Dva lékaři, dva vlastenci...

Mimořádně talentovaní i pracovití byli samozřejmě oba dnešní jubilanti, leč první přelétavý jurodivec odhodlaný měnit svět nekompromisně, třebas i proti jeho vůli; druhý pak střízlivý, smířlivý, avšak o to zaměřenější, vytrvalejší...

Ideál nezná počtíčků

Karel Slavoj Amerling vystudoval medicínu a získal doktorát z mineralogie, přičemž "sám se sebou ohromně zápasiti jsem musel, neboť bych se byl neodolatelně rád všemu naučil, každé vědě, každému umění a nauce, abych každému zaměstnání lidskému od rolnictví až ku nebehlednému hvězdářství řádně rozuměl, an jsem přesvědčen byl, že každé bádání své překrásné stránky a utěšené hlubokosti má".

V březnu 1837 zakládá společnost Stálci (= stálí odběratelé knih klasiků), pro niž vydal mj. Homéra a Shakespeara. Po sedmi letech edice zaniká.

V roce 1839 začal budovat "ideální školu" pro české učitele. Podle bájné tvrze, kde se vzdělávali staří Přemyslovci, ji nazval Budeč. Z půjček a příspěvků postavil v roce 1842 na Karlově třípatrový dům s hvězdárnou, zahradou a botanickou zahradou. V prvním patře se nacházely posluchárny, ve druhém laboratoře, dílny, přírodovědecký sál, umělecké ateliéry.

Ve třetím Amerling kurýroval nemocné: "Když nemocný zablaněný, t.j. zabalený do mokrých prostěradel a pak do houně vecpaný, bez jídla a pití 4 až 8 hodin až do potu zůstane, tu pot bývá přesmrdutý a moč kalná, a ač na dlouho stolice se zarazí, přece bez klystýrů přijde a vyčistí se dovnitř zahnané vyraženiny. To-li vícekráte se podle potřeby učiní, nabývá konečně nemocný celého zdraví."

O činnosti v Budči Amerling píše: "Hned ráno od 6 do 7 se začíná učit; pak jdou žáci snídat; v 8 se drží lučba až do 10, pak mechanické práce, soustruhování, dělání štočků, hlobení, lepení, dělání strojů, vývěv, hlatí (krystalů), mlunostrojů (elektrostatických zařízení). Po obědě tělocvik v každém okresu posunním, posun omluvném, šermířském a slušnickém, rytí v zahradě, zakládání školek na dřeva průmyslníkům potřebná...

Pak jest měřictví, průhlednictví a rejsování. Ode čtyr hudba a především zpěv. Od 8 až do 10 večer fysika, a když jasné nebe, hvězdářství."

V budově postupně začaly fungovat i dívčí škola, hudební škola, fotoateliér a další novoty v české verzi vesměs první.

Poté, co Budeč navštívilo několik Rusů (včetně ministra osvěty), policie tam provedla razii. Věřitelé zpanikařili. Marně je zoufalý zakladatel zapřísahal: "Ideál nezná počtíčků!" Na podzim 1843 předluženou Budeč přebírá hrabě Lev Thun.

V zimním semestru 1844-1845 smí Amerling vést na lékařské fakultě kurs pro ženy. Přednáší hlavně praktickou chemii a fyziku, estetiku a domácí zdravovědu.

V té době též ustavuje Spolek ctnostných (tj. vědění chtivých učedníků a řemeslníků), pro které přednáší v nedělní škole. I ten po několika letech skončil, zůstala po něm Amerlingova dvoudílná česká učebnice chemie (1851,1854).

V roce 1848 je pověřen řízením českého učitelského ústavu (tzv. české hlavní školy).

Čtyři roky nato vydává první českou encyklopedii Orbis pictus.

Během 1856 zakládá Fysiokratickou společnost, jejímž úkolem "je péče o přírodní hospodářství, rozšiřování metod, jejichž dodržování povede ke zvyšování blahobytu lidské společnosti, omezování škodlivých jevů v přírodě a jejich odstraňování, hledání příčin těchto škod a jejich potírání". K témuž cíli vytváří ambiciózní filosofický směr diasofie ("průvěda"), který měl propojovat přírodu, hospodářství a spiritualitu.

Na jaře 1868 je Amerling z vedení školy odvolán. Tři roky nato iniciuje zřízení ústavu pro defektní mládež a stává se jeho ředitelem.

Svěřence léčí a vychovává hudbou, vytváří základy speciální pedagogiky.

V osobním životě si tento nesmírně charismatický muž moc neužil; jeho životní láska si vzala jiného, manželka - jakkoli zasloužilá vlastenka - byla nadána náturou prudérní měšťky.

Karel Slavoj Amerling umírá na Dušičky 1884 - sedmasedmdesátiletý, slavný, chudý, bezdětný. "Budu-li jen trochu zdráv, nepřestanu budit pro ráj a nebe," píše krátce před smrtí.

Patron stonajících dětí

Na podzim 1856, tedy ve stejném roce, kdy Amerling ve svém vrcholném období zakládá fyziokratickou společnost, nastupuje do dětské nemocnice v Praze Na Moráni, německé, jediné v českých zemích, mladý doktor medicíny Bohdan Neureutter (narozen 20. listopadu 1829 v Praze). Česky psal zprvu jen špatně, zato česky myslel; když se roku 1874 stal primářem, zaměstnával stejnou měrou lékaře obou národností.

Po vzniku české lékařské fakulty v roce 1883 je Neureutter jmenován přednostou její zamýšlené pediatrické kliniky; v měsíci Amerlingova úmrtí, konkrétně 28. listopadu 1884, pak dosahuje i svého formálně nejvyššího titulu - stává se prvním českým profesorem dětského lékařství (mimořádným, prvním řádným profesorem pediatrie se stane roku 1912 jeho nástupce Matěj Pešina).

Začátky kliniky byly krušné. Neměla vlastní prostory (nemocnice Na Moráni připadla klinice německé), přednášky, úsporně spojené s ordinací, běžely na městské poliklinice. Na Neureutterovo neustálé naléhání vláda koupila pro kliniku dům (na rohu Kateřinské a Viničné ulice).

Pro nedostatek peněz na jeho adaptaci začala v něm roku 1888 pracovat pouze dětská ambulance, na dětskou nemocnici (25 lůžek) s klinikou (10 lůžek) došlo za další tři roky. Pamětník vzpomíná: "Na konci každého měsíce sešli se Neureutter a Haasz (asistent) za přítomnosti výpomocných lékařů a vyúčtovali měsíční hospodářství nemocnice a kuchyně.

Když byli s počtem hotovi, ptával se Neureutter: ,Tak, kolik se nedostává, mladíci?' a již vytahoval z kapsy peníze, aby nedoplatek zaplatil. Přišel-li za ním na kliniku privátní pacient, odevzdával peníze do společné kasičky, z níž se kupovaly věci potřebné pro kliniku, jež Spolek klinice nebyl povinen dáti." Stejně nezištně Neureutter podporoval i jiné ušlechtilé věci, dlouhá léta byl kupříkladu bezplatným lékařem Národního divadla a ústavu hluchoněmých.

Vedle veškeré své lékařské, pedagogické a organizační činnosti stačil publikovat přes 40 původních prací především z oboru dětské infektologie. Vedle tehdy nejběžnějších dětských chorob skrofulózy a tuberkulózy se hodně věnoval záškrtu: za své si koupil imerzní mikroskop k identifikaci "Löfflerových bacilů", zavedl na klinice intubaci hrtanu a protizáškrtové sérum. Nekompromisně propagoval očkování proti neštovicím, systematicky se zabýval studiem výživy kojenců, jejich průjmu ("běhavky") a zácpy ("tuhavky").

Jako bystrý a citlivý diagnostik, terapeut a prognostik ("prognóza dělá mistra") doby předlaboratorní úročil své zkušenosti v lapidárních sentencích ("děvče s dlouhými řasami, pozor na tuberkulózu, dítě vypadá moudře, pozor na nemoc") i "zázračných" diagnózách: z pohybujícího se pravého chřípí diagnostikoval zánět pravého plicního laloku, čichem rozeznal spálu atd. Ale především: "Nemáme před sebou nemoc, ale nemocné dítě," nabádal mediky.

Paralelně s tím vším založil v roce 1885 Spolek pro zřízení a vydržování české dětské nemocnice (anonymně věnoval 1 000 zlatých jako počinek). Jedenáct let pak neodbytně leštil kliky mocných, než magistrát koncem roku 1896 uvolnil obecní pozemek na horním Karlově a zavázal se postavit na něm dvě budovy (dalších tří z šesti plánovaných se ujala Pražská městská spořitelna, poslední financoval spolek).

Základní kámen k této České dětské nemocnici spočinul v základech v listopadu 1898. V dubnu 1899 profesor Neureutter ve spánku zemřel. Jelikož tento urostlý, elegantní muž zůstal starým mládencem, své jmění čítající 120 000 zlatých odkázal "své" nemocnici, dílem pak i některým jiným dobročinným ústavům.

Komplex moderní české dětské nemocnice s 270 lůžky byl otevřen v roce 1902.

Snílek, honič mnoha zajíců Amerling, vytrvalec jednoho cíle, praktik Neureutter. Oba typy osobnosti mají své místo v dějinách, nicméně každý z nás v duchu dá přednost jen jednomu z nich. Kterému vy?

Zdroj: Medical Tribune