Farmakoterapie metabolického syndromu ve stáří
Pod pojem metabolický syndrom je dnes zahrnováno více než 150 různých abnormalit, které lze přiřadit přibližně k osmi patofyziologickým okruhům: porucha glukózové homeostázy různého stupně, arteriální hypertenze, viscerální obezita, dyslipoproteinémie, hemokoagulační poruchy, hormonální, morfologické a psychické změny. Tyto abnormality mají v klinické medicíně různě závažný význam, avšak všechny představují rizikové faktory pro postižení cévního endotelu. Postupně se rozvíjející aterosklerotické postižení cév se klinicky projevuje především jako ischemická choroba srdeční, cévní mozkové příhody a ischemická choroba dolních končetin. K nejzávažnějším klinickým důsledkům patofyziologických vazeb metabolického syndromu patří diabetes mellitus 2. typu. U diabetiků se na vzniku a rozvoji aterosklerózy účastní kromě dalších abnormalit ještě hyperglykémie. Metabolický syndrom postihuje až třetinu dospělé populace, přičemž jeho výskyt narůstá s věkem. Diabetici 2. typu, jejichž počet se ve světě i u nás stále zvyšuje, představují v populaci osob s metabolickým syndromem obzvlášť rizikovou skupinu. Metabolický syndrom a diabetes 2. typu sice nemusejí být nutně přítomny současně, avšak většinou tomu tak je. Takřka 90 % diabetiků je obézních, přibližně u 70 % diabetiků nalezneme hypertenzi a hypertriglyceridémii. U starších lidí je prevalence diabetu 2. typu prokazatelně vyšší. Důvodem je častější přítomnost obezity, prodlužující se věk a delší přežívání diabetiků. Diabetes 2. typu a porucha glukózové tolerance se u lidí starších než 65 let v ekonomicky vyspělých zemích vyskytuje ve více než 20 %. Vzhledem k tomu, že kromě nezbytné dědičné zátěže jsou pro rozvoj metabolického syndromu potřebné i zevní faktory (přejídání a nedostatek pohybu), dominují v terapeutických postupech režimová opatření, která jsou stále základem prevence i léčby metabolického syndromu. Úspěch samotných režimových opatření je zejména ve starším věku velmi malý. Pro rozvoj metabolického syndromu vzrůstá v této životní etapě význam genetické složky. Předpokládá se, že inzulinová rezistence je geneticky podmíněna asi ze dvou třetin, obezita asi z poloviny a diabetes 2. typu skoro ze 100 %. Nové poznatky však přinášejí i další farmakologické možnosti, které se dobře uplatní i u seniorů. V léčbě metabolického syndromu u starších lidí je nutno se zaměřit spíše než na prevenci na léčbu jeho složek. U mnoha seniorů je nutno léčit již klinické důsledky aterosklerózy (ischemickou chorobu srdeční, cerebrovaskulární onemocnění, ischemickou chorobu dolních končetin). Současně je nutné mít na zřeteli určité limity, které u mladších jedinců léčbu nekomplikují.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2006, strana 56
Zdroj: