Evropa: „Domluvme se, jak neztrácet orgány vhodné pro transplantaci“
Největším problémem, se kterým se musí vypořádat současná transplantologie, je poptávka příjemců převyšující nabídku vhodných orgánů. Vzhledem k tomu, že tkáňové inženýrství zatím není schopné nabídnout uspokojivé řešení, jsou pacienti odkázáni na tkáně pocházející ať už z mrtvých, nebo z živých dárců. K tomu, aby tyto omezené zdroje mohly být maximálně využity, je nutné i koordinované úsilí napříč jednotlivými evropskými státy. I díky němu srdce z České republiky zachránilo život ročního děvčátka v Římě.
Tohoto problému si je vědoma také Evropská komise (EK), která proto podporuje řadu programů pro mezinárodní tkáňovou mobilitu a zajišťuje platformy společné výzkumné i klinické spolupráce. Zároveň se věnuje také problematice krevní transfuze. Těmto tématům bylo věnováno setkání, které nedávno proběhlo v Madridu.
Evropská unie v prosinci 2008 implementovala za účelem podpory dobrovolných aktivit členských států Akční plán pro darování orgánů a transplantace pro léta 2009 až 2015. V jeho rámci je financována řada projektů, které probíhají na mezinárodní úrovni.
Jedním z nich je například projekt DOPKI, který si klade za cíl zlepšovat povědomí o darování orgánů a následně i celý proces v praxi. Jeho hlavním posláním je maximalizovat efektivitu využití zdrojů.
Jedním z výstupů byla průřezová studie, která popisovala vztah mezi počty transplantací a demografickými, ekonomickými a zdravotními charakteristikami jednotlivých států. „To je přitom velmi důležité, protože až dosud jsme měli dat na toto téma spíše nedostatek a ta, která jsme k dispozici měli, nebyla dostatečně standardizovaná pro společné zpracování. Za takových podmínek bylo obtížné odhadnout skutečný potenciál dárců. V rámci projektu DOPKI jsme navrhli a zavedli společnou metodologii, pomocí které jsme zpracovali data v jednotném webovém registru a na jejich základě potom připravili doporučení pro postup v případě transplantace od zemřelých dárců,“ uvedl prof. Chris Rudge, národní klinický ředitel pro transplantace Ministerstva zdravotnictví Velké Británie v Londýně.
Prof. Rudge hovořil také o změně přístupu k transplantacím, který proběhl ve Velké Británii během několika posledních let. Britský zákon vyžaduje výslovný souhlas dárce s transplantací vyslovený během jeho života, případně souhlas příbuzných po jeho smrti. „Nabídka orgánů se nám zvýšila potom, co jsme do středu celého procesu umístili dárce místo příjemce. Dříve jsme mluvili o tom, že musíme dělat úkony vedoucí k transplantaci proto, že zde máme pacienty, co potřebují srdce, ledviny nebo játra. Dnes se zaměřujeme spíše na pacienta, který umírá, ale může ještě udělat něco, co má smysl. Je to drobná změna v náhledu na celý problém, která má nicméně konkrétní klinické důsledky. Například více školíme intenzivisty v tom, aby aktivně dárce vyhledávali. Mluvíme tady o činnosti jednoho konkrétního lékaře, který se stará o konkrétního umírajícího pacienta a přesto, že již není schopný zachránit jeho život, může alespoň zjistit, jak by si pacient či jeho rodina přáli, aby bylo po jeho smrti nakládáno s jeho orgány. Je to právě ošetřující lékař, kdo kontaktuje transplantační koordinátory a u koho celý proces začíná. Zároveň, pokud je jasné, že pro umírajícího pacienta již nelze příliš udělat, je možné modifikovat jeho terapii tak, aby orgány zůstaly neporušené. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se vlastně nic nemění, tak vzhledem k tomu, že každý doktor se přirozeně více zajímá o pacienta, kterého má v tu chvíli před sebou, to funguje a nabídka orgánů se nám během posledních pěti let prudce zvedla,“ popsal.
Na projektu DOPKI se podílí 13 organizací z 16 členských států, včetně Koordinačního střediska transplantací (KST) v České republice: „U projektu DOPKI se ČR podílela na srovnání dárcovských aktivit u posmrtných dárců z velkých nemocnic v Evropě. Byly vytipovány základní diagnózy vedoucí ke smrti mozku a porovnávány výsledky hlášení do dárcovských programů. Do projektu jsme zpracovali výsledky dvou velkých českých nemocnic. Výsledkem bylo zjištění, že v hlášeních máme významné rezervy. Tyto rezervy lze mobilizovat pomocí tzv. dárcovských konzultantů, kteří působí na jednotkách intenzivní péče a jsou vzděláni v právních otázkách transplantací a komunikaci s rodinou a pozůstalými,“ uvedl ředitel KST MUDr. Pavel Březovský, MBA.
O dalších evropských transplantačních programech mluvil také prof. Alessandro Nanni Costa z Centro Nationale Trapianti v Římě v Itálii: „Pro to, abychom mohli transplantovat, potřebujeme důvěru veřejnosti. A klíčem k ní je zachování bezpečnosti a kvality, například důsledné testování infekcí, které by se mohly transplantátem přenést. Kromě toho potřebujeme silnou síť klinik a institucí na regionální, národní a evropské úrovni, která zajistí nejenom organizační stránku věci, ale i vzdělávací a výzkumné projekty a sdílení zkušeností. A právě k těmto účelům zde jsou projekty jako COORENOR, pokračující nyní pod jménem FOEDUS, či projekt ACCORD.“
Projekt COORENOR byl založen za účelem propojení standardů, čímž se umožní dostupnost orgánů napříč členskými státy. Mimo to se snaží kompenzovat fakt, že v Evropě zatím nefunguje žádná zastřešující organizace, která by transplantace řídila. Všechny mezinárodní výměny orgánů tak probíhají na dobrovolné bázi například na základě bilaterálních smluv.
„V jeho rámci byl vypracován základní komunikační software, umožňující mezi jednotlivými státy EU předávat informace o orgánech vhodných k transplantaci, které není možné národními systémy využít například z důvodu velikostního nepoměru mezi dárci a příjemci, o dětských orgánech a podobně. V komunikačním programu je i speciální položka, která umožňuje zadat poptávku po orgánu pro mimořádně urgentní pacienty, kteří jsou bezprostředně ohroženi na životě akutním selháním orgánu či orgánů,“ vysvětluje MUDr. Březovský.
První úspěšná výměna, která díky projektu COORENOR proběhla, byla od dárce z České republiky. Jednalo se o srdce ročního dítěte, které zemřelo v Praze v srpnu 2012. Jeho rodiče dali souhlas k transplantaci, a protože na národním čekacím listě zrovna nebyl vhodný kandidát, byl orgán nabídnut pomocí COORENOR. Jako první zareagovali Italové. „Odpověď z Říma nám přišla asi minutu po zveřejnění,“ popsal MUDr. Březovský. „Do Prahy ihned, ještě během večera, dorazilo privátní letadlo s chirurgickým týmem a další den ráno bylo srdce voperováno jedenáctiměsíční holčičce v Římě, která na srdce čekala od dubna. Celý proces tedy trval asi 27 hodin.“
Jiným příkladem evropského projektu je ACCORD, který zahrnuje 23 národních koordinačních autorit a 9 dalších partnerů. Tento projekt má několik hlavních aktivit. Podílí se na zlepšování informačních systémů členských zemí v oblasti darování orgánů z živých dárců i na optimalizaci procesu transplantace ze zemřelých dárců a managementu závěru života potenciálních dárců tak, aby byla transplantace možná. Mezi další činnosti projektu ACCORD patří konkrétní asistence při komunikaci mezi státy, analýza dat a plánování do budoucna. „Podstatnou součástí projektu ACCORD jsou registry živých dárců, díky nimž je možné za prvé zajistit těmto lidem potřebnou ochranu, za druhé můžeme využívat získaná data k dalším analýzám. Zlepšování komunikace mezi jednotkami intenzivní péče a transplantačními koordinátory se zase ověřuje a zdokonaluje na vzorku klinických referenčních skupin ve vybraných zdravotnických zařízeních a zjištěné závěry jsou následně přenášeny do praxe v podobě metodologie a doporučení,“ dodal prof. Costa.
I projektu ACCORD se účastní české KST. „Tento program se zabývá kvalitou všech procesů, které vyplývají ze směrnice 53/2010/EP. Z hlediska kvality jsou posuzovány všechny aktivity tzv. pověřených orgánů, které jsou určeny legislativou členských států EU, u nás transplantačním zákonem. V praxi se jedná o úlohy řešené ministerstvem zdravotnictví, Koordinačním střediskem transplantací a transplantačními centry. Zahraniční kontroloři provedli audit na všech těchto pracovištích s velmi dobrým výsledkem. V rámci EU se jednalo o vůbec první kontrolu tohoto typu. Součástí projektu ACCORD je navíc i školení, výchova a certifikace lokálních národních transplantačních auditorů,“ dodal MUDr. Březovský.
Zdroj: Medical Tribune