Erysipel s komplikovaným průběhem
Erysipel je infekční onemocnění kůže, charakterizované zánětem v dermis a postižením lymfatických cest. Původcem onemocnění je beta‑hemolytický streptokok skupiny A, méně často skupiny B, C, G, kultivačně mohou být prokázány i zlaté stafylokoky či gramnegativní bakterie. Vstupní branou infekce bývají např. drobná poranění kůže nebo bércové vředy. Jako predispoziční faktor se uplatňuje žilní stáza a lymfatická obstrukce.
Prezentujeme zde kasuistiku pacienta se závažným průběhem erysipelu s život ohrožujícími komplikacemi, na čemž se podílelo současně několik rizikových faktorů – chronická venózní insuficience s počátečními projevy již v mládí (patrně na podkladě rodové dispozice), bércové vředy v anamnéze, výrazná nadváha, cesta letadlem na větší vzdálenost, která mohla podpořit venózní a lymfatickou stázu a latence v zahájení cílené léčby.
Terapie trvala měsíce
Pacient, narozený v roce 1952, měl žilní problémy již od mládí. Operace varixů na obou dolních končetinách podstoupil už před 30. rokem věku. Chronickou venózní insuficiencí trpí i jeho otec. Na pravé dolní končetině měl v minulosti opakovaně bércové ulcerace, posledních šest let bez recidiv. Erysipel dosud neprodělal. Léčí se pro paroxysmální fibrilaci síní a hypertenzi, je sledován pro hypertrofii prostaty, TEN 0. Je výrazně obézní (193 cm/132 kg, BMI 38,7). Dlouhodobě užívá Betaloc SR 200 mg tbl. 1‑0‑0, Detralex tbl. 2‑0‑0. Je ženatý, žije s rodinou, pracuje jako technik nekouří.
Nynější onemocnění začalo na dovolené v Izraeli (2. 11. 2008) náhlou zimnicí, třesavkou, poté vzniklo zarudnutí na pravém bérci. V té době byl vyšetřen místním lékařem, který mu předepsal Augmentin tbl. 1 g po 12 hod., aplikoval jednorázově fragmin (antikoagulans).
Dne 6. 11. 2008 byl po návratu letadlem do ČR vyšetřen na chirurgické ambulanci nemocnice Delta. Ultrazvuk žilního systému neprokázal flebotrombózu pravé dolní končetiny. Z laboratorních vyšetření: CRP 310 mg/l, leukocyty 23,5 × 109/l, trombocyty 219 × 109/l, urea 12,2 mmol/l, kreatinin 126 μmol/l, ALT 0,87 μkat/l, AST 0,56 μkat/l, bilirubin 22 μmol/l, GGT 0,64 μkat/l, ALP 1,76 μkat/l.
Pacient byl přijat 7. 11. 2008 na Kliniku infekčních chorob (KICH) FN Brno. Při přijetí je pravý bérec difuzně zarudlý s výrazným otokem, na kůži jsou četné buly, některé se serózní sekrecí. Pacient je afebrilní, kardiopulmonálně kompenzovaný. Ihned byla zahájena terapie intravenózní aplikací G‑PNC v dávce 20 mil. IU/den. Pro neustupující nález byl 10. 11. 2008 přiordinován Klimicin v dávce 3600 mg/den intravenózně. Toxoalergický exantém se u pacienta objevil 14. 11. 2008, proto byl vysazen PNC. Pro stálou progresi exantému bylo 18. 11. ukončeno i podávání Klimicinu.
Nasazen byl Chloramphenicol v dávce 8 g/den intravenózně, aplikován Solu‑medrol intravenózně. Postupně došlo k regresi toxoalergického exantému.
Pro fibrilaci síní bylo nutné pacienta přechodně přeložit na JIP KICH, kde mu byl podáván propafenon – bez úspěchu, proto byla zavedena terapie cordaronem, poté došlo k přechodu na sinusový rytmus a nově byla nasazena malá dávka ACE inhibitoru.
Lokální terapie probíhala ve spolupráci s konsiliárními lékaři z dermatovenerologické kliniky (DVK). Buly postupně regredovaly, na bérci však přetrvávalo pozánětlivé zarudnutí, otok a vícečetné hluboké ulcerace s povleklou spodinou, v nichž se později vytvořily centrální nekrózy. V laboratorních výsledcích došlo k poklesu CRP a celkového počtu leukocytů, ostatní biochemické parametry a hodnoty krevního obrazu byly v normě. Byl proveden kontrolní stěr z ulcerací s následujícím nálezem: Escherichia coli ESBL, Acinetobacter sp., Enterococcus faecalis, difteroidy, koaguláza‑negativní Staphylococcus.
Dávka Chloramphenicolu byla snížena na 4 g/den, Chloramphenicol byl podáván celkem 11 dní, potom terapie zaměněna za Ciprinol perorálně. Lokálně byl aplikován Flamigel gel a mechanicky se odstraňovala nekrotická tkáň. Meziprstí se ošetřovala roztokem Betadine a Clotrimazol AL krémem dvakrát denně na záložkách z gázy. Součástí léčby byly kompresivní bandáže z krátkotažných obinadel. Dne 1. 12. 2008 byla ukončena hospitalizace na KICH FN Brno a pacient byl přeložen na DVK FN Brno k intenzivní místní terapii.
Při přijetí na DVK byl na pravém bérci zřetelný edém, lividní erytém, pachydermie, na přední straně okrouhlý defekt velikosti cca 6×6 cm, v oblasti vnitřního kotníku tři ulcerace vel. cca 4–5 cm × 2–3 cm a 2×1 cm, v oblasti vnějšího kotníku štěrbinovitý defekt velikosti cca 4×3 cm. Všechny ulcerózní defekty byly hluboké, s pevně ulpívajícími fibrinovými povlaky a navalitými okraji. Na kůži levého bérce byla kůže s hemosiderinovými pigmentacemi, bez defektů. Meziprstní prostory obou dolních končetin byly macerovány.
Pacient pokračoval v celkové léčbě Ciploxem 500 mg tbl. 1‑0‑1 à 12 hodin celkem 7 dní, dále užíval Betaloc SR 200 mg tbl. 1‑0‑0, Rivodaron 200 mg tbl. 1‑0‑0, Tritace 2,5 mg tbl.1‑0‑0, Anopyrin 400 mg tbl. 0‑1/2‑0, Detralex tbl. 2‑0‑0.
Vzhledem k rozvíjejícímu se flebolymfedému a na podporu hojení ulcerací byl nasazen enzymový přípravek Wobenzym v dávce 3× 5 drg. Ulcerace byly ošetřovány Flamigel gelem, Dermacynem wound care, polyakrylátovými polštářky Tender‑ Wet, Flaminalem Hydro, indiferentní pastou, Cutilanem, meziprstí Clotrimazolem AL crm., plosky nohou 20% urea syndermanem.
Současně se prováděl chirurgický débridement fibrinových povlaků a nekrotické tkáně. Nadále se přikládaly kompresivní bandáže z krátkotažných obinadel. Hospitalizace na DVK byla ukončena 12. 12. 2008 a další léčba pokračovala ambulantně. Při ambulantní léčbě jsme aplikovali TenderWet, Sorbalgon, Flaminal hydro, obklady s roztokem KMnO4, Dermacynem wound care, Ialugen plus, mastný tyl, indiferentní pastu, Belogent ung., Cutilan ung., 3% ung. acidi borici, kafrovou mast, kompresivní terapii. Wobenzym byl se zlepšováním stavu postupně snížen na 3× 3 drg. Při této výše uvedené komplexní léčbě edém postupně regredoval, pozvolna se odlučovaly povlaky a nekrózy, rána granulovala a epitelizovala od okrajů. Poslední snímky ukazují stav ke dni 6. 2. 2009 – tedy prakticky po třech měsících od začátku onemocnění.
Antiedematózní efekt Wobenzymu
Po adekvátní a včas zahájené terapii ATB se erysipel odhojí zpravidla do sedmi až deseti dnů. Vzácněji se infekce může šířit krevními a lymfatickými cestami v podobě flegmonózního zánětu do hlubokých podkožních tkání až na svalovou fascii a vyústit v nekrotizující fasciitidu, zejména u imunokompromitovaných pacientů nebo při vysoké virulenci mikroba. Následně se zde může vyvinout nekróza (nekrotizující fasciitida) a nekróza nad ní ležících tkání. V některých případech nebývá před zánětem uchráněna ani subfasciální svalovina.
Klinický obraz zahrnuje rychle se rozvíjející silně bolestivý, indurovaný erytém, s tvorbou puchýřů, nekrózou a ulceracemi.
Dokončení na str. D8
Celkový stav je velmi závažný, někdy přechází až do syndromu streptokokového toxického šoku.
Hemolytický streptokok skupiny A působí v těchto případech lokálně i celkově prostřednictvím exotoxinů (hyaluronidáza, streptolyziny, streptokináza). Často se jedná o synergické působení řady dalších mikrobů jako Staphylococcus aureus, Proteus sp., Clostridium sp. a dalších.
Diagnózu stanovíme podle klinického obrazu, kultivace z poškozené tkáně a hemokultury. V terapii se užívají intravenózní megadávky penicilinu s clindamycinem a chirurgické odstraňování nekrotické tkáně.
V komplexní léčbě tohoto pacienta jsme využili kromě obligátní terapie také kombinovaný enzymový přípravek Wobenzym, který obsahuje proteolytické enzymy rostlinného a živočišného původu s přídavkem flavonoidu rutinu. V indikovaných případech ho na našem pracovišti doporučujeme nejčastěji u pacientů s otoky při zánětech povrchových žil, u posttrombotického syndromu, při lymfedémech nejrůznějšího původu, u pacientů s chronickými, obtížně se hojícími ranami nebo s jinými zánětlivými afekcemi, případně u některých pooperačních stavů. Uplatňuje se zde jeho antiedematózní efekt, příznivá modulace zánětlivého procesu a v případech současně podávaných antibiotik podporuje jejich průnik do tkání.
Zdroj: Medical Tribune