FARMAKOTERAPIE: Čím léčit schizofrenii? - Co nám říkají výsledky studie CATIE
V České republice žije přibližně 110 000 nemocných trpících schizofrenií. Úspěchy psychiatrie lidé posuzují většinou podle toho, co dovede udělat právě s nemocnými schizofrenií, protože ti pro ně naplňují představu „šílence“ – a před takovými lidmi má psychiatr společnost chránit. Veřejnost přitom nechce vzít na vědomí, že duševní poruchou s nejvyšší incidencí (podle počtu nově vznikajících případů v průběhu roku) i prevalencí je závislost na nikotinu – tedy kouření splňující kritéria závislosti. Na rozdíl od situace u depresí se dnes u schizofrenie ani laici nedomnívají, že nemocných přibývá. Přibližně do poloviny minulého století narůstal v tehdejším Československu na konci každého roku počet lůžek obsazených schizofrenními nemocnými o dvě stě. Po zavedení antipsychotik se počet lůžek naopak začal každý rok o dvě stě snižovat.Chaos v názvech aneb hibernancia, neuroplegika, trankvilizéry, ataraktika, neuroleptika nebo antipsychotika?
Název antipsychotických léků prošel složitým vývojem. Mezi navrhovanými a po určitou dobu užívanými názvy byla hibernancia, neuroplegika, velké trankvilizéry nebo ataraktika. V Evropě jsme jim nakonec většinou říkali neuroleptika, poněvadž vyvolávala neuroleptický syndrom, tedy stav určité duševní lhostejnosti spojený s extrapyramidovým syndromem. Tento jejich dopad není náhodný. Souvisí s hlavním článkem jejich terapeutického účinku, který spočívá v blokádě dopaminových D2 receptorů. Když se objevil clozapin, neuroleptikum vyvolávající extrapyramidový syndrom v nepatrné míře, bylo pochopitelné, že se začalo mluvit o atypickém neuroleptiku. Méně pochopitelné už bylo, že název atypická neuroleptika, nebo dokonce „atypika“, zdědila i nová skupina léků, které byly zavedeny před patnácti lety, mají antipsychotické účinky a extrapyramidový syndrom nevyvolávají. Kromě výhodnějšího profilu nežádoucích účinků přinášejí nová antipsychotika jiný významný pokrok: účinněji působí na negativní příznaky schizofrenie. I tato nová skupina antipsychotik blokuje receptory D2, vedle toho však působí také na serotoninové receptory 5-HT2. Proto se jim – nebo alespoň jedné jejich podskupině – začalo říkat serotonindopaminová antipsychotika (vžila se zkratka SDA). Terminologický zmatek měl být odstraněn názvem „II. generace antipsychotik“, který používá mimo jiné Světová zdravotnická organizace, je však neprakticky dlouhý, a proto se často užívá zkratky AP2. Nicméně název atypika má tuhý život, a tak se dnes psychiatrie honosí tím, že antipsychotikům, pro která je typické, že v jejich účinku dominuje vliv na psychiku bez nepříjemných a někdy i handicapujících neurologických nežádoucích účinků, stále ještě řada významných psychiatrů říká „atypická antipsychotika“. Chaos v názvech je dovršen tím, že neuroleptikům (tedy antipsychotikům I. generace) se také začalo říkat „konvenční“ nebo „klasická“.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 10/2005, strana 78
Zdroj: