Dva tucty geriatrických otazníků: Otazník třetí: Neobměkčí nás ani osud veteránů?
Nevím, kdy tento „otazník“ vyjde, ale psán je 11. listopadu na Den veteránů, kterým si svět, ČR dosud jen okrajově, připomíná konec 2. světové války, zásluhy, osobní hrdinství, utrpení a památku někdejších bojovníků a také problémy a potřeby těch z nich, kteří dosud žijí – leckdy ve svízelných podmínkách a s novým trápením. Ve Velké Británii probíhají ten den i veřejné sbírky na projekty pro veterány – umělý vlčí mák v klopě říká nejen „nezapomněli jsme na vás“, ale také „myslíme na vás“, „přemýšlíme, zda pro vás nemůžeme něco udělat“. Lidský rozměr Dne veteránů je v něčem jiném než v tzv. národních zájmech a kladení věnců, o němž tak výstižně zpíval Karel Kryl, že „jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet; je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet“.Osobní asistence ani pro hrdiny
Letos byly v ČR před Dnem veteránů medializovány případy generálmajorů Jana Babince a Rudolfa Pernického. Oba byli na sklonku svého života vypovězeni z penzionu pro veterány, neboť již nesplňovali kritéria funkční zdatnosti (soběstačnosti) a ošetřovatelské nenáročnosti, kladená na jeho obyvatele. Na tvrdost a absurdnost postupu upozornila ministerstvo obrany kromě tisku i Rada pro seniory při Českém helsinském výboru. Odpověď byla administrativně neprůstřelná – postup plně odpovídá platným směrnicím. Nejsou ovšem naše směrnice kruté a chybné, když umožňují, ba nařizují, aby i lidé těšící se důstojnosti mimořádných zásluh a mravních postojů byli poníženi narušením identity a sebeúcty a stresováni změnou prostředí, protože již neodpovídají normám? Neměly by se normy a služby přizpůsobovat potřebám křehkých lidí a nikoli naopak? A jaké vlastně jsou nároky na soběstačnost pro devadesátileté válečné veterány? Není chyba v chudosti a nesamozřejmosti služeb v seniorském zařízení? A pokud ano, jde o lenost personálu nebo o lakotu zřizovatele, který nezaměstná potřebné pečovatele a ošetřovatele? Pokud jde o peníze, zkoušel někdo získat pro osobní asistenci „laciné“ dobrovolníky, kontaktoval např. Národní dobrovolnické centrum Hestia? Ani pro veterány – národní hrdiny se v ČR nikdo nenašel?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19A/2005, strana 3
Zdroj: