Exředitel IKEM dr. Filip oceněn za přínos transplantacím

Exředitel IKEM dr. Filip oceněn na přínos transplantacím

Čestnou plaketu mu předal symbolicky na sv. Valentýna jako připomínku toho, že darem orgánu dostávají pacienti naději na nový život, ředitel KST profesor MUDr. Miloš Adamec, CSc. Při té příležitosti také byly zveřejněny republikové transplantační statistiky za rok 2017.

„Loňský rok patřil k nejúspěšnějším v historii české transplantační medicíny. Týmy v sedmi transplantačních centrech provedly 837 transplantací orgánů, o 29 víc než v roce 2016. V dárcovském programu jsme zaznamenali 269 zemřelých a 49 žijících dárců. Nejčastěji transplantovaným orgánem už tradičně byly ledviny, 469, následovala játra, 205,“ řekl na tiskové konferenci prof. Adamec. Vyzdvihl, že v celosvětových statistikách počtu dárců na milion obyvatel je ČR v první desítce před Německem, Itálií či Austrálií. Každý rok je v ČR nově zařazeno na čekací listinu cca 1000 pacientů, ne pro všechny se najde vhodný orgán. I proto je podle ředitele nezbytné hledat další podporu a nové zdroje dárcovského programu.

„Čísla za loňský rok jsou impozantní. Věřím, že počet transplantovaných dál poroste. Za mě mohu garantovat maximální podporu, ministerstvo pod mým vedením bude spolupráci nakloněno,“ ujistil ministr Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch s tím, že se nebrání konkrétním podnětům na změny v transplantačním zákoně, které vzejdou z debaty odborné veřejnosti.

MUDr. Filip odstartoval v r. 1995 program transplantací jater v IKEM

„Přípravou transplantace jater se IKEM zabýval už od poloviny 80. let minulého století, ale v experimentální přípravě byl úspěšnější tým z centra v Brně. Proto nakonec v IKEM dostaly přednost transplantace pankreatu (1983) a transplantace srdce (1984), což bylo pro mladého hepatologa, kterým jsem v té době byl, velkým zklamáním. Po roce 1989 mi bývalý ředitel IKEM, profesor MUDr. Vladimír Kočandrle, CSc., řekl: Jestli chceš transplantovat v IKEM játra, musíš se stát ředitelem. Z jiné pozice to nedokážeš,“ popsal dr. Filip. Přihlásil se tedy do konkurzu na místo nového ředitele a vyhrál. IKEM vedl v letech 1991 až 2004.

Pro rozvoj transplantačního programu bylo nezbytné zavést profesionální organizaci odběrů a alokace orgánů. “Jako první v ČR jsme v IKEM vytvořili funkci transplantačního koordinátora, díky tomu během prvního roku se počet transplantací zdvojnásobil. Univerzitní klinika v Berlíně s námi podepsala smlouvu o spolupráci a vlastní zahájení transplantací jater v IKEM se datuje na začátek dubna 1995, odehrála se tehdy v Berlíně, prvním příjemcem byl pan Rabas, vnuk známého malíře. Další transplantace už byly v ČR, ze začátku s asistencí německých kolegů. Program se rozjel na velmi profesionální bázi od samého počátku, nebyl to žádný klinický experiment. Naše výsledky byly a jsou srovnatelné s berlínským centrem, které patří k nejlepším v Evropě i na světě,“ zavzpomínal dr. Filip.

Ustavení a rozvoj transplantačního programu provázela podle něj „řada drobných bitev“. Kritici ho považovali za něco nadbytečného, luxusního. „Nezapomenu, jak jedna paní poslankyně, jmenovat ji nebudu, nám řekla: Vy si jen honíte triko, abyste byli slavní, a pacienti z toho nic nemají. Naštěstí z dlouhodobých výsledků je vidět, že pacienti z toho něco mají. Zlepšilo se výrazně přežívání příjemců, samozřejmě s přispěním pokroku v medicíně, jako je rozvoj nových imunosupresiv,“ řekl dr. Filip a poděkoval všem, kdo se v ČR na programu transplantací, nejen jater, podíleli. „Je to příběh silné týmové spolupráce s jednotnou vizí a cílem,“ řekl.

MUDr. Filip ocenil, že z původně upozaďované transplantační problematiky se postupně stal stěžejní program. „Těší mě, že se daří zvyšovat počty transplantovaných, protože transplantace orgánů, jako jsou játra, srdce, plíce, nabízejí život ve srovnání s druhou variantou, kde je jen smrt. Pouze transplantace ledvin mají náhradu v dialýze, ale srovnání kvality života a délky přežití je jednoznačně ve prospěch transplantací. I dlouhodobě vycházejí transplantace pro zdravotní pojišťovny levněji. Jsem rád, že se také posunul systém úhrad od pojišťoven, i když ještě není ideální,“ řekl dr. Filip a vzpomněl na to, že v počátcích programu chtěly zdravotní pojišťovny určovat na transplantace limity. Přesvědčila je až čísla o finanční výhodnosti transplantací.

Na dotaz MT, jak ocenění od KST vnímá, MUDr. Filip řekl: „Jsem z toho dojatý, nestává se často, že lidé dostanou cenu za svého života, většinou je to obráceně. Těší mě, že si dnes i ti mladší uvědomují ten kus práce, který jsme v oblasti transplantační medicíny udělali.“ Na další dotaz, jak se medicína změnila od doby, kdy v oboru začínal, dr. Filip uvedl: „I když se nyní objevily zákroky, kdy se vyměňuje víc orgánů současně, zásadní obrat v chirurgické technice asi nenastal. Vývoj posouvají právě nová imunosupresiva.“

Zlatou plaketu udělilo KST letos podruhé

MUDr. Filip je už druhým nositelem čestné plakety za zásluhy o rozvoj transplantačního programu v ČR, prvním loni byl zakladatel a bývalý ředitel KST a nynější náměstek ředitele Fakultní nemocnice v Motole MUDr. Martin Holcát, MBA. „Není to jenom moje plaketa,“ zdůraznil a připomněl práci celého týmu KST. „Lékaři si obvykle vyvěšují všechna ocenění, tato plaketa je jediná, kterou jsem si v kanceláři vyvěsil,“ přiznal. V managementu FN Motol je dál v kontaktu s transplantacemi, Motol loni provedl 46 transplantací plic, transplantuje také dětská srdce a dětské ledviny. Založení KST bylo součástí transplantačního zákona z roku 2002. „To se nedařilo, tak mě v roce 2004 požádal tehdejší ministr zdravotnictví MUDr. Jozef Kubinyi, PhD., jestli bych se toho neujal. Začátky byly tristní, měli jsme jednu malou místnost s jedním stolem, ale byl tam dobrý kolektiv. IPVZ nám pak poskytl ideální prostory, kde je KST dodnes, mohli jsme vybudovat KST personálně, prostorově i organizačně,“ odpověděl na dotaz MT dr. Holcát.

KST musí ze zákona fungovat jako nezávislé

KST musí nezávisle na biologických a čekacích dobách alokovat orgány, aby se vyloučily nežádoucí zásahy a protekční přidělování orgánů. Obchodování s orgány je v ČR zcela vyloučeno, nikdy tu nebylo zaznamenáno. Pacienti za nový orgán neplatí.

„Plníme své povinnosti správce transplantačních registrů, spolupracujeme s lokálními koordinátory v jednotlivých transplantcentrech, zastupujeme ČR na odborných jednáních EU a dalších organizací, poskytujeme specializovanou legislativní podporu odborníkům doma i v zahraničí, vedeme týmy mezinárodních auditorů transplantačních center, stojíme v čele celoevropské organizace pro výměnu orgánů k transplantaci,“ popsal JUDr. Přemysl Frýda, zástupce ředitele KST a prezident organizace pro mezinárodní výměnu orgánů FOEDUS.

KST spravuje transplantační registry, které zahrnují čekací listiny na všechny orgány, registr dárců a registr provedených transplantací. V ČR platí ze zákona předpokládaný souhlas s darováním orgánů, ministerstvo zdravotnictví vede registr těch, kdo orgán darovat odmítají. Je v něm kolem 1500 lidí, což je zanedbatelné číslo proti počtu potenciálních dárců.

Úspěch programu závisí i na spolupráci s lékaři v terénu

„Pro nás nejbližší partneři v medicínské obci jsou lékaři ARO a JIP, protože ti mohou rozeznat potencionálního dárce,“ uvedl na dotaz MT profesor Adamec. KST šíří osvětu na seminářích, školeních, kongresech. Co se týče ostatních odborností, úzce komunikuje se společnostmi neurologů, chirurgů a dalšími. KST se zabývá také financováním. „Snažíme se motivací zdravotních pojišťoven, aby se spolupráce na transplantačním programu objevila ve finančním ohodnocení. Podařilo se nám prosadit, že pojišťovny platí signální kód. Za každý orgán, který se natransplantuje, jde zpětně platba pojišťovny na ARO, které dárce indikovalo,“ řekl ředitel.

I když je v ČR ze zákona předpokládaný souhlas s darováním orgánů, lékaři s rodinou zemřelého o darování orgánů mluví. Jsou v tom nějak školeni? „Taková školení pořádají jednotlivá transplantační centra, zvou si kompetentní lidi z intenzivních péčí a školí je, jak mluvit s rodinou v bolesti, aby souhlasila. Stane se, že rodina odmítne, to akceptujeme, i když ze zákona bychom nemuseli. U dětí a mladých lidí do 18 let se musejí lékaři ze zákona ptát rodiny vždy,“ vysvětlil prof. Adamec.

Jak je na tom ČR ve srovnání se světem, co se týká počtu dárců? „Ročně v průměru je 250 až 260 zemřelých dárců, loňský rok byl nejúspěšnější, zemřelých dárců bylo 267, to je 26 na milion obyvatel. V sousedním Německu je to 11 zemřelých dárců na milion obyvatel, takže si myslím, že naši pacienti mohou být šťastní, že je v ČR tak bohatý transplantační program,“ řekl prof. Adamec.

K ocenění hepatologa dr. Filipa poznamenal, že program transplantací jater, u jehož zrodu dr. Filip stál, zažívá v ČR v současnosti neskutečný boom. „Pacienti se selháním jater mají čekací dobu, která nemá obdoby v celém světě. Průměrná doba čekání na transplantaci jater v ČR je tři měsíce, v Německu rok a půl. Vede to k tomu, že naši pacienti se dostanou k této léčbě velmi brzo,“ řekl. Oproti dřívějšku stoupl věk dárců i příjemců orgánů, věkové limity už nejsou. Loni nejstarší dárce měl 85 let, nejstarší příjemce transplantovaného orgánu 81 let.

Důležitá je spolupráce s dárcovskými nemocnicemi

Na dotaz MT prof. Adamec upřesnil, že v ČR je kolem stovky dárcovských nemocnic, některé jsou velmi aktivní, některé nenabídly dosud ani jednoho dárce. KST má 12 zaměstnanců, z nich sedm koordinátorů. V každém transplantačním centru jsou koordinátoři, referují dárce KST, v některých centrech je koordinátorů několik, celkem působí v ČR 22 transplantačních koordinátorů. V dárcovských nemocnicích referují dárce anesteziologové. Ve světě jsou i jiné modely, například Španělsko má koordinátora v každé nemocnici. Zkoušelo se to i v ČR, ale koordinátory v nemocnicích je třeba školit, kontrolovat, je to drahé, pro finanční možnosti ČR nynější systém vyhovuje.

Česko je šesté na světě v počtech zemřelých dárců orgánů

V počtu dárců i úrovni transplantací předstihla ČR i vyspělé země jako Švýcarsko, Rakousko, Německo, Itálii nebo Švédsko, připomněl zástupce ředitele KST JUDr. Přemysl Frýda, který má v KST na starosti také legislativu. Debata nyní je o změnách zákona, aby se program dál rozvíjel. „Navrhované změny se týkají přístupu k orgánům od cizinců, kteří umřou na území ČR. Další navrhovaná změna se týká úhrad pozůstalým,“ upřesnil. Zmínil také mezinárodní výměnu orgánů, která pomohla už desítkám pacientů. A zmínil rovněž boj proti nezákonnému obchodování s lidmi a orgány za účelem transplantace, což i v některých zemích Evropy je problém. Rada Evropy vede proti tomuto obchodování intenzivní kampaň.

Další rozvoj transplantačního programu vidí prof. Adamec v nárůstu počtu dárců „Do budoucna vidíme progres v tom, že vedle dárců se smrtí mozku je tu skupina pacientů, kterým se zastaví srdce. To je potenciál 10 až 40 procent a vedle živého dárcovství je to cesta k tomu, abychom čekací listiny rychleji vyprazdňovali,“ řekl a připomněl, že od jednoho dárce lze získat až devět orgánů, a zachránit tak až devět životů.

V ČR se transplantují všechny orgány, jež lze transplantovat, například i děloha, která se transplantuje jen ve třech zemích světa. Pro Slovensko má ČR nově zajišťovat transplantace plic. Transplantace obličeje se v ČR neprovádějí, takovou indikaci KST podle dr. Frýdy zatím nezaznamenalo. „Pokud by byla, obrátilo by se KST na světová pracoviště, která s tím mají zkušenost,“ řekl MT.

A na závěr o penězích ....

Ministr Vojtěch na tiskové konferenci k udělení plakety připomněl svoji aktivitu jakožto člena správní rady VZP ve vztahu k transplantacím ledvin. „Je otázka, jestli všichni pacienti jsou řádně prošetřeni k vhodnosti pro transplantaci, inicioval jsem proto ve VZP program bonifikací pro hemodialyzační centra, aby dostávala finanční motivaci posílat pacienty na příslušná vyšetření a na čekací listinu,“ řekl. K dotazu MT, zda peníze určené na transplantační programy na ně opravdu stačí a zda ministerstvo je připraveno například v úhradové vyhlášce na ně přidat, uvedl prof. Adamec: „KST má prostředky, které mu stačí na to, aby transplantace běžely dobře. Co se týče otázky finanční a transplantací – budeme rádi za podporu, ale víme, že peněz není nikdy dost.“

MUDr. Filip doplnil, že s tím, jak narůstá počet transplantovaných, stoupá také počet pacientů, které je nutno dál sledovat v ambulancích. „A tam se sice předpokládá určitý vývoj z roku na rok v úhradové vyhlášce, ale nepočítá se s tak velkým nárůstem ambulantních pacientů, takže pojišťovny nehradí překročený limit. Je třeba jednat o tom, jak tyto věci zohlednit, řekl s tím, že transplantační program znamená v celkových nákladech zdravotních pojišťoven jen zhruba dvě procenta výdajů. „To není žádná zásadní položka, která by financování zdravotnictví ohrožovala,“ řekl.

Ministr Vojtěch diskusi uzavřel připomínkou, že nejlepší je prevence. Například selhání ledvin je často důsledkem zanedbaného diabetu, proto zdravotní pojišťovny nyní zavádějí speciální programy pro chronicky nemocné a praktičtí lékaři mají být za toto sledování bonifikováni.

Zdroj: MT