Embolizace děložních myomů

Pětačtyřicetiletá černoška před menopauzou (s anamnézou tří těhotenství, dvou porodů a jednoho spontánního potratu) vyhledala lékařskou pomoc z důvodu menoragie a dysmenorey, jež se v uplynulých deseti letech progresivně zhoršovaly. Další děti si nepřeje. Podle fyzikálního vyšetření má pevnou, palpačně nebolestivou a zvětšenou dělohu. Ovaria nejsou hmatná. Laboratorní testy v minulosti dokládaly intermitentní mírnou anémii korigovatelnou suplementací železa, v nedávné době však byla zaznamenána závažnější anémie a pacientka stále hůře zvládá svá menstruační krvácení. Sonografická vyšetření prováděná v ordinaci prokazují několik intramurálních děložních mas odpovídajících děložním myomům, které se pomalu zvětšují; maximální rozměr největšího z nich dosahuje hodnoty 6,5 cm. Adnexa jsou normální.

Pacientčin gynekolog doporučil provedení hysterektomie. Pacientka však nechce hysterektomii podstoupit; její gynekolog tedy jako alternativní řešení navrhuje embolizaci děložních myomů. Pacientka je odeslána k intervenčnímu radiologovi, jenž přikazuje vyšetření pomocí magnetické rezonance (magnetic resonance imaging – MRI). Výsledky MRI potvrzují nálezy ze sonografického vyšetření a vylučují adenomyózu. Intervenční radiolog s pacientkou probírá embolizaci děložních myomů jako alternativu k hysterektomii. Jaká metoda léčby by měla být této pacientce doporučena?

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2010, strana 13

Zdroj: Gynekologie po promoci