Důvody k léčbě skalpelem i frézou
Temporomandibulární kloub se řadí mezi nejsložitější klouby v lidském těle. Zajišťuje pohyb mezi dolní a horní čelistí. Nároky, které se na něj kladou, jsou velmi vysoké už vzhledem ke spřaženosti dvou kontralaterálních kloubů, o jejichž souhře rozhoduje postavení čelistí, stav chrupu, změny ve skusu po stomatologickém ošetření či traumatu a absence jednotlivých zubů. Síla žvýkacího svalstva je značná a tomu odpovídá tlak vyvíjený na samotné kloubní plochy. Navíc funkční zatížení může být nesymetrické v závislosti na nefunkčnosti skusu či bolestivosti. Jamka bývá často mělká a při větším otevření úst a nesymetrickém pohybu čelisti dochází k subluxacím kloubů. Změny v čelistních kloubech mohou být způsobeny také poraněním střední obličejové etáže a dolní čelisti.Všechny tyto vlivy mohou zapříčinit bolestivost kloubu, který se nalézá před přední stěnou zevního zvukovodu. To je důvodem, proč velká část pacientů zaměňuje tuto bolest za bolest v uchu. Nemocní jsou často léčeni na tubární katary či záněty zevního zvukovodu a léčba samozřejmě nevede k úspěchu. Odezva na patologické zatížení temporomandibulárního kloubu je individuální. Po onkologických operacích, při absenci části vzestupného ramene včetně kloubní hlavice, je pohyb čelisti realizován jen jedním kloubem, přičemž druhá strana je volně uložena v měkkých tkáních. Tento stav nebývá většinou spojen s velkými obtížemi.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2005, strana 9
Zdroj: