Farmakoterapie v domovech pro seniory – stále černá skříňka?
Pobytová sociální zařízení jsou v nezáviděníhodném postavení. Mnohdy v nich jsou klienti ve stejném (tedy stejně špatném) zdravotním stavu jako pacienti na nemocničním lůžku, možnost poskytovat adekvátní zdravotnickou péči je zde ale omezená. Na to, jak v reálném světě vypadá medikace u klientů v několika českých domovech seniorů, se zaměřila výzkumná sonda, kterou provedl Ústav lékového průvodce ve spolupráci s klinickými farmaceuty Nemocnice Na Homolce.
V rámci pilotní fáze projektu „Senioři“ sesbíral Ústav lékového průvodce dotazníky týkající se farmakoterapie celkem 859 klientů ze sedmi domovů pro seniory na území České republiky. Ve třech z nich poté proběhl audit, během něhož farmaceuti z Oddělení klinické farmacie Nemocnice Na Homolce pod vedením PharmDr. Milady Halačové, Ph.D., procházeli zdravotní dokumentaci přes 150 pacientů a hodnotili účelnost a vhodnost farmakoterapie a její možná rizika.
Osm léků různých léků a doplňky stravy k tomu
Pacient – senior si zaslouží mimořádnou klinickofarmaceutickou péči z mnoha důvodů. Je polymorbidní, náchylnější ke vzniku nežádoucích účinků a kvůli snížené funkci eliminačních orgánů a změnám v distribuci léčiv u něj dochází ke změnám terapeutických koncentrací. Klienti domovů pro seniory jsou ve větší míře závislí na péči středního zdravotnického personálu, menší část z nich se sama obslouží bez pomoci. Jen přibližně u jedné třetiny nedochází ke změnám kognitivních funkcí. Senioři účastnící se výzkumu průměrně užívali osm léků na předpis, dva volně prodejné léčivé přípravky a navíc i doplňky stravy. Až 80 procent z nich nebylo při užívání medikace soběstačných. „Výsledky zjištění ukazují, že senioři v domovech užívají v průměru šest až osm různých druhů léků na předpis denně. Jde o kritickou hranici, kdy by měli být klienti pravidelně sledováni lékařem z důvodů přehodnocení účelnosti a bezpečnosti podávané medikace. Praxe však ukazuje, že většina klientů se dostává ke konzultaci s praktickým lékařem až v okamžiku, kdy se objeví problém. Proaktivní přístup a pravidelná revize medikace není v podstatě z kapacitních důvodů možná,“ shrnuje PharmDr. Milada Halačová.
Nejčastějším lékovým pochybením bylo podání nevhodné účinné látky, ať už vzhledem ke stáří, s ohledem na diagnózu nebo přítomné komorbidity. V některých případech nebyla vhodně upravena dávka a vyskytovaly se nežádoucí účinky, k jejichž sledování doporučili kliničtí farmaceuti doplňující laboratorní vyšetření. Z předešlé medikace u seniorů přetrvávaly i léky, které nebyly nadále nezbytné a mohly se spíše podílet na rozvoji nežádoucích účinků a interakcí. Naopak chyběla léčiva, která mají jasnou indikaci. Již dlouho diskutovaným problémem je nadužívání psychofarmak v domovech pro seniory, nevhodně zvolené léčivo vzhledem ke stáří i potenciace tlumivého účinku s dalšími často užívanými léky, např. opiody v terapii bolesti. Přestože téměř tři čtvrtiny geriatrických pacientů psychofarmaka užívají, odbornou péči zajišťuje psychiatr průměrně jednou za měsíc, a to i pro dvě stě klientů v jediném zařízení.
I správně zvolené léčivo nemusí dosáhnout terapeutického účinku, pokud je podáno v nevhodnou dobu, v nevhodné lékové formě nebo nevhodnou cestou. Jak ovšem upozorňují autoři této výzkumné sondy, za současné personální situace ale zřejmě není v silách zaměstnanců domovů se takovým pochybením zcela vyhnout. Problémy spojené s podáváním léčiv přehledně shrnuje tabulka.
Účelná a vhodná farmakoterapie ve stáří vyžaduje spolupráci mnoha odborníků, kteří v současné chvíli v našich sociálních zařízeních často chybějí. Rok od roku klesá počet středních zdravotnických pracovníků, nízké platové ohodnocení za náročnou i zodpovědnou práci k uplatnění v těchto oborech samozřejmě neláká ani absolventy. V domovech pro seniory scházejí i lékaři, a tak většina preskripce zůstává v rukou praktika zahlceného množstvím pacientů, který nemůže s klienty navázat vztah založený na důvěře, tolik potřebný pro pochopení a dodržování léčebného režimu. Na pravidelnou revizi farmakoterapie nejsou dostatečné lékařské kapacity a zařízení se potýkají i s nedostatkem geriatrů a jiných odborníků (urolog, diabetolog, kardiolog…).
Projekt si nekladl za cíl statisticky zhodnotit farmakoterapii v domovech pro seniory a vytvořit reprezentativní data týkající se této problematiky. Naznačil však mnohá bolavá místa, se kterými se v rámci péče o geriatrického pacienta potýkáme, a poukázal na rezervy péče o křehkého pacienta – seniora. V zahraničí se stává běžnějším model zahrnující kromě předepisujícího lékaře také geriatra a klinického farmaceuta, což je vize, kterou sdílí i ředitelka Ústavu lékového průvodce PhDr. Ivana Plechatá. Domovy, ve kterých šetření probíhalo, by z velké části takovou spolupráci uvítaly.
KOMENTÁŘ K ČLÁNKU
Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.,
předsedkyně České gerontologické
a geriatrické společnosti ČLS JEP
Problémy ve správné farmakoterapii, preskripci i podávání léků jsou podle mého názoru součástí celé problematiky zajištění zdravotní péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Je všeobecně známo, že v nich zpravidla žijí (týká se zejména domovů se zvláštním režimem, ale také domovů pro seniory i pro lidi se zdravotním postižením) klienti s velmi závažnou zdravotní problematikou. Proto považuji za nesmírně důležité, aby byla péče o ně zajištěna také prostřednictvím dostatečného počtu kvalifikovaného zdravotnického personálu a aby byla adekvátním a kvalifikovaným způsobem zajištěna také lékařská péče.
Zdroj: