Farmakoekonomické aspekty prevence a léčby osteoporózy
Osteoporóza je chronické onemocnění s rostoucí prevalencí a incidencí, která přímo souvisí se stárnutím populace. Rostou také náklady na léčbu osteoporotických zlomenin a výdaje na tuto diagnózu jsou významnou položkou zdravotnických rozpočtů. Farmakoekonomické studie z různé perspektivy (pacient, plátce, společnost) hodnotí nákladovou efektivitu různých preventivních a léčebných postupů. Nejprve je třeba spočítat, jaké jsou náklady na léčbu různých typů zlomenin (tzv. studie typu costof- illness). Ze zahraničních studií víme, že daleko nejnákladnější je léčba zlomenin femuru. Tento typ fraktury také nejvíce snižuje kvalitu života pacientů. Tyto přímé, resp. nepřímé náklady potom můžeme dosadit do farmakoekonomických modelů, které umožní dlouhodobou predikci výsledků léčby na modelovanou populaci. Modely ukazují, že nejvíce se vyplatí léčit nejrizikovější populaci, u které zabráníme nejvíce epizodám zlomenin. Ze zahraničních farmakoekonomických studií vyplývá, že bisfosfonáty, raloxifen a při dodržení indikačních pravidel také hormonální substituční léčba patří mezi nákladově efektivní postupy v prevenci a léčbě osteoporózy.
Farmakoekonomika je interdisciplinární obor, který spojuje metody farmakologické, klinické, ekonomické a epidemiologické a má za cíl připravit podmínky pro co nejracionálnější využití přirozeně omezených zdrojů ve zdravotnictví a zejména v lékové politice. Farmakoekonomika rozlišuje tzv. přímé výdaje – výdaje na zdravotní péči (léky, hospitalizace, ambulantní péče, laboratorní a přístrojové vyšetření, apod.) a výdaje nepřímé – ztráta produktivity, pracovní neschopnost, invalidizace, ošetřovatelská péče apod. Farmakoekonomika klade také důraz na kvalitu života (každé onemocnění různě postihuje kvalitu života) a metodologicky je schopna s touto hodnotou počítat (QALY – quality adjusted life years). Farmakoekonomická data lze shromažďovat různými způsoby. Je možné plánovat a provádět primárně farmakoekonomické studie, což je přirozeně nejnákladnější a časově nejdelší. Dalším způsobem je sběr nákladových dat společně s klinickými studiemi, takový postup se nazývá „piggy-bag“ studie. Nejčastějším postupem, který zabírá nejméně času a umožňuje flexibilní přístup, je vytváření farmakoekonomických modelů. Farmakoekonomické modely umožňují integraci různých typů dat ze studií randomizovaných, retrospektivních, pacientských databází a údajů o nákladech na terapii a péči. Další výhodou modelů je, že nám dávají relativní volnost ve volbě časového horizontu, po který simulujeme vývoj nákladů a přínosů. Farmakoekonomické analýzy nabízejí několik standardních postupů, na jejichž podrobnější rozbor není v tomto článku prostor. Jejich přehled je uveden v tabulce 1. Ve farmakoekonomickém přístupu je zcela zásadní, z jakého pohledu je analýza prováděna, zda z pohledu celé společnosti, plátce (např. zdravotní pojišťovny), lékaře, zdravotnického zařízení nebo pacienta. Výsledky nákladové efektivity se podle úhlu pohledu mohou zásadně lišit.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 2/2006, strana 52
Zdroj: