Přeskočit na obsah

Doc. Sova: Extrémní chování astmatu nepomůže

mudr_sova
Foto: Martin Ježek

Od loňského září vede doc. MUDr Milan Sova, Ph.D., Kliniku nemocí plicních a tuberkulózy ve Fakultní nemocnici Brno. Nevkročil do právě klidných vod, protože téměř vzápětí se vzedmula podzimní vlna covidu‑19. Hovořili jsme ale nejen o pandemických povinnostech brněnské plicní kliniky.

Kdo je...

Doc. MUDr Milan Sova, Ph.D.
Narodil se roku 1985 v Olomouci. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Všeobecné lékařství. Po promoci v roce 2011 nastoupil na Kliniku plicních nemocí a tuberkulózy Fakultní nemocnice Olomouc. Zde se věnoval všeobecné pneumologii, bronchologii a léčbě poruch dýchání ve spánku. Roku 2020 se stal zástupcem přednosty pro léčebnou prevenci. Habilitační práci obhájil v květnu 2021 a jmenován docentem pro obor Vnitřní lékařství byl v červnu 2021. Od září 2021 působí jako přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno.

  • Ve Fakultní nemocnici Olomouc jste byl primářem na plicní klinice. S vaším týmem jste se věnovali mimo jiné také pacientům. kteří prodělali covid. Jak jste je léčili?

V olomoucké postcovidové poradně jsme se celkem logicky nejvíce setkávali s respirační problematikou. Typicky si pacienti stěžovali na trvající dušnost, kašel. Častým nálezem bylo také postcovidové plicní postižení, které ve většině případů dobře reagovalo na terapii glukokortikoidy.

  • Už dříve jste se zmínil, že u postcovidových nemocných bylo možné sledovat snížení kapacity plicních funkcí. Co jste jim doporučovali?

Léčba je individuální, ale pokud se týká pacientů se sníženou difuzní kapacitou plic, potom bylo většinou přítomno intersticiální plicní postižení, které jsme často léčili glukokortikoidy dle pozičního dokumentu České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP.

  • Plicní fibróza tyto pacienty po covidu poškozuje, kolik těchto případů bylo?

Plicní fibróza byla strašákem na počátku covidové pandemie. Nyní se naštěstí ukazuje, že těchto případů bude v celé populaci minimální množství. Doporučit můžeme všeobecné poučky, jako je zdravý životní styl, nekouření a cvičení.

  • Jak dlouho jste vlastně působil v Olomouci a proč jste se rozhodl účastnit konkursu na přednostu plicní kliniky v Brně?

Ve Fakultní nemocni Olomouc jsem působil deset let. Fakultní nemocnici Brno jsem vždycky vnímal jako velmi kvalitní nemocnici, z toho také plyne velká čest a zároveň výzva vést jednu z jejich klinik.

  • Pracujete v jihomoravské metropoli už půl roku, co musíte řešit akutně a co dlouhodobě?

Bezprostředně po mém nástupu přišla podzimní vlna covidu‑19, takže zvládnutí péče o pacienty bylo prvním úkolem nás všech na klinice. V rámci reprofilizací jednotlivých oddělení se postupně zvyšovala naše kapacita, ve vrcholu jsme obstarávali více než stovku lůžek (včetně devíti intenzivních). To byla velká zátěž nejen pro pneumology, ale i pro kolegy z ostatních odborností, kteří pracovali na jednotlivých covidových jednotkách. Všem bych za to rád touto cestou poděkoval. Z dlouhodobého hlediska chceme hlavně zlepšit naši spolupráci s okolními zařízeními a specialisty. Naším cílem je zrychlit a zefektivnit cestu pacienta do našeho centra a poskytovat tu nejlepší možnou péči nejen pacientům v jihomoravském regionu.

  • Žijeme v omikronové vlně. Očekáváte opět nárůst nemocných?

Když budeme srovnávat s daty ze zahraničí, dá se předpokládat, že počty hospitalizovaných pacientů opět vzrostou. Na druhou stranu nejspíše nedosáhneme minulých maxim.

  • Pojďme se nyní věnovat plicním chorobám, onemocnění průdušek. Kolik lidí u nás trápí astma, stoupá jejich počet a z jakých důvodů?

Astmatem aktuálně v České republice trpí asi osm až deset procent populace. Počet osob za poslední dekády narostl. Je to dáno jednak větším znečištěním prostředí, lepší diagnostikou, ale zajímavá je i role imunity, kde dle některých teorií děti, které vyrůstají v moderním super­ste­ril­ním prostředí, mají vyšší prevalenci astmatu než děti z venkovských oblastí.

  • Zdá se tedy, že zaprášenější prostředí je zdravější, nebo supersterilní prostředí cíděné chemikáliemi může škodit?

Oba extrémy jsou špatně. V této teorii se mluví spíše o tom, že dítě se musí setkat s jednotlivými alergeny během dětství, kdy si imunitní systém „zvykne“ a nevypěstuje se přecitlivělost.

  • Nakolik umí astma dnešní moderní pneumologie léčit?

Astma je nyní onemocnění, které dokážeme u více než 95 procent pacientů držet dobře pod kontrolou. S nástupem inhalační terapie v 90. letech bylo možné většinu pacientů přesunout do ambulantní terapie. Biologická léčba dokázala do ambulance přesunout většinu pacientů, kteří zbývali. V dnešní době je astma považováno za velmi dobře léčitelné.

  • Mohou respirační insuficience být i psychického původu? Jak to lékař pozná?

Respirační potíže jako takové mohou být psychosomatického původu. Objektivně měřitelný nedostatek kyslíku však ne. Jsme schopni provádět celou řadu vyšetření, pomocí nichž zhodnotíme, zda jsou plicní funkce v normě, či nikoli. Na druhou stranu například únava je parametr, který není měřitelný, a pro lékaře často takovíto pacienti představují diagnostický oříšek.

  • Jak v takových případech postupujete?

Je nutný individuální přístup, a pokud nediagnostikujeme somatické onemocnění, je namístě zvážení vyšetření psychologem/psychiatrem.

  • Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) – na tuto nemoc umírá v ČR přes 3 500 lidí ročně, o 70 procent víc než v minulých letech. Kolik lidí je ve skutečnosti léčeno a proč tomu tak je?

Odhaduje se, že v České republice je léčeno cca 300 000 pacientů s CHOPN a dalších 300 000 je nediagnostikováno. Vzhledem k dopadům CHOPN na zdraví člověka se nyní diskutuje o potřebě časného vyhledávání pacientů s CHOPN v rizikové populaci.

  • Jak se CHOPN dnes léčí? Dá se vyléčit?

CHOPN se léčí pomocí bronchodilatancií, což jsou léky, které roztahují průdušky. CHOPN je však bohužel onemocnění, které není vyléčitelné a ve většině případů se postupně zhoršuje.

  • Jak je u nás hrazena augmentační léčba?

V současné době je hrazena substituce alfa1‑antitrypsinu u pacientů, u kterých byl prokázán jeho deficit.

  • Nemoc ničí plíce. Může nastat okamžik, kdy už je na léčbu pozdě? Co s pak dá dělat?

CHOPN postihuje jak průdušky, tak také může docházet k rozvoji emfyzému (rozedmy) plic. Pochopitelně se setkáváme s pacienty, u nichž je diagnostikováno pokročilé onemocnění, kdy léčba nebude mít velký efekt. U některých pacientů je nutná dlouhodobá domácí oxygenoterapie, u jiných může být léčbou transplantace plic. Pacientů vhodných k transplantaci je však poměrně malé množství, ještě méně je vhodných dárců.

  • Proč čísla incidence tak strmě stoupají?

Celkový počet pacientů s CHOPN stoupá hlavně kvůli lepší diagnostice a delšímu průměrnému věku dožití populace. Nejvýznamnějším rizikovým faktorem potom je kouření tabáku.

  • A jak se dá CHOPN účinně zabránit?

Zásadní je nekuřáctví. Pacientů s CHOPN, kteří by nikdy nekouřili, je minimum.

  • Karcinom plic – jaká je v posledních letech incidence, jaký je trend a způsoby léčby?

Podle dat z ÚZIS je aktuální incidence cca 70 případů na 100 000 obyvatel. Léčba karcinomu plic prodělala za poslední dekádu bouřlivý vývoj a u řady pacientů i v pokročilých stadiích se toto onemocnění stává chronickým. Aktuálním trendem je imunoterapie, jež významně zlepšuje přežití pacientů, kteří jsou k této léčbě vhodní.

  • Postihuje víc muže, či ženy? Známe důvod? Nakolik může být plicní karcinom fatální?

Karcinom plic je pořád častější u mužů, ale s tím, jak se mění kuřácké zvyky (stoupá počet žen), tak i počet případů karcinomu plic u žen se zvyšuje.

  • Jak častá je plicní embolie a jak úspěšná je léčba v posledních letech?

Plicní embolie se ročně vyskytne u přibližně 10 000 pacientů. I zde medicína za poslední dekády prodělala významný vývoj a toto onemocnění již není fatální, jak bývalo dříve.

  • Asi věčné téma je kouření, nikotin. Jaké jsou trendy? Zdá se, že mile­niálo­vé si vzali nekouření za své, případně aplikují elektronické cigarety či vodní dýmky. Jsou takto chráněni před plicní chorobou?

Kouření tabáku je stále přítomno a máme velké rezervy hlavně u mladé populace, která stále kouří. Je pravda, že část osob aplikuje například systémy zahřívaného tabáku, ale rozhodně nemůžeme říci, že tento přístup je zdravější. Totéž platí pro elektronické cigarety. Optimální je nekouřit vůbec, protože ani samotný nikotin není neškodný.

  • Zalitoval jste někdy, že jste si zvolil lékařskou dráhu?

Před některými zkouškami asi každého medika napadlo: „Proč proboha já lezl na medicínu“, ale celkově vzato je to povolání, které bych rozhodně neměnil. Medicína je náročná, ale zároveň krásná.

  • Co vás k medicíně přivedlo? A proč právě plicní problematika?

K medicíně mě přivedla hlavně rodinná anamnéza a na pneumologii mě nejvíce zaujala kombinace interního oboru a možnosti intervenční výkonu. Jedním z důvodu, proč jsem nastoupil na pneumologickou kliniku, byla stáž, kde jsem u profesora Kolka mohl vidět, jak široké je spektrum prováděných bronchologických výkonů a jak zajímavá může pneumologie být.

  • Kam vedla vaše cesta po promoci?

Po promoci jsem nastoupil na Kliniku plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, kde jsem následně působil jako sekundář a postupem času také jako odborný asistent na lékařské fakultě.

  • Jaké vidíte perspektivy svého oboru, na jaký objev či jeho praktickou aplikaci netrpělivě čekáte?

Pneumologie je obor, kde očekávám světlé zítřky. Už dávno nejsme oborem „tuberáckých“ léčeben jako z románu Kouzelný vrch od Thomase Manna. Tento obor se jenom za tu dobu, co jsem v praxi, neuvěřitelně posunul kupředu. Máme k dispozici léky, diagnostické postupy a další přístroje, díky nimž jsme schopni lépe léčit naše pacienty.

Sdílejte článek

Doporučené

Opomenutá předcovidová varování

20. 9. 2022

Pandemie covidu‑19 se stala svým rozsahem a dopadem zatím největší globální zdravotní krizí 21. století, která svět výrazně zaskočila. Nemuselo k…