Editorial AIFP

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

dnes poprvé vás vítám u nové pravidelné přílohy Medical Tribune, se kterou se budete v tomto listu setkávat každého čtvrt roku.

Možná si kladete otázku, proč za vámi, představiteli odborné lékařské veřejnosti, přichází Asociace inovativního farmaceutického průmyslu AIFP se svým informačním čtvrtletníkem. Jsme přesvědčeni, že nazrál čas k tomu, abychom měli jako asociace příležitost komunikovat spolu více a intenzivněji než jen prostřednictvím reprezentantů našich jednotlivých členů přicházejících do vašich ordinací.

Smysl existence AIFP a důvody, pro které se do ní sdružilo třicet inovativních farmaceutických firem působících v ČR, lze charakterizovat třemi pilíři, na nichž činnost asociace stavíme. Prvním je, jak už sám název napovídá, podpora inovací, jdoucích ruku v ruce s kvalitou a dostupností pro pacienty. Druhým pilířem je transparentnost a férovost všech činností provázejících každý z našich inovativních léků na cestě od výzkumu přes klinické zkoušení, registraci, výrobu a distribuci až ke konečnému uživateli. A konečně třetím pilířem je edukace. Dovolte mi zastavit se u ní podrobněji.

Není jistě pochyb o tom, že pro kvalitní farmakoterapeutickou péči o pacienty jsou informace nezbytné. Otázkou je, kdo má síly a také prostředky je v dostatečné míře i kvalitě poskytnout. Regulátor, tedy SÚKL, to vzhledem ke všem svým dalším úkolům není. Akademická sféra do jisté míry ano, ovšem její doménou je především pregraduální vzdělávání. V ideálním případě se tedy této role musejí ujmout odborné lékařské společnosti – pokud ovšem pro tuto činnost budou disponovat potřebnými zdroji. A ty je schopen poskytnout právě farmaceutický průmysl. Ostatně, vzpomněli byste si na nějakou velkou mortalitní studii z posledních let, kterou financoval někdo jiný než právě farmaceutické společnosti? Asi stěží – a přitom je třeba připomenout, že nemalé procento studií nevedlo k potvrzení primárního cíle. Přesto byly jejich výsledky zveřejněny, což snad dostatečně vyvrací jeden z častých a rozšířených mýtů, že firmy zveřejňují jen to, co se jim, lidově řečeno, hodí do krámu.

Dlužno přiznat, že na cestě k férovosti a transparentnosti již mnohé aspekty vzájemných vztahů mezi odbornou lékařskou veřejností a farmaceutickým průmyslem vymezila národní i mezinárodní legislativa. Všechny zúčastněné strany mají i své etické kodexy. Zbývá tedy už jen „maličkost“ – tyto etické normy vzájemně sladit a poté se jich také držet.

Z tohoto úhlu pohledu nelze neocenit, že České lékařské komoře neušla Deklarace o spolupráci mezi lékaři a farmaceutickým průmyslem, přijatá již 9. dubna 2005 v  Bruselu. Jedná se o společný dokument, u jehož zrodu stály Evropská federace farmaceutických společností a asociací (European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations, EFPIA) a Stálá komise evropských lékařů (Standing Committee of European Doctors, CPME), jejímž je i Česká lékařská komora členem. Principy výše zmíněné deklarace promítla na sklonku října do Závazného stanoviska ČLK č. 1/2008 – Pravidla spolupráce mezi lékaři a farmaceutickými firmami.

Tento pokus o krok bezpochyby správným směrem AIFP v zásadě vítá, byť s výhradami týkajícími se například myšlenky zřízení jednoho nadačního fondu pro vzdělávání lékařů pod patronací jediné organizace, která by tím pádem výlučně rozhodovala o tom, kam který lékař vyjet smí či nesmí. Většího ocenění si proto zaslouží přístup České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, která se rozhodla o všech problematických aspektech vzájemného vztahu mezi lékaři a průmyslem diskutovat podle výše uvedeného evropského vzoru společně. Výsledkem je Společné prohlášení ČLS JEP a AIFP o spolupráci mezi lékařskou odbornou veřejností a inovativním farmaceutickým průmyslem. Ačkoli výsledek není to správné slovo, protože společným prohlášením nic nekončí, ale naopak začíná. Tento dokument je stále otevřený a nezbývá, než si přát, aby k němu svůj podpis připojily další subjekty. Na straně medicíny a farmacie třeba stavovské komory, další odborné společnosti či profesní sdružení. Na straně průmyslu pak třeba asociace generických firem či výrobců zdravotnických prostředků, ale také zástupci alespoň některých z cca 250 farmaceutických společností stojících v ČR mimo jakoukoli asociaci.

Není třeba zastírat, že na všechny, kdo se ke společnému prohlášení připojí, čeká něco nového a že se všichni budeme muset lecčemu učit. Například vyšší důvěře, ale i upřímnosti. Pokud na jedné straně přikážeme firmám neposkytovat nepřiměřené dary a další výhody, na straně druhé to znamená přiznat si, že tyto dary a výhody nemůže někdo jiný očekávat, či snad vyžadovat. Nebo jiný příklad: bude-li od farmaceutické firmy regulátor požadovat u neintervenčních, postmarketingových studií i vyčíslení a zveřejnění všech souvisejících nákladů, znamená to, že regulátor očekává i od zúčastněných lékařů, že vystoupí z anonymity a za svou účastí ve studii i za svým názorem si budou veřejně stát. A takových témat k diskusi bychom při hlubším zamyšlení našli mnohem více.

Situace, která nastává, bude v mnohém nová, byť možná jen zdánlivě, protože základní cíl, kterým je prospěch pacienta, zůstává po léta nezměněn. Už slyším hlasy skeptiků, že se nemění ani hlavní cíl farmaceutického průmyslu, kterým je dosahování zisku. Ano, o zisk tu jde také – a není na tom nic nemravného. Bez něj by nebylo prostředků na další výzkum – mimochodem, inovativní firmy investují právě do výzkumu bezmála pětinu ze svého obratu –, nebylo by nových originálních léčiv, a tudíž časem ani nových generik. Všechno souvisí se vším a jen ve vzájemné diskusi a otevřenosti můžeme dosáhnout i vzájemné důvěry. A tomu by měla pomoci i tato nová příloha, nad níž se budeme, jak věřím, společně setkávat.

Přeji vám klidné prožití svátků vánočních co nejblíže u vašich nejmilejších a šťastné vykročení do – věřme že úspěšného – roku 2009.

Zdroj: