Dvořáček: Evropa zdravotnictví dlouho nechávala stranou. Co teď připravuje, ovlivní každého

„Pozice, které má Česká republika zastávat vůči změnám chystaným v Evropské unii, musejí vznikat zezdola. Máme mluvit se všemi účastníky zdravotního systému, jestli to, jak jsou formulovány záměry, jim bude vyhovovat,“ říká Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M., který se od 1. února 2022 stal politickým náměstkem ministra zdravotnictví pověřeným přípravou a vedením českého předsednictví v Radě EU v agendě zdravotnictví.

• Nastupujete na ministerstvo zdravotnictví jako politický náměstek. Doporučila vás nějaká politická strana?

Jsem politický náměstek, ale nemám nominaci od žádné politické strany. Je to rozhodnutí pana profesora Válka a já jsem za to, musím říct, velmi rád.

• Předpokládám, že jste spolu byli v kontaktu už v předchozím volebním období, když byl poslancem…

Je to tak. Spolupracovali jsme už v minulosti a řešili jsme spolu spoustu témat. Už v minulosti jsem s panem profesorem probíral, že se nám blíží předsednictví. Farmaceutický průmysl se tím zabývá poměrně dlouho. Ta agenda mě ale zajímá nejenom z pohledu průmyslu. Když se podíváte, co vlastně Evropská komise a Evropská rada otevřely k projednávání, tak bych řekl, že je dnes v procesu přípravy nebo na začátku projednávání historicky největší množství zdravotních témat. Je to unikátní příležitost, že Česká republika bude předsedat Radě EU právě v době, kdy jsou otevřená zdravotní témata. To je zajímavá konstelace. Zdravotnictví je oblast, kterou Evropa dlouho nechávala na národních státech, a teď se k ní po letech vrací.

• Jak máte pro sebe vyjasněn ten přechod z role prosazování zájmů průmyslu do role úředníka. Jak to vnímáte?

Podal jsem výpověď a nastupuji na ministerstvo zdravotnictví. Není tam žádný přechodový moment. Dělám tlustou čáru za tím, co jsem dělal doteď: jeden zaměstnavatel, druhý zaměstnavatel. Tuhle zkušenost jsem udělal už několikrát. Když jsem končil v CzechInvestu na ministerstvu průmyslu a obchodu, přecházel jsem zase na stranu „průmyslu“.

Je pro mě výhodou, že evropská problematika není podle mě vnímána jako oblast, která by byla úplně kontroverzní v tom kontextu, že přicházím na ministerstvo zdravotnictví z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. S panem profesorem Válkem jsem domluven striktně na agendě předsednictví, což je práce primárně organizační, navíc propojená se znalostí toho, jak fungují evropské procesy. Díky tomu, co jsem dělal doteď, jsem měl možnost pravidelně pracovat v Bruselu, a také jsem pracoval s odbornými společnostmi na evropské úrovni i s pacientskými organizacemi na evropské úrovni. Mám striktně vymezenou agendu, poměrně dlouho jsem na tom s panem profesorem Válkem pracoval. Nic, co se týká úhrady léčiv, do mé agendy nespadá.

Předsednictví je širokánské téma, které má přesah od elektronizace po udržitelnost zdravotních systémů. Je tam komunikována i celoevropská dostupnost léčiv, ale já tam ten střet zájmu nevidím, protože to je oddělená agenda. Navíc je ta agenda tak strašně široká a čas a energii konzumující, že stejně na nic jiného nezbude čas.

Po jedenácti letech v asociaci se těším, že zase budu pracovat pro veřejný sektor, a navíc budu mít na starost agendu, která je strašně zajímavá. Doufám, že budu úspěšný i v této rovině.

Navíc jsem se za těch jedenáct let i v asociaci snažil témata pokládat tak, aby to bylo v zájmu celého zdravotnictví. To byla skvělá zkušenost.

• Věříte tedy, že bude české předsednictví Radě EU v oblasti zdravotnictví úspěšné?

Na ministerstvu zdravotnictví, na Státním ústavu pro kontrolu léčiv i na Stálém zastoupení ČR při EU jsou lidé, kteří mají zkušenost a chtějí práci dělat s nadšením. Mohla by to být úspěšná záležitost. Navíc vidím velké množství zdravotnických odborníků, kteří se na to velice těší. Je tu množství lidí, kteří to vnímají jako obrovskou příležitost nás někam posunout, ať v oblasti onkologie, screeningu, zdravotnických dat… Myslím, že to bude velmi zajímavá spolupráce. Může to být inspirativní pro celý zdravotní sektor.

Zároveň je mnoho kolegů a kolegyň, kteří teprve začínají přemýšlet o tom, jestli má české předsednictví nějaký vliv na jejich fungování v kontextu poskytování zdravotní péče. To, co Evropa připravuje, se ovšem promítne do všech oblastí.

• Jak se může rozhodnutí evropských orgánů do běžného fungování promítnout?

Mám za sebou zkušenost s implementací protipadělkové směrnice. To je přesně ukázka toho, kdy jsme zaspali možnost ovlivnit, jak bude směrnice a následující nařízení vypadat. Pak to zasáhlo nejenom průmysl, ale i distributory a lékárníky. Vyžadovalo to poměrně velké množství energie i od Státního ústavu pro kontrolu léčiv, od ministerstva a tak dále. Byl to obrovský projekt a je otázkou, jestli investice, které musely všechny dané subjekty vynaložit, odpovídají těm rizikům, které padělky v Evropě představují. Jsem rád, že to dneska funguje. Ale ten systém je velice robustní a finančně a organizačně náročný, přitom množství záchytů je téměř na nulové úrovni. Vím o jediném záchytu, a to teoretickém. Daná krabička na území Evropské unie ani nedoputovala.

A to je přesně ono. V Čechách jsme zvyklí si na Evropu stěžovat a hledat negativa, která tam jsou, ale častokrát je negativum způsobené tím, že jsme se tomu tématu nevěnovali. Nařízení o padělcích jsme se začali věnovat až v době, kdy bylo hotové, a v té chvíli nezbylo než to implementovat v obrovském rozsahu, jaký to mělo.

Jsem rád, že teď můžeme navázat na to, co v této věci dobře rozběhnul pan ministr Adam Vojtěch. Pozice, které má Česká republika zastávat vůči změnám chystaným v Evropská unii, musejí vznikat zezdola. Máme mluvit se všemi účastníky zdravotního systému, jestli to, jak jsou formulovány záměry, jim bude vyhovovat.

Nejsme v izolaci. Máme nějaké prezidentské trio, což je Francie, pak my a pak Švédsko. Jsem rád za Švédsko, protože může mít velmi podobný pohled jako menší země Evropské unie, takže si myslím, že můžeme najít velmi zajímavou spolupráci. Zároveň budeme muset hledat partnery mezi dalšími menšími zeměmi, abychom dokázali věci formulovat za Českou republiku tak, abychom za pět let nenaříkali podobně, jako jsme naříkali, když přišla protipadělková směrnice a nařízení.

• Když jste se zmínil o protipadělkové směrnici, je tady nějaký způsob, jak by se dal do budoucna celý ten systém lépe využít?

To je výborná otázka, protože systém generuje nesmírně důležitá data. Problém je, že ho ne všechny země v Evropě implementovaly tak dobře jako třeba my, Německo, Slovensko nebo skandinávské státy. Jsme jedni z nejlepších v tom, jak hladce ten systém funguje a jak je všechno propojené. Data, která systém generuje, se dnes využívají úplně minimálně. Od začátku je vlastníkem dat ten, kdo je generuje. Ale subjekty typu Státního ústavu pro kontrolu léčiv po celé Evropě, potažmo Evropská léková agentura, případně i nová agentura, která má vznikat pro emergentní zdravotní situace, mohou využít ta data tak, aby sledovaly tok léčiv po Evropě. Poslední dva roky v některých momentech krize docházelo k nedostupnosti léčivých látek, protože byly narušeny dodavatelské řetězce z Indie, Číny i ze Spojených států, když přestala létat letadla. V Evropě docházelo k lokálním nedostupnostem. Někde zásoby byly, jinde začaly docházet nebo došly. Velice složitě se řešilo, jak se mají léčiva dopravit tam, kde mají být. Protipadělkový systém by mohl v reálném čase ukázat, kde kolik léčiva mají. Tu informaci mohou získat jedině regulační autority. Z hlediska krizového řízení by taková informace v momentě plné implementace tohoto systému v evropských státech umožnila Evropské unii řídit dostupnost tak, aby pacienti v Evropě nebyli ohroženi. Primárním účelem je ochrana proti padělkům, ale v zásadě by systém mohl umožnit evropským autoritám zabránit nedostupnosti.

• Bude to aktuální téma teď při našem předsednictví?

Máme pořád země jako Francie, kde není připojena velká část lékáren. Máme perfektní přehled za Německo, Česko, Slovensko, Maďarsko, dnes již i jižní Evropu, Skandinávii, ale dokud systém nebude plně implementován všude, jak má, nebude to dobře využitelné. Je na tlaku Evropské komise, aby i ty zbylé země systém zavedly, aby sekundární využití bylo vůbec možné.

• Mluvil jste o tom, že často dochází k podcenění agendy, která se na úrovni Evropy projednává. Mění se na tom něco? Začínají si hráči v Česku uvědomovat význam evropských témat?

V minulosti to bylo přísně limitováno. Vidím ale, že i díky kulatým stolům, které ministerstvo organizuje, účast subjektů, které k tématům přicházejí, roste. Roste zájem organizací, jako je Hospodářská komora nebo Svaz průmyslu a dopravy. Skvělé je, že pacientské organizace jsou napojeny na svoje evropské zastřešující organizace. Dostávají tak informaci o tom, čemu se mají věnovat. Podobně se i odborné společnosti začínají intenzivně věnovat evropské agendě, a to nejenom na úrovni ČLS JEP, která v tom byla a je aktivní, ale i na úrovni jednotlivých odborných společností, jako je Česká onkologická společnost a mnohé další. Mají s tím již zkušenosti. Onkologická společnost například s Europe’s Beating Cancer Plan. To je poměrně robustní vize Evropy o tom, jak poskytovat srovnatelnou onkologickou péči napříč celou Evropou. Plán je navázán na finanční výzvy, které mohou čerpat jednotlivé evropské státy, na různé typy aktivit, ať je to prevence, komunikace vůči pacientovi, nebo další věci. Jsem přesvědčen, že jak Evropa vytvořila velký plán boje s rakovinou, vzniknou podobné plány do budoucna pro další klíčové terapeutické oblasti. Je to dobrá cesta pro to, aby se kvalita a úroveň péče o pacienta v Evropě začaly sbližovat. Nebudou asi nikdy úplně stejné, protože to samozřejmě závisí na tom, jaké národní plány mají jednotlivé země a co preferují. Tohle ale pomůže, aby pacient, který se přesouvá napříč Evropou, věděl, jaký typ péče může čekat. Úzce je s tím propojeno další téma, a to je sdílení dat.

• Mělo by jednotlivým hráčům pomáhat ministerstvo zdravotnictví, aby se dozvěděli, že se jich týká nějaká evropská agenda?

Rolí ministerstva zdravotnictví je dát vědět všem potenciálně zapojeným subjektům, že je tu téma, nad kterým se mají zamyslet, a že mají formulovat, co je podle nich klíčové, aby Česká republika prosazovala. To neplatí jen během předsednictví, ale i po něm. České předsednictví a mediální pozornost, která bude evropským tématům více věnována, můžeme využít k posílení zájmu o tuto agendu. Zdravotnická témata se budou v Evropě intenzivně řešit i v příštích pěti letech, možná mnohem déle. Informace by každopádně měly od ministerstva zdravotnictví chodit. Často to nejsou věci, které by byly veřejně všeobecně známé. Pacientské organizace a odborné společnosti sice dostanou informace od svých evropských partnerů, ale například u zdravotních pojišťoven nebo poskytovatelů taková propojenost není. Je na ministerstvu, aby se jich ptalo na názor. I na ně může mít budoucí evropská legislativa dopad.

• Dopad na velké množství hráčů může mít legislativa pro sdílení zdravotních dat European Heath Data Space. Má v této věci Česká republika jasný postoj, nebo ještě ne?

Za Českou republiku šly už k European Health Data Space komentáře, mimo jiné při veřejné konzultaci. V této chvíli víme, jak zásadní rozsah by směrnice měla mít. V řádu několika měsíců bude znám návrh textu směrnice, pravděpodobně už na konci letošního prvního čtvrtletí. Je to jedno z témat, která budou během našeho předsednictví velmi intenzivně diskutována, jak z pohledu etického, právního, tak technického, aby byla data přenositelná a aby díky nim mohla Evropa lépe plánovat. Zároveň by z toho měli profitovat pacienti, kteří se přesouvají Evropou, aby mohla být sdílena jejich data potřebná při poskytování zdravotních služeb. Obrovská debata bude o ochraně dat pacientů, tak aby byla bezpečná a zároveň aby byla zajištěna kvalitní a dostupná péče. Dopad bude mít i technická část směrnice, která se týká standardů. Máme tu zákon o elektronizaci zdravotnictví. Jakmile bude znám návrh textu směrnice, rozeběhne se několikaměsíční proces, ve kterém bude důležité, abychom ho správně vyhodnotili a našli rizika a benefity, které nám směrnice může přinést. Bude to vyžadovat intenzivní práci ÚZIS, SÚKL, ministerstva zdravotnictví a samozřejmě všech dalších subjektů, které na digitalizaci zdravotnictví pracují.

• Co by mohla evropská směrnice o sdílení dat přinést v oblasti výzkumu?

Podle mě to může být nesmírně důležité například pro pacienty se vzácným onemocněním. Může to mít velmi pozitivní dopad na práci odborníků i na to, jak jsou směřovány další finance na výzkum a vývoj. Na druhou stranu to může být úžasná možnost pro výzkum civilizačních onemocnění v širokém měřítku. Otevírá se možnost podpory akademického sektoru, akademických klinických studií. Je to šance pro pacienty i pro systém, plánovat na základě reálných dat. Jsou tu možnosti využití big data. Díky tomu, jak se v posledních letech proměnil ÚZIS, a díky Národnímu zdravotnickému informačnímu systému NZIS to pro nás přináší velkou příležitost. I od odborných společností je poptávka intenzivně spolupracovat na zpracování dat. Najednou tu nebudou jen data o populaci z České republiky, ale celé Evropy. Nebudeme koukat do mlhy, ale můžeme připravovat akční plány pro zlepšení péče v Evropě v každé významné oblasti s jasnou znalostí věci.

• Může to vést k tomu, že si lékař z Motola bude moci při své studii konkrétní léčby diabetu vyžádat celoevropská anonymizovaná data?

Ve výsledku to tak být může a výzkumné týmy z České republiky mohou získat přístup k anonymizovaným datům z celé Evropy. Nebo to také může dopadnout tak, že vznikne velmi formální regulace, ze které žádný konkrétní benefit nevyplyne. Oba scénáře už jsme v Evropě viděli. Záleží na práci, která nás čeká. Kdo by měl lépe formulovat, jak mají věci vypadat, než zdravotničtí odborníci a případně pacienti? Když se podíváme na pacientské organizace ve Spojených státech nebo Francii, jsou to organizace, které dokážou samy formulovat a připravit klinickou studii o využití stávajících léčiv nebo postupů. Kdo jiný by měl formulovat, co má vliv na kvalitu života pacienta?

• Je role pacientských organizací evropské téma, kterému se můžete jako náměstek na ministerstvu zdravotnictví také věnovat?

Doufám, že ano. Sleduji dlouhodobě, jak Evropa hledá cestu, jak evropské organizace zapojit do hodnocení účinnosti a bezpečnosti léčiv i zdravotnických prostředků. Vymýšlí také, jak vtáhnout pacientské organizace do pojmenování nenaplněných potřeb, které je nutné řešit. Jsem přesvědčen, že v České republice jsme se za posledních deset let zásadně posunuli v tom, jak jsou pacienti aktivní. Je skvělé, že nemusíme stavět na zelené louce, že se hodně práce už udělalo.

Díky Norským fondům vznikla Národní asociace pacientských organizací (NAPO). Nemohl být lepší moment pro její vznik než zhruba půl roku před naším předsednictvím. Pro národní organizaci zastřešující pacientské spolky je to příležitost ukázat, že nejen v největších evropských zemích, ale i v České republice se přístup k pacientovi změnil a pacienti tu jsou partnery ve všech procesech. Je to pro ně šance na úzkou spolupráci s Evropským pacientským fórem a dalšími organizacemi na evropské úrovni. Dostali jsme se na takovou úroveň, že můžeme být z hlediska spolupráce s pacientskými organizacemi pro Evropu inspirací. Kde jinde mají pacientskou radu v podobném formátu jako u nás? Ve Skandinávii, v Německu, ale to bude asi tak vše… Kde jsou pacienti zapojeni do hodnocení léčiv? Můžeme se hodně věcí naučit, ale pro střední a východní Evropu můžeme také naopak být vzorem.

• Proběhnou v rámci předsednictví nějaká setkání evropských pacientských organizací? Máte představu, jak to podpořit?

Vím, že NAPO chystá během českého předsednictví velkou akci, také Česká asociace pro vzácná onemocnění má ambiciózní plány. Úkolem ministerstva bude dát jim podporu, jakou potřebují. Věřím, že to dopadne dobře a přinese to vzájemnou inspiraci. Jednoduché to nebude, české předsednictví není úplně přefinancované.

• Jsou také evropské dotace pro zdravotnictví vaší agendou na ministerstvu?

Na ministerstvu zdravotnictví je tým, který se přímo věnuje strukturálním fondům, nepovažuji to za svou primární agendu.

• Silným tématem francouzského předsednictví ve zdravotnictví je podpora léků na vzácná onemocnění. Budeme na to navazovat?

Pro Francii je to silné téma a věnovali se tomu už během svého předchozího předsednictví. Ve Francii podle mě doufali, že bude během jejich předsednictví znám návrh nařízení pro orphany a pro pediatrické léky. To se ale nestalo. S velkou pravděpodobností bude návrh znám až ke konci českého předsednictví, takže se tomu ani my nebudeme moci věnovat s detailní znalostí toho, co Evropa z předchozích veřejných konzultací poskládala a připravila.

I tak ale máme možnost na tom pracovat a na Francii navázat. Ve Francii bude probíhat setkání věnované vzácným onemocněním, kterého se budou samozřejmě účastnit i kolegové z České republiky i ministerstvo zdravotnictví. Kromě toho, jak bude vypadat směrnice pro orphan drugs, je jeho hlavním tématem také napojení na European Health Data Space. Věřím, že i my k tomuto tématu zorganizujeme setkání, abychom pomohli definovat potřeby v oblasti vzácných onemocnění z hlediska dostupnosti nebo toho, jak jsou postaveny priority výzkumu. Máme v Česku významné odborníky, kteří se tomu intenzivně věnují. Nebude těžké připravit i bez znalosti návrhu směrnice důležité priority pro léčbu vzácných onemocnění. Švédsko, které bude předsedat Radě EU po nás, se hodně zabývá vstupem orphanů na trh a zabývá se intenzivně dopady léčby na sociální oblast a podobně. Na nich zřejmě bude pracovat s textem návrhu směrnice a budou odpovědní za hledání kompromisu na tomto materiálu.

• Jaká témata budeme mít ještě v rámci předsednictví na stole?

Rád bych zmínil vakcinaci. Měli bychom se poučit z toho, co proběhlo, ať se to týkalo zajištění vakcín, komunikace, nebo dalších věcí. Něco se povedlo, něco se povedlo méně a něco vůbec. Zkušenost, kterou máme, bychom měli zúročit. Nemusí to vždy během předsednictví vypadat tak, že budeme ukazovat ostatním, co umíme lépe. Na zkušenosti České republiky se dají pojmenovat ne úplně dobré momenty, například v komunikaci. Můžeme se bavit o tom, jak zabránit tomu, aby se šířily mýty a záměrné lži.

Další důležité téma je duševní zdraví, na kterém se covidová krize neuvěřitelně podepsala. K některým z těchto témat uspořádáme samostatné akce, k některým tématům nemusí být konference a stačí, když se formulují analýzy. Když se podívám na francouzské předsednictví, ukazuje se, že kvantita uspořádaných akcí není to nejdůležitější. Je důležité pracovat na tom, aby forma sdělení odpovídala jeho obsahu.

• Uměl byste tedy uvést nějaké základní priority českého předsednictví v oblasti zdravotnictví?

Ještě se pracuje na formulování témat a jejich dotažení. Některé priority vyplývají z toho, co právě probíhá v přípravě evropské legislativy, další vyplývají z toho, co se živě v Evropě odehrává. Kromě toho si můžeme vybrat jedno dvě zásadní témata, která chceme vyzdvihnout. Už jen proto, že si myslíme, že v nich máme Evropě co říci. Velmi dobré téma je pro nás onkologie. Česká onkologie je dobrá, centrová onkologická léčba je u nás na špičkové úrovni a v posledních letech byla podporována. Máme dobré zázemí ve výzkumu a vývoji. Je tu hodně odborníků s mezinárodní pověstí. O to lépe, že vznikl evropský plán boje s rakovinou a že český Národní plán obnovy je zaměřen na onkologii.

Ještě je tu jeden atraktivní moment, a to jsou Mendelovy dny na Mendelově univerzitě v Brně, kde se bude připomínat kulaté dvousté výročí narození Gregora Johanna Mendela. Co může být lepšího než taková příležitost připomenout českou stopu ve světovém výzkumu genetiky! Rádi bychom předsednictví s tímto výročím propojili.

• Měla by tato vláda podporovat klinický výzkum?

Jako Česká republika jsme byli, co se týká klinického hodnocení, dlouho celkem na výsluní. Stále jsme na mapách farmaceutických společností pro jejich klinická hodnocení. Je tu ale velký dluh v podpoře akademického klinického hodnocení. Když se podívám na to, jak se v posledních letech Polsko věnuje podpoře akademického klinického hodnocení, mám pocit, že nám může ujet vlak. Vidím tu příležitost toto téma pojmenovat. U nás určitě máme na čem stavět. Polsko ale investuje velké prostředky do zdravotních center nejen na to, aby tam bylo zázemí pro průmyslem financované klinické hodnocení nových léčiv, ale i na podporu akademického výzkumu. My máme slušnou podporu pro základní výzkum, ale u akademického klinického hodnocení vidím velký prostor pro zlepšení.

• Co se v tom může zlepšit na ministerstvu zdravotnictví? Třeba po organizační stránce?

Nebude to moje agenda, ale měli bychom udělat maximum, aby se to zlepšilo. Posledních patnáct dvacet let jsme v této oblasti promarnili. Byli jsme v tom extrémně dobří a množství pacientů, kteří u nás byli odléčeni v klinických hodnoceních, je úžasné. Konkurence ale roste a dnes se jednotlivé státy intenzivně snaží natáhnout klinická hodnocení k sobě. Nejen Polsko, ale i Rakousko. Na Slovensku se tomu intenzivně věnují na ministerstvu zdravotnictví, mají pokyn pro přímo řízené nemocnice, kde se tomu má věnovat odborný náměstek, dělají pro to hodně. My jako bychom měli pocit, že v tom nemusíme nic zlepšovat. Ideální by bylo, kdyby se tomu na ministerstvu zdravotnictví vysloveně věnoval náměstek nebo náměstkyně, který se zabývá zdravotní péčí, ideálně někdo se zkušeností s výzkumem. Nedokážu odhadnout, nakolik bude kapacita se tomuto tématu věnovat. Je to dlouhodobá záležitost.

• Přemýšlíte o tom, čemu se vy osobně budete věnovat po předsednictví?

Myslím, že se neztratím. V tuto chvíli nemám plán. Možná to zní divně, ale mám teď opravdu jen plán se rok věnovat předsednictví – a pak se uvidí.