, což je jeden z nejgumovějších termínů právní praxe, pod tím si každý může představovat něco jiného. Ano, je nejlepším zájmem dítěte mít oba rodiče, ale není silnějším zájmem ta perspektiva života vůbec? Nebo může být nejlepším zájmem dítěte se nenarodit?“ uvedl Uhlíř.

Za skutečné riziko v oblasti umělého oplodnění nepovažuje asistovanou reprodukci u lesbických párů, ale nedostatečnou právní úpravu pro surogátní mateřství, která může práva dětí reálně poškozovat. „Jsou země, kde není problém si koupit surogátní matku, i když je to v rozporu s mezinárodními úmluvami,“ poznamenal Uhlíř.

Doplatky přes sto tisíc, přísné limity úhrad. Nevyplatilo by se hradit IVF štědřeji?

Další významnou bariérou dostupnosti asistované reprodukce jsou finance. IVF je nyní hrazena, pokud je ženě méně než 40 let, a to základní výkony u čtyř cyklů IVF s přenosem embryí pro každou ženu.

V debatě zazněly otázky, zda by takto úzce vymezené podmínky úhrady neměly být upraveny. „Měla by být možnost individuálního rozhodnutí lékaře o úhradě u starších žen. Jsou rozdíly v kondici ženy a jejím zdravotním stavu,“ nadnesla Šebelová.

Také zazněly příklady životních situací, kdy například pár vyčerpá všechny hrazené cykly a rozejde se, a zatímco muž může v dalším páru čerpat tuto léčbu neplodnosti z veřejného zdravotního pojištění, žena už ne. „Muži nejsou při úhradě limitováni ani počtem cyklů, ani věkem,“ podotkla Dubanská. „Ze zdravotního pojištění platíme poukázky do bazénu nebo do fitka, ale neodvážíme se ženám hradit více cyklů IVF. Přitom je to v ekonomickém zájmu všech, aby se rodilo více dětí,“ dodala Dubanská.

Navíc i ty ženy, respektive páry, kterým asistovanou reprodukci hradí zdravotní pojišťovna, doplácejí vysoké částky. Pojišťovna totiž nehradí metody, které jsou jim na klinikách doporučovány jako kvalitní léčba podle současných poznatků medicíny.

Na finanční zátěž upozornila Kristýna Zárubová, zástupkyně pacientské organizace IVFka: „Pojišťovna hradí na jeden cyklus zhruba 25 000 až 35 000 korun a část ceny za léky. Průměrná cena dalších využívaných metod je ale kolem 20 000 až 30 000 navíc a může se vyšplhat přes 100 000. Více než 90 procent párů dnes využívá nadstandardní metody, které mohou zvýšit šanci na úspěch,“ uvedla.

V Česku se ročně rodí zhruba 5 000 dětí s pomocí asistované reprodukce. Věková hranice ženy pro úhradu umělého oplodnění z veřejného zdravotního pojištění se o rok zvýšila v roce 2022. Další navyšování věku pro úhradu by podle kritiků mohlo být pro ženy špatným signálem, který by podporoval odkládání mateřství. Další kontroverze ohledně úhrad z veřejných zdrojů vyplývá z toho, že mezi klinikami asistované reprodukce je jedním z top hráčů holding FutureLife, který je součástí fondu předsedy hnutí ANO Andreje Babiše.