Elektronický monitoring léčby zlepšuje adherenci
Nesprávné vnímání důsledků plynoucích z vynechání dávky předepsaného léku, neuspokojení z výsledků terapie, dyskomfort spojený s pravidelnou injekční aplikací a nedostatečný kontakt s ošetřujícím personálem, to všechno mohou být faktory ovlivňující compliance pacienta. Její snížení může mít pro výsledek léčebné intervence podobný význam jako vlastní klinická účinnost podávaného léku. Lékaři by proto neměli při edukaci pacientů na tuto skutečnost zapomínat.
Kvůli nedodržování léčebných doporučení se z některých pacientů mohou paradoxně stávat i tzv. obtížně léčitelní nemocní, kteří vystřídají mnoho léků a zpravidla několik odborníků, než se přijde na to, že špatné léčebné výsledky nesouvisejí s nedostatečnou účinností podané léčby, ale s nízkou adherencí pacienta. Je obecně známo, že ta přímo úměrně souvisí s délkou léčby, a proto nepřekvapí, že téma nízké adherence k terapii a compliance pacienta je aktuální mj. i pro endokrinologii. Podle prof. MUDr. Jana Lebla, CSc., z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN v Motole je ambulance endokrinologa z tohoto hlediska „rizikové pracoviště“, protože endokrinní nemoci mají zpravidla chronický charakter, pacienti nemívají akutní příznaky, užívají dlouhodobou medikaci, mezi vynecháním léčby a následnými obtížemi je zpravidla určitá časová prodleva, terapie se často týká rizikových věkových skupin (adolescenti) a navíc u diabetu, obezity a metabolických onemocnění jsou kromě medikace vyžadována dietní a režimová opatření, která představují výrazný zásah do života.
Jak zjistit míru adherence?
Z dat ze studií, které se pokoušely zjistit, jak významný je podíl non‑adherence k dlouhodobé medikaci na celkovém léčebném výsledku, vyplývá, že se pohybuje mezi 50–75 %. Tento rozptyl naznačuje, že zjistit míru adherence pacientů není snadné. Lze pro to použít několik metod, každá má ale své klady a zápory. V úvahu připadají metody přímé, např. přímé pozorování, které je objektivní, může však přinášet nepřesné nebo zkreslené informace. „Měření účinné látky nebo metabolitů v krvi přináší objektivní výsledky, ty však mohou být za určitých okolností zkresleny metabolickými výkyvy. Další relativně přesnou možností je měření biologických markerů v krvi. To je však nákladné a nese s sebou riziko interferencí s dalšími faktory,“ vysvětluje J. Lebl s tím, že své výhody i nevýhody mají i některé metody nepřímé. Relativně snadné je počítání tablet či získávání informací prostřednictvím pacientských dotazníků a deníků, bývají však nespolehlivé. Také počet předepsaných balení nemusí odpovídat počtu podaných dávek. Při posuzování odpovědí na léčbu mohou svou roli sehrávat interferující faktory a nejistou spolehlivost mají i informace zprostředkované rodiči nebo učiteli. Relativně přesnou možností, hlavně u injekční aplikace, jsou pak elektronické monitory podávání léku.
Možnosti dálkového monitoringu
Vliv adherence a compliance na výsledky léčby je patrný ve většině diagnostických skupin, u některých diagnóz je však zvlášť citlivý. Platí to například o léčbě poruch růstu. I když v tomto případě lékaři edukují a motivují své dětské pacienty, co mohou, ne vždy slaví jejich úsilí úspěchy, což je patrné mj. i z grafů růstové rychlosti. Z nich je možné vyčíst, že při občasném vynechání jedné dávky týdně ještě zůstává růstová rychlost relativně konstantní, při vynechání dvou a více dávek růstového hormonu za týden však klesá a léčba se stává velmi neefektivní. Terapie takovému pacientovi nepřináší pomoc v jeho onemocnění a navíc je příliš nákladná. Přitom se podle MUDr. Stanislavy Kolouškové, CSc., z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN v Motole nejedná o nikterak raritní problém. Údaje o adherenci pacientů léčených růstovým hormonem kolísají mezi 36 a 49 procenty. „Další publikace udávají, že až 66 % pacientů porušuje léčebný režim nebo že jeden ze čtyř nemocných vynechá dvě injekce týdně,“ doplňuje S. Koloušková.
Lékaři proto vítají jakoukoli pomůcku, která pomůže informace o užívané léčbě objektivizovat a pomůže adherenci zvýšit. Jednou z takových možností je v endokrinologii i aplikátor růstového hormonu Easypod. Jedná se o elektronický injekční aplikátor, který zajišťuje nejen velmi přesné dávkování hormonu. Zařízení je také díky kožnímu senzoru schopno rozpoznat, zda je při aplikaci přiloženo správně, i to, zda je skutečně přiloženo na kůži. Lékař navíc z údajů uložených v přístroji získá přesný harmonogram dávek, které si nemocný aplikoval, což poskytuje objektivní informace o jeho compliance. Tuto monitoraci lze provádět online díky Easypod connect a speciálnímu softwaru, který zasílá data z aplikátoru na server. Speciální software pak umožňuje lékaři hodnotit v delším časovém úseku aplikaci růstového hormonu pacientem a přesně sledovat, jakou dávku si aplikoval, kdy ji vynechal a zda popř. po vynechání nedochází k akumulaci dávky. Software umožňuje zobrazit i měsíční výkazy a porovnávat tak vzájemně jednotlivé měsíce z pohledu adherence.
Ověření účinnosti
A k jakým změnám u pacienta v praxi vede použití tohoto aplikátoru růstového hormonu ve spojení s monitorovacím systémem? „Z našich retrospektivních dat vyplývá, že jedna třetina pacientů si aplikuje růstový hormon denně podle našich doporučení. Přibližně dalších 30 % nemocných vynechá občas jednu dávku, nicméně zbývající více než třetina pacientů (36,6 %) měla adherenci k dodržování léčebných doporučení menší než 70 %. Po retrospektivním vyhodnocení pacientských dat jsme nemocným oznámili, že budou dálkově monitorováni, a výsledkem bylo výrazné zlepšení adherence. Přesto se stále u 13,5 % nemocných adherence pohybovala pod 70 %, a to navzdory tomu, že pacienti věděli, že budou monitorováni,“ popisuje na závěr S. Koloušková výsledky Easypod Connect Observational Study (ECOS) s tím, že léčba růstovým hormonem v tomto aplikátoru s využitím elektronického monitoringu by mohla být díky sledování compliance efektivnější než terapie jinými růstovými hormony.
Zdroj: Medical Tribune