Evropa dýchala v Berlíně (2)

Chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) v Evropě trpí více než 13,5 milionu lidí. Tento zastřešující termín označuje chronickou bronchitidu a emfyzém plic, stavy, které vedou k invalidizující dušnosti a ročně mají na svědomí 145 000 životů Evropanů. CHOPN má i značné ekonomické dopady na systémy zdravotní péče, které se v Evropě vyčíslují na téměř 700 milionů € ročně.

Nová neinvazivní terapie emfyzému

Premiéru na kongresu ERS měla prezentace nového typu implantátu (IBV Valve System, Spiration) pro terapii závažného emfyzému plic, jejž lze zavést jednoduchým a neinvazivním postupem. Výsledky experimentální aplikace u prvních pěti pacientů představili v Berlíně Felix Herth z univerzity v Heidelberku (SRN) a jeho američtí kolegové. Z diskuse vyplynulo, že by nový implantát mohl v budoucnu sloužit jako alternativa ke stávající invazivní terapii, včetně volumredukční operace plic a transplantace plic.
Emfyzém plic je charakterizován jako ireversibilní onemocnění vyvolané ztrátou elasticity v plicních tkáních po destrukci stěny alveolů. I když je dnes k dispozici řada léků i dalších terapií, které mohou zmírnit symptomy onemocnění, zůstává těžký emfyzém nadále závažným, v nejvážnějších případech život ohrožujícím stavem. Zlatý standard  terapie pokročilého stadia emfyzému je založen na chirurgické excizi postižené části plic, což je velmi invazivní zákrok s vysokým rizikem pro pacienta. Další možnost – transplantace plic – je pro nedostatek dárců variantou relativně vzácnou.
Ačkoli se v posledních letech uskutečnilo již několik experimentů směřujících k vývoji implantátů, ale s limitovanou úspěšností, z velké části proto, že emfyzematózní plíce se vyznačuje přítomností kolaterálních dýchacích cest, které implantát obcházejí.
Nový implantát konstruovaný za účelem restaurace pacientova normálního mechanismu dýchání je vyroben ze superelastické slitiny niklu a titanu – nitinolu. Jeho úkolem je zajišťovat kompresi plicní tkáně, obnovit její elasticitu a redukovat nadměrný edém emfyzémem postižených plic.
Základní výhodou aplikace nového implantátu je, že nevyžaduje chirurgické řešení. Zavádí se s použití flexibilního bronchoskopu orální cestou.

Před vlastní implantací investigátoři provedli standardní testy funkce plic, dýchací kapacity a také měření a určení kvality života pacientů. Prvním úspěchem prezentovaným v Berlíně byl poznatek, že implantační procedura vykazuje vysokou bezpečnost a je pacienty dobře tolerována. „Pacienty, jejichž průměrný věk byl 61 let, jsme mohli propustit do domácího ošetřování již po třech dnech od zavedení implantátu,“ uvedl ve svém sdělení F. Herth. „Většina doby jejich hospitalizace však byla určena pro jejich experimentální pozorování. V budoucnu, pokud se tato metoda stane rutinní, by se pacienti mohli vracet domů již druhý den ráno.“

Pokud jde o nežádoucí účinky, implantační tým zaznamenal u tří z pěti pacientů dyspnoe nebo dráždivý kašel. „Všechny tyto projevy se vyřešily spontánně nebo standardní lékařskou péčí,“ dodal F. Herth.
Po třech měsících následného sledování se ukázalo, že testy prokazují zlepšení plicních funkcí i kvality života u všech pěti pacientů. Parametr sekundové vitální kapacity plic FEV₁ vzrostl až o 18 % a pacienti byli v průměru schopni při standardním šestiminutovém testu chůze ujít o 38 metrů více. Kvalita života měřená pomocí dotazníku St. George’s Respiratory Questionnaire se signifikantně zlepšila u čtyř z pěti pacientů.

Naděje pro pacienty s rezistentní TB

Tým německých a italských výzkumníků v čele s Christophem Langem (Research Center Borstel, SRN) a Giovannim Battistou Migliorim (Fondazione Salvatore Maugeri, Tradate, Itálie) prezentoval na kongresu ERS výsledky své studie podávání linezolidu – oxazolidinonového typu antibiotika – pacientům s laboratorně prokázanou multirezistentní (MDR-TB) nebo extenzivně rezistentní tuberkulózou (XDR-TB). Bakterie působící XDR-TB odolávají dvěma nejúčinnějším antibiotikům první linie (isoniazidu a rifampicinu) i všem reprezentantům skupiny chinolonů a vykazují rezistenci vůči minimálně jednomu ze tří injekčně aplikovaných antibiotik používaným v druhé linii terapie (amikacinu, capreomycinu a kanamycinu).
Pacienti s XDR-TB jsou hospitalizováni po v průměru 2,5násobně delší dobu a mortalita je v porovnání s již tak obtížně léčitelnou formou MDR-TB pětinásobně vyšší. V únoru loňského roku Světová zdravotnická organizace (WHO) oznámila, že z celkem 9 milionů diagnostikovaných případů TB ročně připadá 500 000 na kmeny s multilékovou rezistencí a 40 000 na extenzivně rezistentní TB. Nejvyšší výskyt MDR-TB a XDR-TB je zaznamenáván v zemích bývalého Sovětského svazu, v Japonsku, Korejské republice a v Jižní Africe. Výskyt alespoň jednoho případu XDR-TB zaznamenalo na svém území od roku 2002 již 45 zemí – deset z nich přitom leží přímo v Evropě nebo s ní alespoň bezprostředně sousedí.

Tým Ch. Langa a G. Miglioriho analyzoval 7 026 diagnostikovaných případů TB v Německu a v Itálii v období od roku 2004 do roku 2007, přičemž identifikoval 265 případů MDR-TB a 17 případů XDR-TB. Linezolid v těchto skupinách výzkumníci aplikovali u 82, resp. 7 pacientů. Ve třech čtvrtinách případů (67 z celkem 89 pacientů v obou skupinách) nasazení linezolidu eliminovalo výskyt bakterií TB ve sputu a sterilizovalo jejich kultury. V konečném výsledku lékaři dosáhli plné klinické úspěšnosti u více než 80 % pacientů. 
Úspěch byl bohužel provázen relativně vysokým výskytem nežádoucích účinků zaznamenaných u přibližně jedné třetiny pacientů. Patřily mezi ně těžká anémie a polyneuropatie. Ve 25 případech se dokonce muselo přikročit k zastavení terapie.
„Ale všechny tyto nežádoucí účinky byly reversibilní povahy a nedošlo k žádnému exitu souvisejícímu s aplikací linezolidu,“ zdůraznil v Berlíně Ch. Lange. Dobrou zprávou je podle něj i fakt, že se výskyt nežádoucích účinků léčby zdá být méně signifikantním u extenzivně rezistentní TB než u TB s multilékovou rezistencí (14 % oproti 38 %). Dalším krokem výzkumu tedy bude určení nejvhodnějšího terapeutického režimu tak, aby byly závažné nežádoucí účinky minimalizovány.

Zdroj: