Dva tucty geriatrických otazníků: Otazník čtvrtý: Kdo, kdy a proč je casus socialis?
Co to znamená, když označíme pacienta jako casus socialis? Máme tím na mysli, že je neupravený, zanedbaný, že nedodržuje hygienické návyky – a podle představ koho? Nebo je to člověk sociálně „nepřizpůsobivý, na okraji společnosti“, asociální (tedy casus socialis asocialis) – především bezdomovec či debaklový alkoholik? Nebo se jedná o člověka zcela nesoběstačného s osobním asistentem, na němž je celodenně závislý, či sice méně nesoběstačného, ale tím pádem bez osobního asistenta, pročež „zanedbaného“? Je to člověk v sociální nouzi, který potřebuje pomoc sociálního pracovníka a finanční dávky,nebo osoba zneužívající zdravotnictví, která má být naopak „zkasírována“ za nemocniční pobyt nahrazující sociální azyl? Nebo jde o vše dohromady, či o něco zcela jiného?I když pravděpodobně v žádné české lékařské učebnici ani monografii pojem casus socialis nenajdeme (výjimkou potvrzující pravidlo je Propedeutika klinické medicíny profesora Marka a kol. z roku 2001), není o něj v dekursech mnohých nemocničních oddělení nouze. Kromě bezdomovců jsou za sociální případy označováni převážně senioři určitého typu. Nejde o jeden ze signálů deformovaného pojetí geriatrických problémů v ČR?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2005, strana 6
Zdroj: