Evropská partnerství v oblasti zdraví: Jděte do toho!

Čeští vědci a vědkyně dnes mají jedinečnou příležitost stát se součástí mezinárodních výzkumných konsorcií a podílet se na utváření priorit zdravotnického výzkumu na evropské úrovni. Evropská partnerství v oblasti zdraví otevírají dveře ke spolupráci, sdílení know‑how i zapojení do výzkumných, vývojových a inovačních aktivit s reálným dopadem na klinickou praxi. „Pro Českou republiku je to zásadní posun – z role pasivního příjemce se stáváme aktivním spolutvůrcem evropského výzkumu v oblasti zdraví,“ říká Mgr. Monika Kocmanová, koordinátorka evropských partnerství pro oblast zdraví a vedoucí Oddělení pro zahraniční spolupráci Agentury pro zdravotnický výzkum (AZV) ČR.

• Můžete na úvod vysvětlit, co si pod pojmem „evropská partnerství v oblasti zdraví“ mají čeští výzkumníci a výzkumnice představit?

V podstatě se jedná o velkou skupinu lidí složenou ze zástupců financujících organizací, agentur, Evropské komise a dalších aktérů z evropských i mimoevropských států, kteří společně plánují, řídí a financují výzkumné a inovační aktivity. Existují tři typy evropských partnerství – institucionalizovaná, společně programovaná a spolufinancovaná. ČR se zapojila právě do spolufinancovaných typů partnerství, která trvají deset let a vyhlašují nadnárodní výzvy s příspěvkem Evropské komise. A to je důležité – tyto nadnárodní výzvy totiž pokrývají výzkumná témata, která v jiných částech programu EU nenajdeme. Nutnou podmínkou je, aby ve spolufinancovaných partnerstvích byla zapojena financující organizace nebo agentura, která poskytne národní finanční prostředky pro podporu úspěšných projektů. U nás je to ministerstvo zdravotnictví.

• V čem kromě financování vidíte největší přínos této mezinárodní spolupráce pro Česko, resp. tuzemské týmy?

Evropská partnerství nepochybně představují možnost být přímo u toho, když se rozhoduje, jaká výzkumná témata se budou v Evropě v následujících letech řešit, a zapojit se už ve fázi nastavování priorit a podob výzev, nikoli až ve chvíli, kdy je „vše hotové“. To dává jednotlivým zemím i jejich výzkumným komunitám mnohem větší prostor ovlivnit směr výzkumu a reagovat na vlastní potřeby a zájmy.

Dlouhodobě platilo, že zastoupení ČR v medicínské oblasti nebylo dostatečné a náš potenciál pro aktivní zapojení zůstával nevyužit. To se změnilo v roce 2023, kdy ministerstvo zdravotnictví pověřilo AZV ČR výkonem agendy evropských partnerství v oblasti zdraví. Tento krok nastartoval systematický proces zapojování se do partnerství, která již byla v běhu, a zároveň umožnil aktivně se podílet na přípravě těch, která byla teprve na začátku. Českým vědcům a vědkyním jsme tím otevřeli pomyslné dveře do širokých mezinárodních projektových konsorcií. Ráda říkám, že evropská partnerství fungují jako jakýsi odrazový můstek – pomáhají navázat spolupráci se zahraničními partnery a přirozeně na ni navázat v otevřených výzvách programu Horizont Evropa nebo v dalších, navazujících programech.

Máme také možnost ovlivňovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude ČR v evropských partnerstvích působit. Můžeme se podílet na přípravě výzev, podporovat zapojení tuzemských týmů, navrhovat národní experty a expertky pro hodnocení projektových návrhů a celkově posilovat pozici naší země v oblasti evropského výzkumu zaměřeného na zdraví.

• Do kolika spolufinancovaných evropských partnerství v oblasti zdraví je tedy Česko prostřednictvím ministerstva zdravotnictví a AZV ČR zapojeno?

Doposud se ČR postupně zapojila do všech sedmi spolufinancovaných evropských partnerství napříč různými oblastmi medicínského výzkumu, která byla Evropskou komisí navržena. Konkrétně se jedná o partnerství zaměřená na vzácná onemocnění (ERDERA), personalizovanou medicínu (PerMed), transformaci systémů zdravotní a sociální péče (THCS), zdravotní výzkum (ERA4Health), antimikrobiální rezistenci (OH AMR), pandemickou připravenost (BE‑READY) a výzkum lidského mozku (Brain Health). Bližší informace o jednotlivých partnerstvích a jejich cílech jsou dostupné na webových stránkách AZV ČR. Zájemci tam najdou i odkazy na oficiální weby, včetně strategických a inovačních agend, které přehledně popisují priority, plánované aktivity i dlouhodobé směřování.

Naším cílem je vstupovat do všech iniciativ, které se týkají lidského zdraví, a pokrýt co nejširší spektrum témat. V tomto přístupu bychom rádi pokračovali i do budoucna, pokud budeme mít dostatek finančních prostředků. Chceme dát prostor celé české výzkumné komunitě bez ohledu na konkrétní specializaci. Jinými slovy, snažíme se vytvářet rovné příležitosti pro všechny obory medicíny.

• Jaká je typická výše podpory pro české účastníky v těchto výzvách a jaká je doba trvání podpořených projektů?

U většiny výzev jsme nastavili národní rozpočtovou alokaci ve výši 500 000 eur, přičemž je cílem podpořit dva úspěšné české projekty v každé výzvě. Tato částka se v praxi ukázala jako „zlatá střední cesta“. Zkušenosti z prvních výzev, do nichž jsme vstoupili v roce 2025, potvrdily, že je nastavena realisticky. Až na jednu výjimku tato alokace odpovídala počtu českých projektů, které byly ve výzvách úspěšné a doporučené k financování. Tou výjimkou byla výzva partnerství ERDERA, kde uspěly hned tři české projekty. Po dohodě s ministerstvem zdravotnictví jsme se proto rozhodli rozpočtovou alokaci navýšit a umožnit financování i třetího projektu, mj. proto, že se část prostředků ministerstvu následně vrací z evropských zdrojů. Tento princip ostatně platí u všech výzev.

Je důležité říci, že ještě před samotným stanovením konkrétní výše alokace vždy zjišťujeme zájem a potenciál české výzkumné komunity v dané oblasti. Loni jsme se výzev v rámci evropských partnerství účastnili poprvé, takže jsme neměli předchozí zkušenosti s tím, kolik projektů bude podáno a kolik z nich bude nakonec úspěšných. Dnes už máme k dispozici první konkrétní zkušenosti a rozhodli jsme se i pro výzvy vyhlašované v roce 2026 postupovat stejně.

Nicméně máme možnost prostředky mezi jednotlivými partnerstvími přesouvat. Pokud tedy v jedné výzvě uspěje méně projektů a v jiné naopak více, než jsme původně plánovali, můžeme finance přerozdělit. Díky tomu máme určitou flexibilitu a můžeme podpořit co nejvíce kvalitních českých projektů ve společných nadnárodních výzvách.

Co se týká délky trvání projektů, nastavena je zpravidla na tři roky, respektive 36 měsíců. V případě výzev zaměřených na klinické studie jsou to čtyři roky, respektive 48 měsíců, protože klinická hodnocení vyžadují delší přípravnou fázi i samotnou realizaci.

• Musejí si žadatelé zajistit spolufinancování i z jiných zdrojů?

Výzkumné organizace mají vždy nárok na financování ve výši 100 procent způsobilých nákladů, totéž nově platí i pro pacientské organizace, pokud splní definované požadavky a podmínky. Z jejich strany tudíž není nutné žádné spolufinancování, ledaže by jejich finanční potřeby přesáhly rámec národní alokace poskytované ministerstvem zdravotnictví. Pak je nutné doložit prohlášení o dofinancování z jiných zdrojů.

U podniků je situace odlišná. Maximální míra podpory se odvíjí od velikosti podniku a zároveň od typu realizovaného výzkumu. Podniky tak nemají nárok na plné krytí nákladů z národní podpory a vždy se musejí na financování projektu podílet i z vlastních zdrojů, v souladu s pravidly stanovenými nařízením Komise EU. Podmínky výzvy také umožňují zapojení tzv. collaborators neboli spolupracovníků. V tomto případě si daný subjekt zajišťuje financování projektu plně z vlastních zdrojů, například tehdy, pokud se jeho země nebo financující organizace či agentura dané výzvy neúčastní.

• Co se ukazuje být jako nejproblematičtější v celém procesu zapojení se do výzev evropských partnerství?

Jednoznačně je to hledání mezinárodních partnerů. Výzvy mají jasně daná pravidla, zejména pokud jde o složení projektového konsorcia, minimální a maximální počet partnerů a zapojených zemí. Pro ty, kteří se do mezinárodních projektů zapojují poprvé a nemají ještě vybudovány kontakty z předchozích iniciativ, může být hledání vhodných partnerů poměrně obtížné a časově náročné.

Samozřejmě je velkou výhodou, pokud má vědec nebo vědkyně již navázány zahraniční kontakty. Pokud tomu tak ale není, existují i jiné možnosti. Na mezinárodní úrovni fungují platformy pro vyhledávání partnerů nebo se lze účastnit mezinárodních informačních dnů, které jsou otevřené vědcům a vědkyním z různých zemí. Velkou podporu poskytuje také sekretariát výzvy, stejně jako národní kontaktní body jednotlivých zemí, jež jsou uvedeny v mezinárodních dokumentech k výzvě. Na ty je možné se obrátit a požádat o podporu.

Nápomocni se snažíme být i v AZV ČR, i když to není jednoduchý úkol, protože nemáme přímé kontakty na všechny relevantní instituce a organizace, které by mohly oslovit opravdu vhodné partnery.

• Jakou další podporu AZV ČR žadatelům poskytuje?

Agentura nabízí podporu ve všech fázích projektu – od jeho přípravy až po jeho realizaci. Ta se mj. týká i předkládání průběžných zpráv a závěrečné zprávy, kde úzce spolupracujeme s oddělením projektové podpory, zejména s její vedoucí Ing. Ivou Škach Vrbíkovou. Projekty evropských partnerství mají totiž v řadě ohledů přesah do národních podmínek veřejných soutěží, proto je důležité mít tyto procesy dobře nastaveny a co nejvíce sladěny. Velmi si vážím přátelských vztahů, které napříč AZV ČR fungují, což se – jak věřím – pozitivně promítá i do kvality poskytované podpory.

Nejvíce se na nás žadatelé obracejí ve fázi přípravy projektových návrhů. Přicházejí nám dotazy nejen od tuzemských týmů, ale i od zahraničních partnerů, kteří si chtějí ověřit, zda je český subjekt způsobilý k účasti v projektu, a předejít tak případným komplikacím v pozdějších fázích. Dlouhodobě zastáváme přátelský a otevřený přístup mezi zástupci financujících organizací, projektovými manažery a manažerkami i samotnými vědci a vědkyněmi.

Pokud jde o odborné dotazy týkající se samotného zaměření projektu, jeho relevance k tématu výzvy nebo posouzení, zda spadá do její působnosti, v těchto případech žadatele odkazujeme na mezinárodní úroveň. Právě tam totiž probíhá odborné hodnocení projektů a rozhodování o jejich tematické vhodnosti.

• Rok 2025 už přinesl první konkrétní výsledky – vyhodnoceny a vyhlášeny byly výsledky některých společných nadnárodních výzev. Jaký byl zájem českých týmů?

V loňském roce se ČR zapojila do čtyř společných nadnárodních výzev v rámci čtyř různých partnerství – ERA4Health, THCS, PerMed a ERDERA. V prvním kole bylo podáno dohromady 42 projektových návrhů s českou účastí a více než polovina z nich, konkrétně 23, postoupila do druhého kola hodnocení. K financování bylo nakonec doporučeno devět projektů, což odpovídá celkové úspěšnosti okolo 20 procent. Tato čísla jasně dokládají, že zájem o nadnárodní výzvy byl vysoký, rozhodně vyšší, než jsme původně očekávali. Velmi mile nás také překvapilo, že velká část projektů s českou účastí se umístila na prvních místech celkového pořadí.

Je ale potřeba dodat, že počty podaných projektových návrhů se mezi jednotlivými výzvami lišily. Nejvíce projektů bylo podáno do výzvy partnerství ERDERA, nejméně pak do výzvy partnerství PerMed. Domnívám se však, že v oblasti personalizované medicíny se nám bude dařit počet podávaných návrhů zvyšovat, a to zejména díky první společné konferenci PerMed a mezinárodní iniciativy ICPerMed, která se uskutečnila loni na podzim v Praze. Na konferenci ještě navázala dvoudenní návštěva představitelů partnerství PerMed v Brně, během níž měli možnost nahlédnout do fungování Centra precizní medicíny FN Brno pod vedením profesora Ondřeje Slabého. Jsem přesvědčena, že právě tyto akce sehrály významnou roli v tom, že v letošní výzvě PerMed bylo podáno vyšší množství projektových návrhů s českou účastí v porovnání s výzvou předchozí.

• Jsou mezi podpořenými projekty takové, které mají potenciál reálně ovlivnit klinickou praxi nebo organizaci péče v ČR?

Z mého pohledu jich je hned několik. Příkladem jsou projekty využívající digitální nástroje, například programy zaměřené na prevenci kombinace nadváhy a úbytku svalové hmoty u starších či chronicky nemocných lidí, nebo na digitální zdravotní koučování u pacientů s chronickou únavou. Cílem těchto projektů je testovat nové způsoby práce s pacienty mimo klasickou ordinaci, podporují spolupráci mezi různými odborníky a mohou přispět k lepší koordinaci péče i k efektivnějšímu využití kapacit zdravotního systému. Za důležité považuji také projekty, které se snaží lépe přizpůsobit léčbu konkrétním pacientům na základě zkušeností z běžné klinické praxe. Typicky se jedná o léčbu dětí pomocí kortikoidů nebo o management péče o pacienty po cévní mozkové příhodě.

Když se podíváte na souhrnné výsledky společných nadnárodních výzev za rok 2025, vidíte u českých týmů nějaký opakující se vzorec – například v typech zapojených institucí či výzkumných tématech?

Zcela jednoznačně můžu říci, že napříč všemi výzvami evropských partnerství se opakuje velmi podobný okruh uchazečů. Asi není překvapením, že nejčastěji jsou to výzkumné instituce, univerzity a nemocnice. Zájem přitom přicházel z celé ČR, ale u podpořených projektů převažovaly instituce z Prahy. Podniky se zatím zapojují spíše v menší míře, v některých výzvách dokonce vůbec. Přesto je jejich účast velmi důležitá a věřím, že se jejich zapojení bude dále rozšiřovat. Ráda bych dodala, že některé výzvy jsou na podniky cíleny výrazně více a jejich účast je v nich dokonce povinnou podmínkou. Pokud jde o pacientské organizace, v minulých výzvách nebylo možné jejich účast z českých prostředků financovat. Navíc si myslím, že se informace o evropských partnerstvích dostaly pouze k větším pacientským organizacím a k těm menším jen velmi omezeně. To jsme si uvědomili a chtěli je více podpořit, proto jsme pro ně na konci loňského roku připravili dokument a seminář zaměřený právě na možnosti jejich zapojení a získání národní podpory.

Pokud se podíváme na tematické zaměření úspěšných projektů, ČR se ukázala silnou především v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, metabolických poruch, imunologie nebo neurologie. Za pozornost stojí rovněž spolupráce se zahraničními partnery. České týmy nejčastěji spolupracovaly s partnery z Německa, Itálie, Španělska, Nizozemska a také s Rakouskem a Francií, bez ohledu na konkrétní téma výzvy nebo oblast evropského partnerství.

• Ukazují první podpořené projekty, že se evropská partnerství mohou stát pro české týmy stabilním nástrojem mezinárodní spolupráce, nikoli jen jednorázovou zkušeností?

Už nyní můžeme potvrdit, že projektové návrhy jsou opakovaně předkládány především stejnými institucemi. Zároveň sledujeme, že někteří žadatelé, kteří v prvních výzvách neuspěli, se nevzdávají a své návrhy podávají znovu, pokud to tematické zaměření a cíle konkrétní výzvy umožňují. Někdy se dokonce vracejí i v roli koordinátorů projektových konsorcií, což považuji za velmi pozitivní. Témata výzev se navíc v jednotlivých letech mění, proto očekáváme, že se do budoucna zapojí i nové instituce, případně podniky nebo pacientské organizace.

Zda je účast českých týmů ve výzvách pro některé subjekty jednorázovou zkušeností, nebo naopak stabilním nástrojem, je asi hodně individuální. Přesto jsem přesvědčena, že už samotné zapojení do výzev evropských partnerství má významnou přidanou hodnotu, která zdaleka přesahuje finanční podporu. Přináší s sebou zvýšení odborné prestiže, získání nových kontaktů a zviditelnění v mezinárodním prostředí, takže se na ně zahraniční partneři s velkou pravděpodobností budou obracet znovu, ať už v rámci dalších výzev, nebo při jiných příležitostech mimo samotné partnerství.

• Co byste poradila týmům, které s evropskými partnerstvími zkušenost zatím nemají?

Bez jakéhokoli váhání bych jim řekla: „Jděte do toho!“ Těm, kteří s evropskými projekty zatím nemají žádné zkušenosti, bych doporučila začít v roli partnera. Je to méně náročné z hlediska administrativy i odpovědnosti, umožňuje to nahlédnout do celého procesu, získat první zkušenosti, poučit se z chyb a zároveň si ověřit, zda je tento typ projektů pro ně vhodný. Obecně je to méně stresující a lépe slučitelné s běžnou pracovní agendou.

Role koordinátora projektového konsorcia je naopak výrazně náročnější. Koordinátor nese odpovědnost za celý projektový tým, předkládá návrh projektu za všechny partnery, je hlavním kontaktním bodem pro sekretariát výzvy, řeší případné komplikace a zajišťuje předkládání průběžných zpráv i závěrečné zprávy. To s sebou samozřejmě přináší výrazně vyšší časovou náročnost a předchozí zkušenosti s evropskými projekty jsou v tomto ohledu velkou výhodou. Zcela zásadní je ovšem i kvalitní administrativní podpora. Projektoví manažeři a manažerky by měli být skutečnou „pravou rukou“ koordinátorů – vědců či vědkyň, aby se mohli soustředit zejména na výzkumné otázky. Bohužel, u některých organizací stále narážíme na limity nebo úplnou absenci podpůrných struktur. Koordinátorské role se tak čeští žadatelé zatím ujímají spíše výjimečně. Právě z toho důvodu by mělo být cílem systematicky podporovat mentoring při přípravě koordinátorských projektů a posilovat roli českých institucí. Rozhodně tím ale nechci říci, že by se čeští vědci a vědkyně měli role koordinátorů obávat. Naopak. Vzhledem k tomu, že konsorcia v evropských partnerstvích bývají užší než v otevřených výzvách Horizontu Evropa, může jít o velmi dobrou zkušenost – a to i v případě, že projekt nakonec neuspěje.

• Jaké priority má AZV ČR do dalších let, pokud jde o mezinárodní spolupráci a rozvoj evropských partnerství?

Do značné míry to bude záviset na podobě nadcházejícího rámcového programu EU a s tím související roli evropských partnerství, která je nyní intenzivně diskutována. Jednotlivá partnerství mají za úkol připravit návrhy tzv. phasing‑out strategií, tedy nastínit, jakou plánují svou další existenci a fungování. AZV ČR se na tomto procesu aktivně podílí prostřednictvím připomínkování strategických materiálů, mj. ve spolupráci s ministerstvem školství, které jako gestor mezinárodní spolupráce zajišťuje komunikaci této problematiky na evropské úrovni. Velmi si vážíme možnosti účastnit se těchto konzultací a sdílet naše názory i praktické zkušenosti, které jsme v průběhu působení v evropských partnerstvích v oblasti zdraví získali.

S ohledem na aktuální evropské dění vnímáme pokračování evropských partnerství jako žádoucí. Je možné, že do budoucna změní svou podobu nebo formu, nicméně AZV ČR je na to připravena reagovat a vzniklé změny akceptovat, pokud budou v souladu s národními podmínkami.

• A jaké oblasti zdravotnického výzkumu budou podle vás v nejbližších letech pro evropská partnerství nejdůležitější z pohledu ČR?

Nejsem vědkyně, ale pokud bych měla vypíchnout jeden typ výzkumu, který považuji za mimořádně důležitý, pak by to byly klinické studie. Těm se věnuje především partnerství ERA4Health, ale také partnerství ERDERA. Osobně pak vnímám jako velmi silné a prioritní téma výzkum vzácných onemocnění. ČR má v této oblasti opravdu vynikající zastoupení nejen mezi vědci a vědkyněmi, ale také ze strany pacientských organizací. Příkladem je Česká asociace pro vzácná onemocnění nebo osobnost pana profesora Milana Macka, jenž má výrazné mezinárodní renomé a zároveň je součástí odborných struktur partnerství ERDERA, kde se podílí na jeho strategickém směřování. Stejně tak existuje silné odborné zázemí v Brně, konkrétně v Ambulanci pro dětské pacienty bez diagnózy, kterou vede doktorka Kateřina Slabá, taktéž působící v jednom z poradních orgánů ERDERA. Oba zmínění odborníci dlouhodobě přispívají k tomu, aby se výsledky výzkumu skutečně dostávaly k pacientům. A právě v tom podle mě spočívá hlavní smysl evropských partnerství.