Přeskočit na obsah

Dulaglutid: průlom v injekční léčbě pacientů s diabetem

Terapie agonisty GLP‑1 se stala důležitou součástí moderní léčby diabetu 2. typu. K dosažení maximálního efektu na snížení glykémie a ovlivnění hmotnosti je obvykle nutné aplikovat podkožně jednou až dvakrát denně. Nyní je k dispozici druhý přípravek (Trulicity – dulaglutid), kde k dosažení účinné terapeutické koncentrace v organismu postačuje subkutánní aplikace jednou týdně. Článek přináší údaje o přípravku, data z proběhlých studií o vlivu na snížení hmotnosti a zlepšení parametrů kompenzace diabetu. Ukazuje možné výhody terapie při použití tohoto nového analoga GLP‑1 a jeho místo v léčbě diabetu.



DM 2. typu je heterogenní skupina onemocnění. Víme, že pacienti se od sebe liší, pro dosažení cíle je třeba každému „ušít terapii na míru“. Cílem moderní léčby diabetu není již jen dosažení normoglykémie, moderní antidiabetika dnes musejí ovlivňovat rizikové faktory vzniku mikro‑ a makrovaskulárních komplikací, musejí být bezpečná (zejména ve vztahu k hypoglykémii), mají rovněž vliv na celkovou, zejména kardiovaskulární mortalitu a morbiditu. Na trh přichází další zástupce tzv. inkretinové terapie: dulaglutid, který usnadňuje lékařům individualizaci terapie.



Představení inkretinů

Cesta od myšlenky k realizaci byla dlouhá. Již v roce 1921 se pod vedením objevitele inzulinu Frédericka Bantinga objevily první práce o extraktech střevní sliznice ovlivňujících glukózový metabolismus. Belgický lékař J. La Barre r. 1932 hypoglykemizující substanci ze střevní sliznice nazval inkretin (13). V 70. letech 20. století byl popsán tzv. inkretinový efekt (11), tedy že perorální podání glukózy indukuje větší inzulinovou produkci než aplikace intravenózní glukózy. Nyní již víme, že za tento efekt odpovídají dva hormony uvolňované po jídle (25).

Jedná se o GLP‑1 (glukagonu podobný peptid 1), uvolňovaný z L buněk, nacházejících se v ileu a tlustém střevě, s účinkem v pankreatických β‑ a α‑buňkách, v GI traktu, CNS a srdci. GLP‑1 zvyšuje produkci inzulinu v závislosti na glykémii, zvyšuje první fázi stimulované sekrece inzulinu. Tedy právě tu, která je u diabetiků 2. typu snížena krátce po vzniku onemocnění. Snížením produkce glukagonu snižuje GLP‑1 jaterní produkci glukózy.

Druhým hormonem je GIP (gastrický inhibiční polypeptid), uvolňovaný většinou z K buněk duodena a jejuna, jehož místem účinku jsou pankreatické β‑buňky, adipocyty, neurální buňky a osteoblasty (1,2,3).

Cesta od izolace inkretinových působků k jejich využití v terapii diabetu byla komplikována faktem, že nativní GLP‑1 a GIP podléhají v organismu degradaci dipeptidylpeptidázou IV (DPP‑4). Základní rozdíly mezi gliptiny a analogy GLP‑1 vycházejí ze samotného mechanismu účinku. inhibitory DPP‑4 (gliptiny) prodlužují účinek fyziologických koncentrací nativních inkretinů (GLP‑1, GIP). Při terapii analogy GLP‑1 oproti tomu využíváme suprafyziologických koncentrací výše zmíněného inkretinového mimetika. Přelomovou v rozvoji antidiabetické terapie analogy inkretinů byla izolace a charakteristika exendinu 4 (4). Exendin 4 byl objeven v 90. letech minulého století americkým endokrinologem Johnem Engem ve slinách korovce jedovatého, ještěra obývajícího suché pouštní oblasti jižních států USA a Mexika. Z exendinu 4 byl vyvinut exenatid, první terapeuticky využívané inkretinové mimetikum. Další analoga GLP‑1 následovala, od října 2017 je na českém trhu k dispozici další zástupce analog GLP‑1: dulaglutid.



Dulaglutid

Dulaglutid je tvořen dvěma molekulami analoga GLP‑1 (90% homologie s lidským, nativním GLP‑1), které jsou provázány dvěma malými peptidy s těžkými řetězci Fc fragmentu lidského imunoglobulinu IgG4, který je modifikován tak, že je snížena afinita k Fcγ receptoru, cytotoxicita a imunogenicita (6,7).

Základní dávka pro monoterapii je 0,75 mg, pro kombinovanou terapii 1,5 mg aplikovaná jednou týdně podkožně. Prodloužení účinku je výsledkem zpomalené absorpce z podkožního depa, zpomalené renální clearance a také zpomaleného odbourávání enzymem DPP‑4. Ustálené plazmatické koncentrace je dosaženo po dvou až čtyřech týdnech aplikace. Po podkožní aplikaci se vstřebává 47–65 procent dávky, vylučuje se močí i žlučí ve formě metabolitů; biologický poločas je 4,7 dne, vrcholové koncentrace je dosaženo za 12–72 hodin po podání, účinek dosahuje maxima za 2–3 dny po aplikaci a přetrvává déle než 7 dnů. Expozice dulaglutidu je srovnatelná při aplikaci do břicha, hýždí či paže (9,6).

Dulaglutid zvyšuje první a druhou fázi inzulinové sekrece u pacientů s diabetem 2. typu. Tak jako ostatní GLP‑1 analoga stimuluje glukózo-dependentní sekreci inzulinu a redukuje sekreci glukagonu, vyvolává opožděné vyprazdňování žaludku. Zpomalení je největší po první dávce a klesá s následujícími dávkami.

Aplikace dulaglutidu je velmi jednoduchá. Jedná se o jednorázový aplikátor se skrytou jehlou, který poskytuje potvrzení dávky. Pacient nemusí jehlu sám zavádět, pouze iniciuje spuštění aplikátoru, který injekční roztok podá. Výhodou je, že roztok je již připravený k podání, není nutné ředění. Po aplikaci přípravku dochází k automatickému zpětnému vtažení jehly.



Diskuse

DM 2. typu je heterogenní skupina onemocnění. Je více možností, jak ovlivnit etiopatogenezi diabetu, které se navíc mohou u jednoho pacienta v průběhu času měnit. Pro dosažení optimální kompenzace nemoci je často nutno využít ovlivnění několika mechanismů účinku. Základem terapie je ovlivnění inzulinové rezistence metforminem. Dále podle glykémie lačné, postprandiální, podle hmotnosti pacienta, stupně inzulinové rezistence a přidružených onemocnění volíme další terapii do kombinace. Inzulinová terapie je široce použitelná zároveň s perorálními antidiabetiky při počínající progresi kompenzace diabetu. Dulaglutid ze skupiny agonistů GLP‑1 je alternativní terapeutickou injektabilní možností k inzulinu, když zvažujeme změnu terapie. Účinky agonistů GLP‑1 jsou známy. Ovlivňují více patogenetických cest vzniku DM 2. typu (obnovují první fázi inzulinové sekrece, snižují sekreci glukagonu, snižují výdej glukózy hepatocyty, zpomalují gastrické vyprazdňování, zvyšují inzulinem stimulovaný metabolismus glukózy v tukových tkáních, popsány jsou rovněž renální účinky neuro‑ a kardioprotektivní) a při správné indikaci dokáží výrazně zlepšit kompenzaci diabetu, zejména pokud dojde k zásadní redukci hmotnosti. Ovlivněním dalších proměnných (TK, dyslipidémie, hmotnost) může terapie agonisty GLP‑1 zmírnit kardiovaskulární mortalitu (15,25).

Jaké jsou účinky dulaglutidu v porovnání se stávajícími možnostmi léčby diabetu, ukazují výsledky klinických studií pod názvem AWARD (viz tabulku, graf 1 a 2). Dulaglutid 1,5 mg prokázal superiorní snížení HbA1c v pěti registračních studiích III. fáze klinického sledování oproti metforminu, sitagliptinu, exenatidu 2× denně (BID) a inzulinu glargin a v jednom klinickém sledování III. fáze byl non‑inferiorní ve snížení HbA1c proti liraglutidu 1,8 mg (1,42 vs. 1,36 %, tzn. –16 mmol/mol vs. –15 mmol/mol; p < 0,001).




Studie AWARD‑1 porovnávala efekt dulaglutidu vs. placebo vs. exenatid BID u pacientů léčených metforminem a/nebo pioglitazonem. Pokles glykovaného hemoglobinu v 26. týdnu sledování byl významný ve skupině užívající dulaglutid (1,5 mg –1,51 %; 0,75 mg –1,30 %) i exenatid BID (–0,99 %) (8).

Studie AWARD‑2 porovnávala efekt dulaglutidu s inzulinem glargin u pacientů na léčbě kombinací metformin a derivát sulfonylurey. Nejvýznamnější pokles glykovaného hemoglobinu byl ve skupině s dulaglutidem 1,5 mg (–1,08 %), dále s dulaglutidem 0,75 mg (–0,76 %) a inzulinem glargin (–0,63 %). V podskupinách s dulaglutidem došlo k poklesu hmotnosti, zatímco terapie glarginem byla spojena s jejím nárůstem (11). Inzulin glargin však nebyl titrován razantně, takže výsledná glykémie nalačno představovala na konci 52. týdne studie 7,3 mmol/l (11).

Studie AWARD‑3 přinesla 52týdenní hodnocení monoterapie dulaglutidem v porovnání s monoterapií metforminem. Primární cíl změny HbA1c po 26 týdnech ukázal výraznější pokles glykovaného hemoglobinu v podskupinách užívajících dulaglutid (1,5 mg –0,78 %; 0,75 mg –0,71 %); u pacientů užívajících metfomin došlo k průměrnému poklesu HbA1c o 0,56 %. Pokles hmotnosti byl srovnatelný ve skupině s metfominem a s vyšší sílou dulaglutidu (17).

Studie AWARD‑4 porovnávala efektivitu dulaglutidu s bazálním inzulinem glargin, oba v kombinaci s inzulinem lispro. Po 26 týdnech byl větší pokles glykovaného hemoglobinu zaznamenán v podskupinách s dulaglutidem (1,5 mg –1,64 %; 0,75 mg –1,59 %) v porovnání s pacienty užívajícími glargin (–1,41 %) (18).

Studiie AWARD‑5 prokázala na konci studie významný pokles HbA1c pro dulaglutid (1,5 mg –1,1 %; 0,75 mg –0,87 %) v porovnání se sitagliptinem (–0,39 %) (10,19). Dulaglutid byl setrvale účinnější v obou podávaných dávkách v porovnání s léčbou 100 mg sitagliptinu po jednom roce i po dvou letech sledování. Rozdíl ve snížení hodnot HbA1c činil okolo 4–6 mmol/mol, nežádoucích účinků (dyspeptické potíže) bylo zaznamenáno více při léčbě dulaglutidem. Po dvou letech léčby byl pokles tělesné hmotnosti výraznější po dávce 1,5 mg dulaglutidu (–2,88 ± 0,25 kg) v porovnání se sitagliptinem (–1,75 ± 0,25 kg), dávka 0,75 mg dulaglutidu nepřinesla statisticky významně vyšší pokles hmotnosti proti sitagliptinu (–2,39 ± 0,26 kg) (10,19).

V klinické studii AWARD‑6 byl dulaglutid v maximální dávce (1,5 mg týdně) porovnáván s liraglutidem, který byl titrován vždy po týdnu až do maximální dávky 1,8 mg denně. V obou podskupinách byl zaznamenán srovnatelně významný pokles glykovaného hemoglobinu (–1,42 % pro dulaglutid vs. –1,36 % pro liraglutid, p < 0,001 pro non‑inferioritu), výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků byl podobný. Léčba liraglutidem v dávce 1,8 mg snížila hmotnost pacientů výrazněji (o průměrných 0,71 kg, p = 0,011). Incidence nežádoucích účinků byla shodná (20).

 

Uvedená data ukazují, že inkretinová terapie je vhodná z důvodů ovlivnění řady patofyziologických cest vzniku DM 2. typu. Jak je to ovšem s náklady na léčbu? V rámci projektu AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu), iHETA (Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment) a DAČR (Diabetické asociace ČR) byla analyzována data 324 pacientů, kteří byli na léčbu inkretiny (inhibitory DPP‑4 a agonisty GLP‑1) převedeni a byli sledováni po dobu 12 měsíců. Pacienti byli na léčbu nasazeni v průměru devět let od vzniku diabetu s hodnotami HbA1c 70, resp 76 mmol/mol. Po roce léčby došlo k signifikantnímu zlepšení glykovaného hemoglobinu (v průměru o 10,4, resp. 10,8 mmol/mol), systolického TK (o 4,7, resp. 4,6 mm Hg), diastolického TK (o 1,8, resp. 3,0 mm Hg), LDL cholesterolu (o 0,3 mmol/l), triglyceridů (o 0,4, resp. 0,2 mmol/l) a tělesné hmotnosti (o 1,6, resp. 4,5 kg). Získané výsledky byly vloženy do dlouhodobého farmakoekonomického modelu, který vychází z UKPDS a je schopen predikovat dlouhodobé přínosy (zabránění mikro‑ a makrovaskulárním komplikacím) a dlouhodobé náklady (náklady na vlastní terapii a léčbu komplikací). Výsledky ukazují, že ve srovnání s léčbou, kterou byli pacienti léčeni před převedením na inkretiny, přináší převedení na inhibitory DPP‑4 a agonisty GLP‑1 prodloužení očekávané délky života, včetně délky života v plné kvalitě (QALY). Rovněž dochází k úspoře nákladů ze zdravotního pojištění na léčbu komplikací.

Výsledky vyjádřené na kohortu 1 000 diabetiků 2. typu ukazují, že v kohortě nových antidiabetik je získáno ve dvacetiletém časovém horizontu 360/450 let života a 310/390 QALY. Dále bude uspořeno 5,2/4,8 mil. Kč přímých nákladů na kardiovaskulární komplikace, 16,5/25,4 mil. Kč nákladů na renální komplikace a 10,5/14,1 mil. Kč nákladů na diabetickou nohu (21).

Brzké využití inkretinové terapie ve vztahu k počátku diagnózy diabetes mellitus 2. typu je racionální s ohledem na mechanismus účinku medikace. Především protektivní vliv na beta‑buňky by se mohl podílet na zpomalení progrese onemocnění. Diskutovaným tématem je rovněž kardiovaskulární efekt analog GLP‑1. Dosavadní data svědčí pro kardiovaskulární bezpečnost všech užívaných analog GLP‑1, navíc byla pro liraglutid prokázána kardioprotektivita suprafyziologické aktivace receptoru GLP‑1 (23,24). Liraglutid je zatím jediný, kde ve studii LEADER (zahrnovala 9 340 pacientů) bylo prokázáno u pacientů ve vysokém kardiovaskulárním riziku významné snížení kardiovaskulární mortality o 22 procent (HR = 0,78; 95% CI 0,66–0,93; p = 0,007), podobně snížil i celkovou mortalitu o 15 procent (HR = 0,85; 95% CI 0,74–0,97; p = 0,02) (81 procent pacientů mělo KV onemocnění v čase randomizace). Aktuálně probíhá studie REWIND s účinnou látkou dulaglutid v dávce 1,5 mg, zahrnující více než 9 900 pacientů s DM 2. typu, kde 31 procent mělo v čase zahájení studie v roce 2011 kardiovaskulární onemocnění. Jedná se o populaci pacientů, která je blízká běžné klinické praxi. Tato studie má mezi studiemi s GLP‑1 RA nejdelší období follow‑up 8 let s průměrnou dobou účasti pacienta ve studii 6,5 roku, nejnižší vstupní hodnotu HbA1c 7,3 % (LEADER – 8,7 %, SUSTAIN 6 – 8,7 %, EXSCEL – 8,0 %) a rozvrstvení pacientů s podílem žen až 41 procent (28). Definitivní vyhodnocení vlivu dulaglutidu na kardiovaskulární bezpečnost/ protektivitu (26) lze tedy očekávat po jejím ukončení v roce 2018.

Kardiovaskulární metaanalýza z dosud proběhlých devíti studií, kde byl užit dulaglutid, ukazuje, že užívání dulaglutidu po dobu až 104 týdnů nezvyšuje riziko kardiovaskulárních příhod. Do této analýzy bylo zahrnuto 3 885 pacientů léčených dulaglutidem a 2 125 na léčbě aktivním komparátorem nebo placebem z celkového počtu 6 010 randomizovaných pacientů (5). Z výše uvedených dat lze vyzvednout hlavní výhodu inkretinové léčby, a to je široce ověřená bezpečnost z pohledu kardiovaskulárního rizika, výskytu pankreatitidy a nízké frekvence hypoglykémií. Zajímá nás pochopitelně, jaké jsou možné nežádoucí účinky dulaglutidu.



Bezpečnost dulaglutidu

Hypoglykémie u pacientů léčených dulaglutidem jsou v podobné míře nebo nižší než u jiných komparátorů. Dulaglutid sám o sobě hypoglykémii nevyvolává, zvýšené riziko jejího vzniku se může objevit v případě kombinace s deriváty sulfonylurey a s inzulinem.

Gastrointestinální nežádoucí reakce jsou nejčastějšími a nejočekávanějšími nežádoucími účinky. Jedná se zejména o nauzeu, zvracení a průjem; v menší míře obstipace a bolesti břicha. Výskyt nauzey typicky vrcholí v průběhu prvních čtyř až šesti týdnů léčby dulaglutidem a potom rychle klesá.

Akutní pankreatitida: Incidence v II. a III. fázi klinických studií byla 0,07 procenta u dulaglutidu v porovnání s 0,14 procenta u placeba a 0,19 procenta u komparátorů s přidanou antidiabetickou terapií nebo bez ní. Při podezření na pankreatitidu by měl být dulaglutid vysazen.

Kardiovaskulární: Dulaglutid je spojen s malým průměrným vzestupem tepové frekvence o 2–4 pulzy za minutu, s malým průměrným nárůstem PR intervalu o 2–3 ms proti výchozím údajům a s 1,5–2,4% incidencí AV bloku prvního stupně.

Renální: Podávání dulaglutidu je bezpečné i u pacientů s mírnou až střední renální insuficiencí (eGFR ≥ 0,5 ml/s/1,73 m2), není třeba snižovat dávku. U pacientů se závažnější renální insuficiencí se podávání nedoporučuje.

Jaterní: U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování dulaglutidu. Praktické informace aneb jak začít s podáváním dulaglutidu Dulaglutid snižuje glykémii, a to nalačno i postprandiálně. Snížení glykémie nalačno po dvou týdnech od zahájení terapie je prediktorem pro rozpoznání pacienta – respondéra na terapii dulaglutidem (27). Zlepšuje sekreci inzulinu (kvantitativně i kvalitativně), snižuje sekreci glukagonu, snižuje chuť k jídlu s následným snížením tělesné hmotnosti. Prokázáno bylo také mírné snížení krevního tlaku (–2,8 mm Hg systolického krevního tlaku proti placebu) (12).

Podle stávající terapie diabetu u vybraného pacienta se doporučuje začít rovnou s dávkou 1,5 mg bez nutnosti titrace dávky jako pro přídatnou léčbu. Ustálené plazmatické koncentrace je dosaženo již po dvou až čtyřech týdnech aplikace. V případě nutnosti monoterapie základní dávka indikovaná pro léčbu diabetu 2. typu je 0,75 mg dulaglutidu.



Terapeutické indikace (Výňatek z SPC)

Přípravek Trulicity (dulaglutid) je indikován u dospělých s DM 2. typu ke zlepšení kontroly glykémie jako:

 

  • monoterapie, pokud dieta a cvičení samotné neposkytují dostatečnou kontrolu glykémie u pacientů, u kterých je užívání metforminu považováno za nevhodné v důsledku intolerance nebo kontraindikací;

 

 

  • přídatná kombinační terapie v kombinaci s dalšími hypoglykemiky, včetně inzulinu, pokud tyto přípravky spolu s dietou a cvičením nepostačují k dostatečné kontrole glykémie.

 

Pokud je přípravek Trulicity přidán ke stávající léčbě metforminem a/nebo pioglitazonem, může být současná dávka metforminu a/nebo pioglitazonu ponechána. Pokud je přidán ke stávající léčbě derivátem sulfonylurey nebo inzulinem, může se zvážit cca 20% snížení dávky derivátu sulfonylurey nebo inzulinu, aby se snížilo riziko hypoglykémie.

U pacientů s mírnou nebo středně závažnou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování. Velmi omezené zkušenosti jsou u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (eGFR [podle CKD‑EPI] < 30 ml/min/1,73 m2) nebo terminálním selháním ledvin, proto se užívání přípravku Trulicity u této populace nedoporučuje (12).



Způsob podání

Přípravek Trulicity se aplikuje subkutánně do břicha, stehna nebo horní části paže. Přípravek se nemá podávat intravenózně nebo intramuskulárně. Dávku je možné podat v kteroukoli denní dobu nezávisle na jídle. Pokud dojde k vynechání dávky, měla by být podána co nejdříve, pokud zbývají alespoň 3 dny (72 hodin) do další plánované dávky. Pokud zbývá méně než 3 dny (72 hodin) do další plánované dávky, měla by být zapomenutá dávka vynechána a další dávka by měla být podána v pravidelně naplánovaný den.

Vliv na kompenzaci diabetu nastupuje u dulaglutidu obvykle do 14 dnů, kdy lze pozorovat postupný pokles glykémie, pokles hmotnosti je individuální v závislosti na compliance pacienta (12).




Kombinace s ostatními antidiabetiky, kontrola po zahájení terapie

Dulaglutid, na trh uvedený pod názvem Trulicity, je lék, který lze kombinovat libovolně, viz doporučení SPC. Indikace je tedy vždy na lékaři individuálně. Z klinické praxe lze říci, že velký efekt obvykle bývá při kratší době trvání diabetu, ideálně pokud je dulaglutid přidán rovnou k terapii metforminem. Významným faktorem pro maximální hypoglykemizující efekt je dobře motivovaný a spolupracující pacient. Pokud je přípravek podáván s MTF nebo PIO, je riziko hypoglykémie velmi nízké. Selfmonitoring glykémií lze doporučit, pokud je analog GLP‑1 přidáván k terapii SU nebo inzulinu.



Dodržení preskripčních omezení

Tak jako u ostatních agonistů GLP‑1 je i u Trulicity plně hrazená preskripce omezena následujícími pravidly: ve zvýšené úhradě (hrazen zdravotními pojišťovnami) u pacientů, u kterých není při podávání maximálních tolerovaných dávek perorálních přípravků po dobu alespoň tří měsíců dosaženo dostatečné kontroly diabetu, definované jako koncentrace HbA1c nižší než 60 mmol/mol, a zároveň při obezitě druhého a vyššího stupně, definované jako BMI nad 35. Nedojde‑li k prokazatelnému zlepšení kompenzace diabetu a 10% či vyššímu poklesu koncentrace HbA1c bez současného vzestupu tělesné hmotnosti po šesti měsících léčby, není agonista GLP‑1 dále indikován. Terapii agonisty GLP‑1 lze zahájit i u pacientů, kteří nesplňují uvedené regulace; tito pacienti si léčbu částečně hradí (12).



Závěr

Podle dostupných výsledků je léčba dulaglutidem dobře snášena, účinnost dulaglutidu v dávce 1,5 mg je shodná s účinností liraglutidu v dávce 1,8 mg, obdobný je vliv na hmotnost, krevní tlak a krevní tuky. Výhodou dulaglutidu je pohodlná aplikace bez nutnosti titrace a ředění přípravku jednou týdně, což zvyšuje adherenci pacienta k léčbě a umožňuje rychlejší dosažení cílových hodnot HbA1c při nízkém riziku hypoglykémie. Výsledky metaanalýzy devíti studií hodnotící kardiovaskulární bezpečnost pozorují trend příznivého ovlivnění kardiovaskulárního rizika u pacientů léčených dulaglutidem oproti komparátorům. Na definitivní odpověď případné kardiovaskulární protektivity si počkáme do konce roku 2018, kdy bude po osmi letech ukončena studie REWIND. Lze tedy shrnout, že dulaglutid:

 

  • je účinný přípravek s pohodlnou aplikací jednou týdně bez nutnosti titrace dávky;

 

 

  • je v dávce 1,5 mg účinnější než exenatid BID a podobný v účinku liraglutidu v dávce 1,8 mg;

 

 

  • má efekt na lačnou i postprandiální glykémii;

 

 

  • je bezpečný, nauzea typická pro celou skupinu ustupuje rychle;

 

 

  • je určen pro kombinaci s PAD i inzulinem;

 

 

  • je od 1. 10. 2017 dostupný v lékárnách v obou sílách (0,75 i 1,5 mg).

 



Literatura:

1. Baggio LL et al. Biology of incretins: GLP‑1 and GIP. Gastroenterology. 2007;132(6):2131–2157

2. Drucker DJ. Enhancing incretin action for the treatment of type 2 diabetes. Diabetes Care. 2003;26(10):2929–2940

3. Thorens B. Glucagon‑like peptide‑1 and control of insulin secretion. Diabete Metab. 1995;21(5):311–318

4. Kvapil M, Rybka J. Inkretinová léčba diabetu. Postgraduální medicína. 2011;13(4):441–450

5. Ferdinand KC et al. Cardiovascular safety for once‑weekly dulaglutide in type 2 diabetes: a pre‑specified meta‑analysis of prospectively adjudicated cardiovascular events. Cardiovasc Diabetol. 2016 Feb 24;15:38

6. Glaesner W, Vick AM, Millican R et al. Engineering and characterization of the long‑acting glucagon‑like peptide‑1 analogue LY2189265, an Fc fusion protein. Diabetes Metab Res Rev. 2010;26(4):287–296

7. Kuritzky L, Umpierrez G, Ekoé JM, Mancillas‑Adame L, Landó LF. Safety and efficacy of dulaglutide, a once weekly GLP‑1 receptor agonist, for the management of type 2 diabetes. Postgrad Med. 2014;126(6):60–72

8. Wysham C, Blevins T, Arakaki R et al. Efficacy and safety of dulaglutide added onto pioglitazone and metformin versus exenatide in type 2 diabetes in a randomized controlled trial (AWARD‑1). Diabetes Care. 2014;37(8):2159–2167

9. Gough SC, Bode B, Woo V et al. Efficacy and safety of a fixed‑ratio combination of insulin degludec and liraglutide (IDegLira) compared with its components given alone: results of a phase 3, open‑label, randomised, 26‑week, treat‑to‑target trial in insulin‑naive patients with type 2 diabetes. Lancet Diabetes Endocrinol. 2014;2(11):885–893

10. Weinstock RS, Guerci B, Umpierrez G et al. Safety and efficacy of once‑weekly dulaglutide versus sitagliptin after 2 years in metformin‑treated patients with type 2 diabetes (AWARD‑5): a randomized, phase III study. Diabetes Obes Metab. 2015;17(9):849–858

11. Giorgino F, Benroubi M, Sun JH et al. Efficacy and Safety of Once‑Weekly Dulaglutide Versus Insulin Glargine in Patients With Type 2 Diabetes on Metformin and Glimepiride (AWARD‑2). Diabetes Care. 2015;38(12):2241–2249

12. Souhrn údajů o přípravku Trulicity. http:// www.ema.europa.eu/docs/cs_CZ/document_ library/EPAR‑Product_Information/ human/002825/WC500179470.pdf

13. La Barre J. Sur les possibilités d’un traitement du diabete par l’incretine. Bull Acad R Med Belg. 1932;12:620–634

14. Heller H. Über das insulinotrope Hormon der Darmschleimhaut (Duodenin). Arch Exp Pharmakol. 1935;177:127–133

15. Schmidt WE, Siegel EG, Creutzfeldt W. Glucagon‑like peptide‑1 but not glucagon‑like peptide‑2 stimulates insulin release from isolated rat pancreatic islets. Diabetologia. 1985;28(9):704–707

16. https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni‑ ‑medicina/inkretinova‑analoga‑v‑terapii‑diabetes‑melitus‑481153

17. Umpierrez G, Tofé Povedano S, Pérez Manghi F et al. Efficacy and safety of dulaglutide monotherapy versus metformin in type 2 diabetes in a randomized controlled trial (AWARD‑3). Diabetes Care. 2014;37(8):2168–2176

18. Blonde L, Jendle J, Gross J et al. Once‑weekly dulaglutide versus bedtime insulin glargine, both in combination with prandial insulin lispro, in patients with type 2 diabetes (AWARD‑4): a randomised, open‑label, phase 3, non‑inferiority study. Lancet. 2015;385(9982):2057–2066

19. Nauck M, Weinstock RS, Umpierrez GE. Efficacy and safety of dulaglutide versus sitagliptin after 52 weeks in type 2 diabetes in a randomized controlled trial (AWARD‑5). Diabetes Care. 2014;37(8):2149–2158

20. Dungan KM, Povedano ST, Forst T et al. Once‑weekly dulaglutide versus once‑daily liraglutide in metformin‑treated patients with type 2 diabetes (AWARD‑6): a randomised, open‑ ‑label, phase 3, non‑inferiority trial. Lancet. 2014;384(9951):1349–1357

21. http://www.dm2t.cz/clanek/1726/klinicke‑a‑ ‑ekonomicke‑prinosy‑novych‑antidibetik‑v‑cr/

22. Wysham C, Blevins T, Arakaki R et al. Efficacy and safety of dulaglutide added onto pioglitazone and metformin versus exenatide in type 2 diabetes in a randomized controlled trial (AWARD‑1). Diabetes Care. 2014;37(8):2159–2167

23. Marso SP, Poulter NR, Nissen SE et al. Design of the liraglutide effect and action in diabetes: evaluation of cardiovascular outcome results (LEADER)trial. Am Heart J. 2013;166(5):823–830.e5

24. Marso SP, Daniels GH, Brown‑Frandsen K et al.; LEADER Steering Committee; LEADER Trial Investigators. Liraglutide and Cardiovascular Outcomes in Type 2 Diabetes. N Engl J Med. 2016;375(4):311–322

25. Krčma M. Inkretinová léčba – patofyziologické poznámky. ZN plus. 2017;66(20):6–9

26. Gerstein HC et al. Design and baseline characteristics of participants in the Researching cardiovascular Events with a Weekly INcretin in Diabetes (REWIND) trial on the cardiovascular effects of dulaglutide. Diabetes Obes Metab. 2018;20(1):42–49

27. Grunberger G et al. Early fasting glucose measurements can predict later glycaemic responseto once weekly dulaglutide. Diabet Med. 2016;33(3):391–394

28. Ferdinand KC, Mahata I. Cardiovascular outcome studies with glucagon‑like peptide 1 receptor agonists – what will REWIND add? Ann Transl Med. 2017;5(23):476

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Nejen ukolébavky

7. 12. 2021

Na svět ročně přichází asi 15 milionů předčasně narozených dětí. Různou, někdy dlouhou dobu žijí na novorozeneckých jednotkách intenzivní péče.…

Krátce

7. 12. 2021

Co je nového u nealkoholické steatohepatitidy? Vzhledem k rostoucímu významu nealkoholického ztukovatění jater (NAFLD) a jeho zánětlivých projevů …

Dum spiro, spero…

7. 12. 2021

Jeden kongres, jedno sympozium, ale hned dvě témata – jednak CHOPN, jednak deprese. To, co je spojuje, jsou třeba smutná čísla ze statistik. Podle…