EMPEROR‑Preserved: Léčba s dosud nejpřesvědčivějším účinkem u srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí

Inhibitor sodíko‑glukózového kotransportéru‑2 empagliflozin již dříve (ve studii EMPEROR‑Reduced) snížil riziko úmrtí z KV příčin a hospitalizací u pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí. Z kategorie nových perorálních antidiabetik tak postoupil mezi kardiovaskulární léky.

Na právě proběhlém kongresu Evropské kardiologické společnosti (ESC) byly prezentovány výsledky studie EMPEROR‑Preserved. Ty prokázaly příznivé účinky empagliflozinu i u srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF) – tedy v indikaci, u které byly terapeutické možnosti až dosud velmi omezené.

Do studie EMPEROR‑Preserved bylo zařazeno 5 988 symptomatických pacientů s HFpEF (s ejekční frakcí levé komory > 40 %) s diabetem 2. typu i bez něj. Podmínkou byla zvýšená koncentrace NT‑proBNP (více než 300 pg/ml u pacientů bez fibrilace síní a více než 900 pg/ml u pacientů s fibrilací síní), průkaz strukturálních změn na srdci nebo zdokumentovaná hospitalizace pro srdeční selhání v minulosti. Průměrný věk účastníků činil 72 let, ve studii bylo 45 procent žen. Průměrná ejekční frakce byla 54 %.

Účastníci byli randomizováni v poměru 1 : 1 k přidání buď empagliflozinu 10 mg denně, nebo placeba ke standardní léčbě HFpEF a komorbidit. Primární kompozitní cíl byl složen z úmrtí z KV příčin nebo hospitalizací pro srdeční selhání. Prvním sekundárním cílem byly hospitalizace pro srdeční selhání zahrnující první i opakující se události. Druhým sekundárním cílem byla míra poklesu odhadované glomerulární filtrace (eGFR) během léčby. Primární cíl a první dva sekundární cíle byly testovány hierarchicky.

Během mediánu sledování 26 měsíců došlo k příhodám primárního cílového ukazatele u 415 z 2 997 pacientů (13,8 %) v rameni s empagliflozinem a u 511 z 2 991 pacientů (17,1 %) v placebovém rameni (6,9 vs. 8,7 události na 100 pacientoroků). V rameni s empagliflozinem bylo riziko příhod primárního cílového ukazatele sníženo o 21 procent, a to statisticky velmi významně (HR = 0,79; 95% CI 0,69–0,90; p = 0,0003). Na tomto výsledku se podílelo zejména snížení rizika hospitalizací pro srdeční selhání.

Výsledky byly konzistentní napříč všemi předem specifikovanými podskupinami pacientů, včetně těch s diabetem a bez diabetu nebo s ejekční frakcí levé komory < 50 %, 50 % až < 60 % i 60 % a více. Počet pacientů, které je třeba empagliflozinem léčit, aby se předešlo jedné příhodě primárního cílového ukazatele,, činil 31 (95% CI 20–69). Celkový počet hospitalizací pro srdeční selhání (první sekundární cíl) byl s empagliflozinem oproti placebu snížen o 27 procent (HR = 0,73; 95% CI 0,61–0,88; p < 0,001). Pokles eGFR (druhý sekundární cíl) byl ve skupině s empagliflozinem pomalejší oproti placebu (–1,25 vs. –2,62 ml/min/1,73 m2/rok; p < 0,0001).

Pokud jde o bezpečnost, závažné nežádoucí účinky se vyskytly u 47,9 procenta pacientů v rameni s empagliflozinem a u 51,6 procenta v placebovém rameni. Nežádoucí účinky vedoucí k přerušení léčby se vyskytly (ve stejném pořadí) u 19,1 procenta vs. 18,4 procenta pacientů. Nekomplikované urogenitální infekce byly podle očekávání častější u pacientů léčených empagliflozinem, stejně jako hypotenze.

Zdroj: MT