Edukační program o hypertenzi přinesl slibné výsledky
Snížení počtu hospitalizací i počtu úmrtí
v důsledku kardiovaskulárních příhod
díky nárůstu informovanosti a následnému
rozšíření léčby hypertenze – to jsou směle
publikované výsledky Kanadského edukačního
programu zaměřeného na hypertenzi
(Canadian Hypertension Education
Program, dále jen CHEP). Podle slov autora
projektu, Norma Campbella z University
of Calgary, jde o první výzkum tohoto
typu, u kterého se podařilo prokázat statisticky
významný vztah mezi nárůstem antihypertenzní
terapie a snížením počtu kardiovaskulárních
chorob, což vyústilo v úsilí
zlepšit management diagnostiky a léčby hypertenze
v národním měřítku.
CHEP je rozsáhlý edukační program
zaměřený na zdravotnické profesionály
s cílem zlepšit management hypertenze.
Campbell si byl vědom, že nedostatek reálných
údajů z klinických studií představuje
jistou bariéru pro zavedení národních
programů ke zlepšení managementu terapie
hypertenze a řady dalších chronických
onemocnění. Proto se svým týmem provedl
analýzu vztahu mezi množstvím předepsaných
antihypertenziv a roční mortalitou,
resp. počtem hospitalizací pro srdeční selhání,
akutní infarkt myokardu a cévní mozkové
příhody, a to v letech 1992 až 2003.
Cílem této analýzy bylo zjistit, zda zvýšení
preskripce antihypertenziv ovlivní počty
úmrtí a hospitalizací pro kardiovaskulární
choroby vzniklé v důsledku hypertenze.
Výsledky ukázaly, že došlo ke snížení počtu
úmrtí z kardiovaskulárních příčin a snížení
počtu hospitalizací v souvislosti se zvýšením
preskripce antihypertenziv. Tento nárůst
byl nejvýraznější bezprostředně po zahájení
programu CHEP. Slovy čísel byl zaznamenán
významný pokles ve výskytu kardiovaskulárních
příhod – konkrétně o 833, 293 a 3 559
méně úmrtí pro cévní mozkovou příhodu,
srdeční selhání a akutní infarkt myokardu
v porovnání roku 2003 a 1996. Regresní analýza
prokázala, že tento pokles byl signifikantně
spojen se zvýšením preskripce antihypertenziv
(p < 0,0001 pro všechny tři diagnózy).
Roční pokles mortality v důsledku cévní
mozkové příhody, srdečního selhání a akutního
infarktu myokardu byl o 3,0 %, 4,3 %
a 2,1 % vyšší po roce 1999 ve srovnání s lety
předchozími. Podobné výsledky byly zjištěny
u počtu hospitalizací pro cévní mozkovou
příhodu a srdeční selhání, zatímco roční
pokles hospitalizací pro akutní infarkt myokardu
byl stejný před rokem 1999 i po něm.
Závěry tedy potvrzují, že tento kanadský
model zavedený na národní úrovni
a zaměřený na zlepšení zdravotní péče
by mohl být velice přínosný i v jiných zemích.
Robert Califf z Duke University
v Durhamu k tomu sice namítá, že podobné
rozsáhlé analýzy epidemiologických
údajů mohou být zatíženy řadou nepředvídatelných
zkreslení a bias, přesto
však podle jeho slov tato analýza ukazuje,
že plošné změny v užívání léčiv mohou
mít významný vliv na nemocnost v celé
zemi. Slibné výsledky preventivního edukačního
programu podporují výzvu Světové
zdravotnické organizace vytvářet
národní programy k prevenci kardiovaskulárních
chorob prostřednictvím zlepšeného
managementu diagnostiky a léčby
hypertenze.
Zdroj: