Epidemiologie a výsledky diagnostiky plicního karcinomu v České republice

Z tabulky vyplývá, že vrchol incidence byl u mužů v 80. a 90. letech (1996 = 102,3/100 000), u žen byla naopak zatím nejvyšší incidence v roce 2005 (30,8/100 000). V roce 2005 byl plicní karcinom diagnostikován u 4 632 mužů, u žen bylo ve stejném roce diagnostikováno 1 617 případů s BCA. V posledních letech přibývá u mužů karcinomů prostaty, kolorektálního karcinomu i nádorů močového ústrojí. U žen narůstají počty karcinomů prsu, plic, těla dělohy i kolorektálního karcinomu. Počty nemocných BCA hlášených v jednotlivých krajích České republiky (ČR) se dosti liší (viz tabulku 2).

Rozdíly v incidenci plicního karcinomu ukazuje obrázek České republiky s vyznačenou intenzitou incidence z let 2001–2005.

Z údajů o úmrtnosti na plicní karcinom v letech 1940 až 2005 vyplývá, že se počet mužů a žen, kteří zemřeli na toto onemocnění v ČR, v uvedeném období zvýšil cca desetkrát (viz tabulku 3).

V letech 1996 až 2000 přežilo pět let pouze 7,1 % nemocných mužů a 9,7 % nemocných žen s tímto nádorem. Pokud srovnáme starší údaje s výše uvedenými, je zřejmé, že se situace přes veškerou dosavadní snahu nelepší. Plicní karcinom byl v roce 2005 nejčastěji smrtícím nádorem u mužů s mortalitou 83,5/100 000 před kolorektálním karcinomem (49/100 000) a karcinomem prostaty s 27,7/100 000. U žen byl čtvrtým nejčastěji smrtícím nádorem s mortalitou 26,2/100 000, za karcinomem prsu (36,5/100 000), maligními nádory gynekologických orgánů (34,1/100 000) a kolorektálním karcinomem (34,0/100 000).

Výsledky diagnostiky a základní typy léčby všech nemocných v České republice z roku 2005 jsou souhrnně uvedeny v tabulkách 4 a 5. Vyplývá z nich vysoké procento morfologicky verifikovaných tumorů a nízký počet nemocných v TNM stadiích I a II. Operováno bylo 11,4 % nemocných mužů a 13,2 % žen.

Během posledních 22 let se výrazně snížil počet včasně diagnostikovaných, tedy nemocných v TNM stadiu I a II, což znázorňuje tabulka 6. Předpokládáme, že je to především „zásluhou“ detailnější diagnostiky (CT).

Histologické typy plicního karcinomu se v ČR mění jen málo, jak vyplývá z následující tabulky 7 zahrnující údaje jak pro celou ČR, tak ze dvou klinických pracovišť z posledních let. Lze pozorovat mírný pokles epidermoidního typu BCA a současný nárůst adenokarcinomu.

K čemu povede snížení počtu lůžek TRN?

Věřím, že znalosti uvedených epidemiologických dat i výsledků diagnostiky tohoto závažného onemocnění přispějí ke zlepšení a urychlení diagnostiky nemocných. Včasné odeslání k vyšetření totiž nejvíce záleží na rozhodnutí praktických lékařů i lékařů jiných odborností (internisté, revmatologové, dermatologové aj.), kteří, pokud budou na možnost tohoto onemocnění myslet, dříve pacienta odešlou k pneumologovi.

Stejně tak bych si přál, aby informace o závažnosti a významu plicního karcinomu (počty nemocných, nízké procento přežívajících) přesvědčily řídící pracovníky našeho zdravotnictví, že nelze dále snižovat počty lůžek odbornosti TRN (léčba tuberkulózy a respiračních nemocí), nověji oboru pneumologie a ftizeologie (PF), jak se tomu dosud dělo zejména v regionu Praha a Středočeský kraj. Jen za uplynulých několik let zmizelo z mapy našeho oboru cca 70 lůžek bývalé veleslavínské II. kliniky TRN, zanikl Odborný léčebný ústav v Prosečnici (jen část z jeho lůžek byla přemístěna do Thomayerovy nemocnice v Krči) a výrazně se omezil počet lůžek TRN/PF v dřívějším Odborném léčebném ústavu TRN na Pleši. Podle dosavadních informací má v červnu tohoto roku dojít k přesunu I. kliniky TRN (36 lůžek) z Všeobecné fakultní nemocnice do Thomayerovy nemocnice, kde však pravděpodobně žádná lůžka nepřibudou.

Toto snížení počtu plicních lůžek ztěžuje pneumologům jednání o umístění nemocných k hospitalizaci. Přitom se nejedná pouze o nemocné s plicními malignitami, ale i o nemocné s CHOPN, s intersticiálními plicními procesy, s astmatem, s pneumoniemi aj. Dle mého názoru je tento trend neodůvodněný a mohl by ohrozit úroveň péče o tyto nemocné. V Praze by tak zůstala pouze tři klinická plicní pracoviště (Motol, Bulovka a Krč), která jsou dle mých informací zcela saturována „svými“ spádovými oblastmi, mezi které patří i velké části Středočeského kraje. Ze své pozice koordinátora oboru TRN/PF pro Středočeský kraj upozorňuji po mnoho let (dosud bezvýsledně) na fakt, že v tomto kraji není žádná krajská nemocnice a že počty lůžek TRN/PF jsou nedostatečné. Malá oddělení TRN bez JIP jsou v Mladé Boleslavi, Příbrami a Kladně. Pokud skutečně nezůstanou lůžka TRN/PF ve Všeobecné fakultní nemocnici, nabízí se otázka, kde budou hospitalizováni nemocní s pneumopatiemi z tradiční spádové oblasti I. kliniky TRN Všeobecné fakultní nemocnice v Kateřinské ulici, tedy z Prahy 1, Prahy 2, velké části Prahy 4 a pacienti s intersticiálními plicními procesy ze Středočeského kraje. 

Prof. MUDr. Miloslav Marel, CSc.,

I. klinika TRN l. LF UK a VFN Praha,

koordinátor oboru TRN/PF pro Středočeský kraj

Tabulka 1 Incidence BCA v ČR 1970–2005

Tabulka 2. Incidence karcinomu plic ve vybraných krajích ČR v roce 2005 

Obrázek Incidence bronchogenního karcinomu na 100 000 mužů (průměr 2001–2005).

Tabulka 3 Úmrtnost na plicní karcinom v letech 1940–2005

Tabulka 4 Výsledky diagnostiky a léčba plicního karcinomu v ČR u mužů v roce 2005

Tabulka 5 Výsledky diagnostiky a léčba plicního karcinomu v ČR u žen v roce 2005

Tabulka 6 Změny v zastoupení TNM stadií plicního karcinomu v ČR v různých letech

Tabulka 7 Morfologické typy plicního karcinomu v ČR a na dvou klinických pracovištích

Zdroj: