Elektrofulgurace u cervikální intraepiteliální neoplazie lézí nízkého stupně
Podle definice znamená elektrofulgurace (EF) použití tryskové koagulace ke zničení živé tkáně pomocí řízených elektrických jisker. Nízkonapěťový vysokofrekvenční střídavý proud s výstupním výkonem pro koagulaci se přenáší prostřednictvím jisker, které se vytvářejí mezi kulatými elektrodami a tkání, bez tvorby páry. To vede ke koagulaci tkáně a odpaření buněk, přičemž hloubka a rozsah destrukce a spálení tkáně jsou menší než při elektrovaporizaci (elektrodesikaci). Tato metoda je typická hlubokou špatně kontrolovatelnou koagulací proteinů a dehydratací buněk. Z technického pohledu se kulatá elektroda používaná k elektrofulguraci přikládá velmi blízko k postiženému epitelu, ale nedotýká se ho. Naopak při elektrovaporizaci se elektroda přikládá přímo na epitel – nebo v případě radikální elektrokoagulační diatermie se dlouhé jehlicové elektrody zavádějí do stromatu a zůstávají tam, dokud se tkáň nezačne vařit. Elektrochirurgická ablační metoda – elektrofulgurace – prožívá v léčbě cervikálních intraepiteliálních neoplazií (CIN) svůj »comeback« z důvodu účinnosti, snadného provedení, nízké ceny a minima nevýhod. Metoda excize elektrickou kličkou (LEEP) dosáhla od svého zavedení v polovině 90. let v léčbě CIN – dokonce i stupně I – rychle celosvětového ohlasu. Brzy se však objevily i významné obavy, které se týkaly odstranění příliš velkého množství tkáně, vysokého procenta falešně negativních vzorků LEEP a ceny provedení excize. Vzhledem k tomu, že elektroablace s sebou nenese žádné z těchto skrytých nebezpečí, je jasné, proč se k tomuto postupu vracíme. V posledních deseti letech jsme elektrofulguraci používali nejen u perzistentních exocervikálních CIN I. stupně, ale i u vaginálních a vulvárních intraepiteliálních neoplazií nízkého i vysokého stupně včetně zevních anogenitálních kondylomat. Naším cílem je seznámit čtenáře s našimi zkušenostmi s elektrofulgurací, s jejími nežádoucími účinky a našimi terapeutickými výsledky u CIN s histologickou klasifikací nízkého stupně. Technické vybavení pro elektrofulguraci je v současných ambulancích mnohem lepší, než tomu bylo před padesáti lety. Základní vybavení je stejné jako u LEEP, včetně elektrochirurgického dílu (ESU) s odstraňovačem výparů, přídavná zařízení tvoří zpětné polštářkové elektrody, potažené zrcátko a kulaté elektrody. Provedení elektrofulgurace je krok za krokem popsáno a vyobrazeno na následující dvoustraně. Po biopsii čípku je rozhodující se ujistit, že poškozený epitel je stále přítomen, protože relativně velký počet lézí nízkého stupně se po biopsii spontánně vyhojí. Celý postup trvá u většiny pacientek méně než dvě minuty. Mírně až středně nepříjemný pocit, který vzniká především při rychlé – na rozdíl od pomalé – infiltraci lokálního roztoku anestetika, trvá méně než jednu minutu. Vaginální výtok po elektrofulguraci je zanedbatelný, stejně jako krvácení, které se projevuje hlavně jako několikadenní špinění.
...
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Lukáš Rob, CSc.
Destrukční metody v léčbě cervikálních intraepiteliálních neoplazií byly v posledních třech desetiletích minulého století hojně používány. V naší zemi byla v 70. a 80. letech hojně rozšířena elektrodiatermokoagulace. Používala se k „prevenci lézí“, kterou měla být destrukce transformační zóny exocervixu. Výsledkem bylo zanoření transformační zóny do endocervixu a v následujících letech množství endocervikálně lokalizovaných prekanceróz a karcinomů. Nedostatečná destrukce vedla často ke vzniku mnohočetné ovulózy na exocervixu. Tato metoda byla u nás již v 90. letech kriticky odmítnuta. Zejména výkon bez histologie byl označen u všech destrukčních metod jako výkon non lege artis. Účinnější metodou byla kryoterapie, která své největší popularity dosáhla koncem 80. let. Dlouhé hojení, nejasná hloubka destrukce, provádění výkonů bez histopatologického vyšetření a nadužívání této metody v neindikovaných případech vedlo u nás k postupné diskreditaci této metody.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2005, strana 61
Zdroj: